Budou čeští hoteliéři a restauratéři zařazeni do knihy ohrožených druhů ?

Zákon o živnostenském podnikání v § 2. definuje živnost, jako soustavnou činnost provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem. Definice zcela jasná a srozumitelná. Praxe však silně pokulhává, mnohdy se dokonce zdá, že se pouze plazí. Alespoň z pohledu hoteliérů a restauratérů, tedy těch, kteří jsou plně zprivatizováni, jsou dnes a denně pod kontrolou veřejnosti a plně na ní závislí. Prakticky jako první v naší zemi si vyzkoušeli v praxi, že vyrobit lze téměř cokoliv, ale prodat je problém, který tíží marketingové specialisty všude. Dost problémů samo o sobě, ale přibudou-li kroky mnohdy nepochopitelné, je to i pro otrlé více než dost.

O uplatňování DPH, kdy potraviny jsou daněny 5-ti % a hotové výrobky konzumované v restauracích a hotelech 22 %, bylo napsáno mnohé. A zde vstupuje do hry další faktor a tím je hranice povinného plátce DPH. Prvek, který je v konkurenčním prostředí dost diskriminující, neboť vyjma velkých měst jeden nebo dva podniky ve městě jsou plátci a ostatní za použití různých "technik" ne. Tou "technikou" je např. evidenční rozdělení restaurací na výrobu - tedy kuchyni - a expedici - tedy vlastní restauraci. Náhle máme v podniku s cca 8-mi částečně zastupitelnými zaměstnanci podniky dva a vlastní rozdělení je takové, že se tomu lze jen pousmát. Nestálo by za úvahu vzít na pomoc obyčejný selský rozum, snížit u výroby jídel hranici na 5 % (danit opravdu přidanou hodnotou a ne o 17 % víc) a snížit naopak hranici plátcovství DPH. Evidence výroby jídel je mnohem průhlednější, než různé administrativní dělení provozů a tím obcházení zákona.

O správnosti nebo nesprávnosti zákona můžeme polemizovat, ale musíme jej ctít. Co si však má restauratér pomyslet o skutečnosti, že je skupina podnikatelů, která má své podnikání založeno především na vakuu v českých právních úpravách. Tou skupinou jsou distributoři stravenek.
Stravenky byly dříve aplikovatelné poze v síti restaurací a bufetů poskytujících hlavní jídla. Zákon o dani z příjmu jednoznačně stanoví podmínky, za kterých si může zaměstnavatel uplatnit 55 % nákladů z ceny jednoho hlavního jídla v průběhu jedné směny do nákladů. Do nákladů nelze zahrnout např. nákup potravin pro lesní dělníky, kteří si připravují jídlo v lesní maringotce na vlastním plynovém sporáku. Jasné a logické. Více se o uvedené problematice nikdo nezmiňuje. Jaká je však praxe posledních let. Stravenky jsou prodány zaměstnancům (55 % hodnoty jde daňovému subjektu do daňově uznatelných nákladů - vždyť zajišťuje stravování zaměstnanců jiným subjektem) a tito si poté za stravenky nakoupí v síti marketů v lepším případě potraviny, v horším alkohol a cigarety (ale to někdy udělal i v rámci závodního stravování) a ve zcela nejhorším případě elektroniku, oblečení atp., neboť mnohé naše markety nabízejí vše "od rohlíku po lokomotivu". Možná dobrý úmysl se zcela minul účinkem. Ubývá zaměstnavatelů, kteří se zabývají stravováním svých zaměstnanců. Mizí profity restauracím a rychlým občerstvením, ale mizí i část financí rozpočtu, neboť jak výše uvedeno, je nyní DPH při výrobě jídel 22 %. Navíc se snižuje i daňový základ zaměstnavatele za výdaj, který je v rozporu se zákonem o dani z příjmu hovořícím o vazbě na hlavní jídlo. A své by zde jistě mohli říci odborníci na zdravou výživu.

Valná většina provozovatelů hotelů a restaurací denně tvrdě pracuje, potýká se s částečným nedostatkem financí konzumentů, konkurencí, nepoctivostí některých zaměstnanců chráněných zákoníkem práce i částečnou okoukaností naší země. S tím vším se musí vyrovnat. Co však nemá možnost ovlivnit, jsou neúpné zákony. Vytváří se prostor pro zvýhodňování určitých skupin podnikatelů před ostatními, ale i prostor pro spekulativní výklady zákona.

Cestovní ruch je průmyslem veskrze důležitým. Průmyslem, s nímž přichází do styku každý z hostů naší země. Ale je nezanedbatelný i pro naše občany. Zatím přinášel mnoho financí do státní pokladny. Při "důslednosti" s jakou však různé orgány doposud jednali se zástupci profesních sdružení, se může stát, že postupně restaurace a hotely s tradiční českou kuchyní budou nahrazeny výrobnami hamburgerů a hranolků, pivnicemi točící nejlevnější pivo, několika pětihvězdičkovými giganty ve velkých městech a mohutnými řetězci supermarketů v nichž budeme veškeré zboží platit daňově zvýhodněnými stravenkami. To vše k nemalé radosti malé skupiny distributorů stravenek. Klasické rstaurace budou v minimálním množství přežívat do doby, než vstupem do evropské unie začnou platit přísné normy pro vybavení provozoven vyžadující finanční investice. Ale na ty nebude a pak zbývá již pouze onen zápis do knihy ohrožených druhů.