Cukrář.cz

Reklama



Korunovace perníkové královny

fiogf49gjkf0d

Zvuk slavnostních fanfár v ochozech pardubického zámku zvěstoval do dálav novinu, že české perníkové království  má novou královnu. Stala se jí pardubická perníkářka Dagmar Beskydová z místní firmy "Cukrárna Janoš", která v tvůrčím přetlaku, jak sama označuje předsoutěžní inspiraci, rovný týden rukou řemeslnou skládala perníkové cihličky na sebe, až docílila podoby pohádkové chaloupky odpovídající letošnímu soutěžnímu zadání.


Perníková královna 2005, s vítězným exponátem klečící Pavel Janoš, muž v černém purkmistr (primátor) města  Pardubice Jiří Střítezský, vlevo purkrabí (vedoucí pořadatel) soutěže Aleš Mokrena.

Leč hrubé stavbě náleží následně i fasáda, jež v podobě malby paní Dáši trvala po dva dny a noci až zřejmě nejpopulárnější pohádkové téma světa bylo dokonáno.
A Janošova perníkářská výrobna prostřednictvím své, jak  posléze rozhodla vůle lidu, královské vítězky, provedla ještě něco nad rámec běžných soutěžně-tvůrčích zvyklostí, když zdařilou formou vytvořila perníkové chaloupce i  pohádkově charismatický interiér podoby plamenného prostoru pece, v níž původní "zákazník" Jeníček mazaným manévrem postavil zápletku pohádky do podoby vítězství dobra nad zlem, když si s babou Jagou prohodil, jí původně zamýšlenou pozici.
Perníková královna roku 2005 paní Dáša je specialistka na tvorbu tzv. krajek, tj. jemné zdobení, nejlépe se svatebním či vánočním námětem což u ní nikterak není podmínkou.
Soutěž o královnu perníku má oproti jiným akcím tohoto druhu hodnotící specifikum v diváckém rozhodnutí, neboli královská volba nepodléhá rodové posloupnosti, nýbrž je odvislá od přímé volby plebiscitem.
Tudíž v pardubickém perníkovém království o své královně nerozhodují urození kurfiřti či papežská investitura, nýbrž korunu na hlavu perníkové vládkyni nasazuje osazenstvo podhradí.


Vítězný exponát


Volba lidem je sice ve feudálním zřízení nadpřirozený prvek demokracie, ale zároveň i dvousečně nabroušený meč. A to se ukázalo v samotném soutěžním klání, kdy bylo na první pohled patrné, berouc alespoň míru odborným okem navyklému již nějaké té soutěži, že nejlepší perníkový exponát pochází z Janošovy dílny, a to prostorovou vyvážeností, přesností zpracování i miniaturního detailu, včetně preciznosti kresby. K tomu je zapotřebí přičíst i námětovou fantazii v podobě hořící pece uvnitř chaloupky, a dodejme, že i účelově zvolené popisky, které diváka vtáhly do zákulisí tvorby, ale i interiéru chaloupky. Není nejmenších pochyb, že tento přídavný prvek včetně dalších uvedených pozitiv by u odborné komise tučně zabodoval.

Otázkou zůstávalo, do jaké míry přednosti této tvorby ocení i diváci.
Největší konkurence vítězného díla spočívala u soutěžní tvorby č. 1, která dominovala svou velikostí, jež bezesporu upoutala mnohé divácké oko, které se tak soustředilo na nadpohádkovou velikost díla a ne vždy v plném rozsahu zhodnotilo až tak dalece technické finesy spojené s uceleností tvorby vítězného exponátu. Nakonec se tak nestalo, i když k opačnému výsledku scházelo velmi málo, neboť bodový rozdíl mezi prvním a druhým místech se nacházel v rozmezí 23 diváckých hlasů.
Janošovu perníkářskou cukrárnu je v souvislosti se soutěží o perníkovou královnu možno již nazývat císařstvím, kdy ji k této vladařské hodnosti  opravňuje čtvero vítězství z pěti možných.



