Cukrář.cz

Reklama



GASTROHRADEC 2007 - epilog /4.

fiogf49gjkf0d

Dvanáctý ročník výstavní soutěže kuchařů a cukrářů obou věkových kategorií je tedy za námi. Jaký byl? Předně je potřeba zdůraznit, že nedávný odchod spoluzakladatele Gastrohradecké soutěže a předsedy východočeské pobočky byl aktuálně stále přítomný. A to ať při osobních hovorech, tiskové konferenci či vyhlašovacím ceremoniálu.
V loňském roce se hovořio v podmíněné dikci o dvoudenním kulinářském klání s přítomností vojenských kuchyní, ale k jeho realizaci nedošlo.  Vícedenní soutěž sice nebyla odložena k ledu, ale z úst oficiálních představitelů ani však nebyla v souvislosti s příštím rokem zmíňována.
Z tohoto nevyjádření lze zřejmě vydedukovat, že v krátkodobém horizontu nebude dvoudenní pořádání Hradce asi na programu.

  
 

Mária Muráriková

Bylo by vhodné se zmínit o pozměněném termínu, který sehrál svoji významnou roli, která přinášela do navštěvnických řad pohybovou harmonii. Ten kdo zažil minulé páteční termíny, tak měl příblížené pocity návštěvníka virtuálního světového fotbalového finále Brazílie versus kdosi na stosedmdesátitisícovém stadionu Maracana v brazilském Rio de Janeiru. Prostě nebylo k hnutí. Důvod byl nasnadě. Školy, coby absolutní návštěvníci musely  v přiměřeném termínu vrátit děti, zejména dojíždějící, do místa školní docházky a proto se veškeré návštěvnické davy natěsnaly do dopoledních hodin. Čtvrtečním dnem se tento problém nekonal. Tudíž letos měl návštěvník v hradeckém Aldisu v pozdějším dopoledni kolem sebe tolik místa jako kominík v tramvaji i v době dopravní špičky.

 

Zuzana Kučerová

Co by bylo vhodné nezamlčet, je skutečnost, že letošek s sebou přinesl (asi) o dvě-tři desítky méně soutěžních exponátů. Jednalo se o skutečnost s kterou se pořadatelé netajili, ale ta byla sama o sobě vizuálně patrná i bez podkladu sumární statistiky. Tečka za větou by měla stačit, ovšem za předpokladu, že se jednalo o náhodný výkyv, který nebude mít obdobnou tendenci do budoucna, protože potom by bylo nutno interpunkčnímu znaménku udělit podobu vykřičníku.
Proč se o tom zmiňuji? V Česku máme přesoutěžováno. Soutěžní nabídky se našim týmům i jednotlivcům hrnou z okolních států, nám snadno dostupných, kde přítomnost bývá o něco atraktivnější než opakovaně na domácí půdě. A zahraniční pořadatel se taktéž potýká s obdobným problémem jako tuzemský, proto se nerozpakuje zapytlačit v sousedních revírech. Co s tím? Já to řeknu jako vždy napřímo, to jest, udělat totéž!
My sice hovoříme o Gastrohradci jako o mezinárodní soutěži, respektive o soutěži s mezinárodní účastí, ale ruku na srdce, náplň této věty nám tvoří Slováci, kteří navíc v Česku za cizince považováni nejsou.

  

