Jak bude dále - kdo to z nás vydrží?

Je to otázka, kterou se lidé zdraví místo obvyklého pozdravu, a je to také otázka, na kterou nedovede dosud nikdo odpověděti. Bylo před Vánocemi, doba na kterou se těšil každý obchodník a živnostník po celý rok, neboť tato doba má přinésti osvěžení obchodu. Avšak při posledních Vánocích? Obchodník i cukrář vyhlížel z krámu, zda-li přeci jen někdo do obchodu zabloudí. A co dělají naši vládní činitelé? Starají se o lepší budoucnost, lepší zaměstnanost Nikoliv, oni naopak vymýšlejí nové zatížení obchodu a průmyslu, zvyšují daně a pro formu, aby se neřeklo, slevili ze svých statisícových příjmů také několik tisíc ročně. Může to takto jíti dále? Proč není poctivé snahy o odstranění krize? Má pan ministr svědomí, jestliže v dnešní krizi nařídí, aby dlužné daně byly bezohledně vymáhány? Na velké kapitalisty si ovšem berní správy netroufají, poněvadž tito jim hned pohrozí propuštěním dělnictva, avšak živnostník, ten musí platit, jinak se mu prodá poslední košile. Jistému zelináři byl berní správou prodán kůň, za kterého se utržilo 22 Kč, protože byl dlužen asi 200 Kč na daních. Odhadce dostal 10 Kč a bernímu úřadu zbylo 12 Kč. Pomohl si tím stát? Nepomohl, ale chudák byl zničen a připraven o jedinou výdělkovou možnost. A takových případů je u nás více. To jsou praktiky dnešního pana ministra. Jak dlouho to potrvá? Kdy se počnou u nás zbytečná ministerstva rušit a kdy se počne skutečně šetřit? Kdy přestane několikerý až statisícový příjem jednotlivých členů vlády? Kdy se opravdu začne šetřit a ušetří na státních výdajích, aby nemusely býti ničeny existence malých, přičinlivých lidí? Či má správa zájem na zbolševizování živnostníků a obchodníků nebo přeje si snad jejich zničení? Svou praxí je dohání k tomu, k čemu maďarské úřady dohnaly tamnější rolnictvo. Či jsme snad za hranicemi bojovali proto, aby páni ministři měli statisícové příjmy a živnostníkovi či rolníkovi se vyvedla poslední koza z chléva? Změňme tyto poměry, dokud jest čas.

E. Federmann
K tomuto článku poznamenáváme, že poměry jsou dnes skutečně pro živnostníky těžké a jak to vyhlíží, bude to to čím dále tím horší. Přijde doba, že dělnictvo nebude manifestovati na ulicích, ani stávkovati v továrnách, poněvadž toho nebude mít zapotřebí, avšak budou tak činiti v budoucnosti živnostníci a obchodníci. Dnešní poměry k tomu zcela určitě nasvědčují a bude se tak díti nejen u nás, ale v celém světě.
První předzvěst máme k tomu již z ciziny, z Maďarska a Rakouska, kde proti exekucím a proti vymáhání daní musili živnostníci a obchodníci zakročiti manifestací. K tomu může dojíti též u nás, poněvadž trpělivost nám také jednou dojde. Je to opět důkazem, že my živnostníci nemůžeme ke všemu jen mlčeti, ale musíme se brániti a připravovati na ještě horší chvíle než máme dnes.

Redakce
Pokud jste vážení čtenáři dočetli až do těchto míst, nepochybuji, že dáte mnohému za pravdu. Možná vás trochu zarazila slohová stylizace tohoto článku a určitý archaismus češtiny. Tento článek byl totiž napsán a vydán v odborném cukrářském periodiku v roce 1932 (slovy devatenácettřicetdva). Tedy v době kdy naše prvorepubliková vlast zaznamenávala svůj průmyslový rozmach. A dle napsaného se zdá, že vývoj je jenom opakováním se předchozích dějů ve spirálovité návaznosti. Zbývá pouze připomenout všeobecně známé pokračování dalšího děje v podobě příchodu německé a komunistické nadvlády. A tím bylo na půl století zameteno.
Nezbývá nic jiného než se zeptat, zda-li se nám ta historie opravdu neopakuje a zda nejsme v téže pozici jako naši kolegové léta Páně 1932.