Největší exponát 2. místo


Detail aktérů pohádky


Korunka pro perníkovou královnu - tvorba fa. JAJA Pardubice

 


Korunovační klenoty - tvorba fa. JAJA Pardubice


Královna perníku Dagmar Beskydová s císařem Pavlem Janošem

Tolik tedy pohled na královskou korunovaci jako takovou. Otázkou pátého ročníku je a dodejme, že již velmi ožehavou, do jaké míry je možné do budoucna počítat s tímto pohádkovým královstvím v srdci samotného perníkářského impéria, za jaké jsou doposud Pardubice považovány. Řekněme si bez obalu, že osm exponátů na celorepublikové soutěži je velmi málo. Z úst samotného purkmistra  (primátora města Pardubice Střítezského) zazněl výraz - Pardubice, město  perníku - . No, určitě tomu tak bývalo, ale jestli se před 14 dny v další východočeské metropoli Hradci Králové na gastronomické soutěži GASTROHRADEC, dobývající každým rokem vyšší kvantitativní i kvalitativní mety, kdy pro nával účastníků musí proměnit jednodenní klání za dvoudenní duel, se sešlo perníkových soutěžních výtvorů - a to navíc v podružné kategorii, která ani perníkovou nebyla -  více než v samotném perníkářském městě a to v ryze perníkářské soutěži, mám trochu obavu, zda není výstižnější mluvit o Pardubicích spíše v souvislosti s koňskými závody či hokejovým letošním primátem než o perníkové slávě, jež jakoby začínala nabývat nádechu minulého času. Ale je pravdou, že je něco jiného celoroční průmyslová produkce než jednodenní soutěž. Ale určitě nebude na škodu budoucího vývoje, když se utrousí kritické slovíčko ve snaze vyburcovat podvědomí zdravého pardubického perníkového patriotismu, než nekompromisnost reálu tak napíše sama a to černým písmem.
Prošel jsem mnohými soutěžemi v tuzemsku i v zahraničí, ale vyhodnotit pouze jednoho soutěžícího; byť královskou korunou - jsem nikde neviděl. Zde je ale nutno dodat, že perníkovou korunkou, s dodatkem, - že pouze -. A to je ukázkové naplnění přísloví o nošení dříví do lesa.
Když si lid prostřednictvím soutěžního námětu volí pro každý rok svou perníkovou královnu, proč třeba nezvolit další z feudálních vládkyň v posloupné hierarchii dobových hodností kněžna a hraběnka.
Soutěže mívají většinově i juniorskou kategorii. Mladé dívky, řekněme do osmnácti roků, by se bezpochyby rády sjely z mnohých koutů země Koruny české, aby si vydobyly lichotivou korunku perníkové princezny.
Je potřeba znát sama sebe. My lidé chceme být za svůj výkon i odměňováni. Ví se o tom  na celém světě, když se udělují tzv. zlatá, stříbrná a bronzová pásma včetně účastnických diplomů. Každý tak má, byť i mnohdy nadhodnocenou odměnu, ale  především motivaci to příští rok zkusit znovu, protože touha mít doma hostům pěkně na očích nějakou tu medailičku, je silnou účastnickou motivací. A kdyby se k tomu navíc přidala nějaká věcná odměna, tak by asi nebylo daleko od věci, že bezbřehá ženská marnivost s touhou líbit se, by se současnou účastnickou klesající tendencí alespoň trochu pohnula. Pes ve snaze zisku kusu žvance v ruce pána, sebou s chutí praští i o zem, čímž nám podává zřetelný důkaz, že vždy něco bývá za něco. Netvrdím, že je to univerzální moudrost, která by radikálně zvedla počet účastníků v příštích letech. Ale je to určité procento naděje. A je lepší mít určité procento naděje, než mít sto procent beznaděje. To je ale dilema pro purkrabího soutěže Aleše Mokrenu a jeho družinu, mám-li se přidržet středověkého názvosloví a taktéž i představitelů městského purkmistrovství.
A Pardubice se svojí slavnou perníkařskou tradicí by si jistotně zasloužily mít i slavnou perníkářskou soutěž.



Doprovodný program s historickým námětem



Dnes je úterý 21. srpna 2018
svátek slaví Johana, zítra Bohuslav

Top 5 měsíce

Reklama

Reklama Eiskon

Reklama

Reklama

(c) 2001-2018 Větrník, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.