Klopštofová Pavlína

A tím se dostáváme k další kapitole, kterou bych nazval významová.
O tom, že GastroHradec je naší největší kulinářskou soutěží, nelze pochybovat. Říkáme též, že i nejlepší. Pokud vezmeme v potaz, že v jednom dnu a pod jednou střechou vidíme ze studené gastronomie téměř všechno, tak i zde má chvála své opodstatnění.  Ale na tuzemské půdě máme další soutěže, a přestože rozměrově nesrovnatelné, tak v kvalitě u některých z nich, když ne jinak, tak určitě srovnatelné.
Je otázkou do jaké míry může ještě GastroHradec jít dál. Počet výstavních exponátů je limitován prostorem Aldisu (snad prý ještě existují rezervní místnosti). To vše je ale podmíněno účastí, a ta je v tuzemské podobě zřejmě na dorazu a počet zanikajících škol účastnickou kvantitu nenavýší. Narůstající atraktivnost exponátů v omračující megapodobě již též nemůžeme očekávat, protože doba, kdy jsme srovnávali krok se světem a soutěže tak každým rokem nabývaly na atraktivitě, již došla svého cíle.
Když jsem se v předešlém odstavci zmiňoval o některých menších, ale kvalitních  domácích soutěžích, je potřeba doplnit ještě jednu skutečnost, která jim atraktivitu zvyšuje. Tou je různorodé mezinárodní obsazení.
A to je právě to, co Hradci chybí. Protože pokud si budeme hrát pouze na vlastním písečku, tak to jak jsme dobří, si budeme pouze říkat sami o sobě. Ale GastroHradec je za dvanáct roků své existence už tak daleko, aby se to o něm taky prohlašovalo i za hranicemi. A já jsem přesvědčen, že naše první soutěžní gastroscéna si to už po úspěšném tuctu pořádání si to za svou kvalitu zaslouží. A nejenom to, ale že to i v blízkém budoucnu dokáže.

  

Kozubíková Simona        Janurová Jarmila         Mirka Slavíková

Současný soutěžní trend, a  netýká se to jenom GastroHradce, má úlohu přiblížit vizáž soutěžní tvorby s výrobky zhotovenými za účelem konzumace.
Proč ne? Ale!
Záleží nyní na dalším vývoji tohoto trendu, respektivě na míře realizovaného sblížení v samotné soutěžní praxi. Ve stručnosti bych řekl, že to snad nedojde až tak daleko - a teď záměrně hodně přeženu - že to co uvidíme v hospodě na talíři, uvidíme i na soutěži!
Z důvodu, že jede auto či motorka po silnici, se kolem ní nebudou vytvářet špalíry zvědavých diváků. Jestliže motorka či auto v závodním (potažmo soutěžním) provedení pojede na závodní dráze, tak tím, že se odlišuje od řádového výrobku, bude na sebe vázat pozornost publika. Stejně tak v duchu nadstandardu soutěžní výrobek.

 

Šenkeříková Iveta

Zhotovené jídlo v levnější restauraci slouží ke konzumaci. Pokrm vzešlý z kuchyně vyšší restaurační či hotelové skupiny má též konzumní význam, ale je navíc reprezentantem požitkové kultury.
Soutěžní špičková gastronomická tvorba je kulinářským futurem, které dokumentuje jednak zručnost svého tvůrce, která při zhotovování standardních pokrmů nám představuje v jaké kvalitě se dotyčný dokáže postarat o naše emoční prožitky. Proto trofeje úspěšných soutěžáků jsou v restauracích umisťovány tak, aby je hosté dobře viděli, protože jsou jistou zárukou zákaznické poptávky. Dále je dokumentem vize, co vše je gastronomický obor schopen vytvořit a zároveň i předpovědí podoby a kvality pokrmů budoucna. A systém lidského myšlení a konání je seřízen tak, že sny současna, bývají reálem budoucna.
Proto, pokud bychom měli jít až na vyčerpávající doraz současně proklamovaného trendu sbližování soutěžní výrobku s konzumním jídlem (což se určitě nestane), pravděpodobně bychom se tím začali zbavovat návštěvníků, když už pro nic jiného, tak i proto, že zákazník si spočítá, že za peníz za vstupné na soutěži, uvidí v restauraci totéž a navíc si to zde může i sníst.
Proto, přibližovat ano, ale jako ve všem ostatním, všeho s mírou!

zleva vnučka R. Přibyla, H. Urbanová, dcera M. Burdy, M. Burdová

O panu Milanu Burdovi byla pronesena nejedna zmínka. Bohužel dnes již v souvislosti s časem minulým. Ale přesto příjmení Burda zde mělo své živoucí zastoupení. Abych byl úplně přesný budu jej muset přechýlit do ženské podoby a dostaneme se k dceři pana Burdy, k Monice Burdové. Přehlédnout ji nelze v žádném případě. Nemám tím ani tak tak na mysli její přítomnost při předávání cen, ale její atraktivní postavu, kterou na sebe upoutá pozornost většiny mužských pohledů. - Ale vím velmi dobře, že i ženských zraků. -
Moničina temperamentní mluva je v rozporu s výrazem jejího klidného zevnějšku.
Urostlá postava a klid její vizáže, nepochybné genetické dědictví po svém otci, zavdávalo námět k otázce, zda i ona má co do činění s gastronomickým oborem. Skutečnost je však u Moniky zcela odlišná. Její, zatím studijní, zaměření na vysoké škole je informační management v Hradci Králové a s gastronomií má společného pouze to, že se podílí na této soutěži na pořadatelské práci. Tato činnost ve spojitosti s kolektivem ji upoutala natolik, že bývá při pořádání nejvýznamnější soutěže v jejím rodném městě přítomná, a v souvislosti s otcovým odchodem, hodlá tak v jeho duchu činit i do budoucna.

