�l�nek ze serveru Cukr��.cz (www.cukrar.cz) |
|
V�echna pr�va vyhrazena (c) 2001 V�trn�k, s.r.o. |
Budou èeští hoteliéøi a restauratéøi zaøazeni do knihy ohrožených druhù ? |
| Autor: J.P. Vìtrník Datum vyd�n�: 01.01.2002 URL: http://www.cukrar.cz/show.asp?id=91 |
| Zákon o živnostenském podnikání v § 2. definuje živnost, jako soustavnou èinnost provozovanou samostatnì, vlastním jménem, na vlastní odpovìdnost, za úèelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem. |
| Zákon o živnostenském podnikání v § 2. definuje živnost, jako soustavnou èinnost provozovanou samostatnì, vlastním jménem, na vlastní odpovìdnost, za úèelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem. Definice zcela jasná a srozumitelná. Praxe však silnì pokulhává, mnohdy se dokonce zdá, že se pouze plazí. Alespoò z pohledu hoteliérù a restauratérù, tedy tìch, kteøí jsou plnì zprivatizováni, jsou dnes a dennì pod kontrolou veøejnosti a plnì na ní závislí. Prakticky jako první v naší zemi si vyzkoušeli v praxi, že vyrobit lze témìø cokoliv, ale prodat je problém, který tíží marketingové specialisty všude. Dost problémù samo o sobì, ale pøibudou-li kroky mnohdy nepochopitelné, je to i pro otrlé více než dost. O uplatòování DPH, kdy potraviny jsou danìny 5-ti % a hotové výrobky konzumované v restauracích a hotelech 22 %, bylo napsáno mnohé. A zde vstupuje do hry další faktor a tím je hranice povinného plátce DPH. Prvek, který je v konkurenèním prostøedí dost diskriminující, nebo� vyjma velkých mìst jeden nebo dva podniky ve mìstì jsou plátci a ostatní za použití rùzných "technik" ne. Tou "technikou" je napø. evidenèní rozdìlení restaurací na výrobu - tedy kuchyni - a expedici - tedy vlastní restauraci. Náhle máme v podniku s cca 8-mi èásteènì zastupitelnými zamìstnanci podniky dva a vlastní rozdìlení je takové, že se tomu lze jen pousmát. Nestálo by za úvahu vzít na pomoc obyèejný selský rozum, snížit u výroby jídel hranici na 5 % (danit opravdu pøidanou hodnotou a ne o 17 % víc) a snížit naopak hranici plátcovství DPH. Evidence výroby jídel je mnohem prùhlednìjší, než rùzné administrativní dìlení provozù a tím obcházení zákona. O správnosti nebo nesprávnosti zákona mùžeme polemizovat, ale musíme jej ctít. Co si však má restauratér pomyslet o skuteènosti, že je skupina podnikatelù, která má své podnikání založeno pøedevším na vakuu v èeských právních úpravách. Tou skupinou jsou distributoøi stravenek. Stravenky byly døíve aplikovatelné poze v síti restaurací a bufetù poskytujících hlavní jídla. Zákon o dani z pøíjmu jednoznaènì stanoví podmínky, za kterých si mùže zamìstnavatel uplatnit 55 % nákladù z ceny jednoho hlavního jídla v prùbìhu jedné smìny do nákladù. Do nákladù nelze zahrnout napø. nákup potravin pro lesní dìlníky, kteøí si pøipravují jídlo v lesní maringotce na vlastním plynovém sporáku. Jasné a logické. Více se o uvedené problematice nikdo nezmiòuje. Jaká je však praxe posledních let. Stravenky jsou prodány zamìstnancùm (55 % hodnoty jde daòovému subjektu do daòovì uznatelných nákladù - vždy� zajiš�uje stravování zamìstnancù jiným subjektem) a tito si poté za stravenky nakoupí v síti marketù v lepším pøípadì potraviny, v horším alkohol a cigarety (ale to nìkdy udìlal i v rámci závodního stravování) a ve zcela nejhorším pøípadì elektroniku, obleèení atp., nebo� mnohé naše markety nabízejí vše "od rohlíku po lokomotivu". Možná dobrý úmysl se zcela minul úèinkem. Ubývá zamìstnavatelù, kteøí se zabývají stravováním svých zamìstnancù. Mizí profity restauracím a rychlým obèerstvením, ale mizí i èást financí rozpoètu, nebo� jak výše uvedeno, je nyní DPH pøi výrobì jídel 22 %. Navíc se snižuje i daòový základ zamìstnavatele za výdaj, který je v rozporu se zákonem o dani z pøíjmu hovoøícím o vazbì na hlavní jídlo. A své by zde jistì mohli øíci odborníci na zdravou výživu. Valná vìtšina provozovatelù hotelù a restaurací dennì tvrdì pracuje, potýká se s èásteèným nedostatkem financí konzumentù, konkurencí, nepoctivostí nìkterých zamìstnancù chránìných zákoníkem práce i èásteènou okoukaností naší zemì. S tím vším se musí vyrovnat. Co však nemá možnost ovlivnit, jsou neúpné zákony. Vytváøí se prostor pro zvýhodòování urèitých skupin podnikatelù pøed ostatními, ale i prostor pro spekulativní výklady zákona. Cestovní ruch je prùmyslem veskrze dùležitým. Prùmyslem, s nímž pøichází do styku každý z hostù naší zemì. Ale je nezanedbatelný i pro naše obèany. Zatím pøinášel mnoho financí do státní pokladny. Pøi "dùslednosti" s jakou však rùzné orgány doposud jednali se zástupci profesních sdružení, se mùže stát, že postupnì restaurace a hotely s tradièní èeskou kuchyní budou nahrazeny výrobnami hamburgerù a hranolkù, pivnicemi toèící nejlevnìjší pivo, nìkolika pìtihvìzdièkovými giganty ve velkých mìstech a mohutnými øetìzci supermarketù v nichž budeme veškeré zboží platit daòovì zvýhodnìnými stravenkami. To vše k nemalé radosti malé skupiny distributorù stravenek. Klasické rstaurace budou v minimálním množství pøežívat do doby, než vstupem do evropské unie zaènou platit pøísné normy pro vybavení provozoven vyžadující finanèní investice. Ale na ty nebude a pak zbývá již pouze onen zápis do knihy ohrožených druhù. |
Vytisknuto dne 25.10.2026 ze serveru |