Kakaokresba Roberta Koleňáka

V dětském věku se téměř každý stává posluchačem pohádek.V četbě se vyskytují útvary hradů a zámků, ústředními postavami bývají král, královna, princ, princezna a rytíři. Naslouchající dítě obvykle zasazuje obraz děje do míst, kterými samo někdy prošlo. Pro malého Roberta obsah četby a představa místa událostí mohly být vsazovány do zcela autentického prostředí.

Koleňákovi mají chalupu v místě, kde lze z okna spatřit dominantu hradu Bouzov. Nesčetněkrát prošel "kralevic Robert" královským obydlím a zrakem i dlaní osahával vnitřní prostory komnat, jízdáren, dílen, dvorů a zahrad. Každá návštěva minulosti mu v dětské mysli zanechala natrvalo vzpomínku na architektonické útvary, upoutávalo ho uspořádání sloupoví, klenby stropů, nádvoří zbraně bodné i sečné. Historie hovořila prostřednictvím postav zachycovaných v malbách umělcovou rukou a členitost řezbářských zásahů zdobila nábytek, stěny a stropy.

Zřejmě právě zde se prořezával závit v Robertově uměleckém pohledu a vrut poznatků se zarýval až do centra určující budoucí vizi umělcova vnímání. Robertovy praktické cukrářské kroky mířily ve směru učiliště na Charbulově ulici v Brně, kde se učil pro Prostějovské pekárny a cukrárny. Hochova fyziognomie napovídá, že Robert Koleňák patří k charakterovým typům zvané samorosty. Tito lidé to nemají někdy se svým okolím lehké - a ani ono s nimi -.
V návaznosti na uvedené se nabízí otázka, jak dalece může umělec splývat s davem, aniž by nepřestával být tvořivou osobností, a jak právě odlišnost je podmínkou v originalitě tvorby.

Robertovou specialitou jsou kresby kakaem. Na jeho výtvor hleděla i metropole nad Sénou Paříž.
Hanácký cukrář se kakaokresbě věnuje od roku 1998. Podkladem byl perník a modelovací hmota. Na posledně jmenovaný materiál namaloval i soutěžní námět pro mistrovství republiky seniorů.

Robert Koleňák má cukrařinu jako svého koníčka. Vedle jeho cukrářských pomůcek můžeme spatřit i řezbářskou pilku. Řezbářství je u něho velké hoby, ale též i zdrojem vedlejších příjmů, neb nejenom cukrařinou živ je člověk. Kompenzací jeho práce je u Roberta rybolov. Svistot vlasce, vrčení navijáku a plovoucí splávek na lesknoucí se hladině smaže všechnu únavu a dodává inspiraci.

Robertovo životní krédo je skryto ve rčení: "Kdo je připraven, není překvapen". Věřme, že nás tento specificky zaměřený cukrářský výtvarník něčím zajímavým v blízké době opět překvapí.
Způsob cukrářského vyjádření má nepřebernou řadu podob. Mezi ně patří též kakaokresba, kterou se vyjadřují výtvarné či písemné náměty. Mezi naše současné cukráře zabývající se touto tématikou patří Robert Koleňák z Kralic na Hané. Zeptali jsme se ho na technologii, vybavení a způsob provádění této cukrářské tvorby.
Pro kakaokresbu je nejvhodnější použít co nejtmavší kakao a 100procentní tuk. Smícháním vytvoříme směs, kdy poměr kombinujeme do přiměřené hustoty, kde je možno kakao nanášet tak, aby se dařilo plynule vytvářet kresbu a aby se nanášená vrstva neroztékala. Používá se co nejmenší malířský šteteček. Nejvhodnější je s bílým vlasem, protože černý není uznávaný jako potravinářská pomůcka.. Ošetření štetce je standardní jako u jiného cukrářského nářadí.