Další přítomnou ženou, spíše teprve rozvíjejícím se ženským poupátkem, byla velmi milá dívka, též zvučného příjmení. Helena Urbanová, dcera paní Urbanová, členky pořadatelského sboru, která je dcerou Rudolfa Přibyla, z čehož vyplývá, že Helenka je vnučkou významného kuchaře, spoluzakladatele Gastrohradce na jehož počest je udělována cena nejúspěšnějším kuchařům a cukrářům v seniorské kaegorii.
Helena studuje gymnázium Boženy Němcová v Hradci Králové a na soutěži  se spolupodílí v divizi personální administrace a výsledkovém výpočtu umístění soutěžících, kdy tento kolektiv tvoří její rodinní příslušníci.

J. Stejskalová a L. Nodl v emočním sblížení po zdravici a děkování publika za celoživotní práci

H. Urbanová a  J. Runštuk

Jaroslav Runštuk převzal roli po Milanu Burdovi. Jeho post je snažší o to, že on sám náleží ke spoluzakladatelům GastroHradce a je v pořadatelské sestavě přítomný od samého počátku.
Složitost organizační práce celého kolektivu vyplývá z enormního kvanta účastníků pohybující se řadově v počtu dvou stovek. Na ty se váže veškerá předsoutěžní administrace, zázemí vlastní soutěže, doplňkový program, zajištění stravování včetně komplexního soutěžního servisu. Nad rámec stanovených kritérií se průběžně vyskytují specifické požadavky některých účastníků, které většinově bývají řešeny k jejich spokojenosti. Podařenost akce mající odraz ve spokojenosti soutěžících a doprovodu, považuje pan Rundštuk za největší odměnu a je mu povzbuzením jeho pořadatelského apetitu do dalšího ročníku.

Helena Urbanová st., dcera Rudolfa Přibyla, obstarává ve spolupráci s rodinným kruhem personální administraci a výsledkový servis. Paní Urbanová se na tomto postu nachází od samého počátku a gastronomická soutěž GastroHradec je pro ni, jako i celou rodinu nezbytnou  součástí příchozího jara. Tento způsob organizační práce je jednak uctěním významného předka rodiny a zároveň i s láskou a péči šlechtěným koníčkem.


Zdeněk Hladík, dlouholetý moderátor soutěže, nejenomže je přítomen slavnostnímu finále s mikrofonem v ruce, ale má tuto soutěž zmapovánu i z vnitřku.
V GastroHradci spatřuje nejenom kvalitní soutěž a její enormní rozměr, ale i stimul k němuž směřují prestižní ambice gastronomických českých - i slovenských - škol, kolektivů a jednotlivců. Hladík vidí významnost této soutěže ze dvou rovin. Ty kolektivy a jednotlivci, jezdící do Hradce  opakovaně, si svoje umění dopilovávají v nejpočetnější a nejostřejší konkurenci. A pro nově příchozí je pratickou možností si v prostředí té nejvyšší kvality jednak zjistit, zda jimi nastoupený soutěžní směr směřuje do místa optimálního požadavku a zároveň převzít mnoho nového a kvalitního, s čím se prozatím měli možnost seznámit prostřednictvím teoretických poznatků, či odlišného pojetí na jiných soutěžích.

ukázky z oboru kuchař naleznete na našem dalším portálu www.GastroNews.cz

- pokračování zítra -



Dnes je středa 11. prosince 2019
svátek slaví Dana, zítra Simona

Top 5 měsíce

Reklama

Reklama Eiskon

Reklama

Reklama

(c) 2001-2019 Větrník, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.