Reklama |
Cukrářská balada Byla mladá, byla krásná, šestnácte jí bylo let, byla jako hvězda jasná, překrásný byl na ni hled, - každému se líbila. - Chtělo se to děvče státi cukrářkou v šatkách bílých, k tomu nabádala ji i máti při všech možných chvílích, - to jí pořád říkala. - Stala se skutkem dívčí touha, od učenky k tovaryšce uplynula chvíle pouhá, jako v dobře čtivé knížce, - tak rychle to uběhlo. - Byl to svátek každodenní pro cukrářskou novicku, její život - sladké snění, a splněný sen - navíc tu, - až tak šťastná byla. - Ale jak to vždycky bývá, nejen práce, byť ji baví, i jiných tužeb dívka mívá, těch ji kdo už těžko zbaví, - to se láska hlásí již. - Cukroví jí chutná sladce, však jsou věci ještě sladší, takto sobě najít chlapce, potíž je když láska raší, - kdo by neznal touhu tuto. - Jednou dortík dozdobuje, - zbývá ještě maličko -, když pošťák náhle tu je, předává jí psaníčko, - sladký cukrářka má pocit. - Kdož děvčeti zprávu píše, je to dopis od maminky? Napětím prudce dýše, mysl dělá cinkylinky, - tak je děva vzrušená. - Otevírá bílé psaní, "je to možné?" zrak se mlží. Opadá z ní plachost laní, na nohou se sotva drží, - očím nechce věřiti. - "Cukrářko přeslaďounká," v oslovení stojí psáno, "tvářičko má hedvábňounká," slovo lásky je připsáno, - někdo ji má hrozně rád! - "Kdo to píše, kdože je to, kdo mě lásku vyznává?" Sladce chutnáš lásky věto, lásky vášeň dozrává, - mocnější než jarní voda. - Sladší slova karamelu, lásky nektar děvče saje, ano, vskutku, na mou věru, sladká píseň v duši hraje, - v poetické tónině. - Cukrářka čte písmo dále, - och, jaké štěstí lidé zlatí,- těsto vadne jí na vále, na objemu zvolna tratí, - chápejte ji prosím vás. - Ke konci se dočítává, když tam stojí dodatek: "Poznej od koho je zpráva, a otoč hlavu nazpátek!" - udělá jak stojí psáno. - Očím svojím nechce věřit, před ní švarný jinoch stojí, obdiv chce dívce svěřit: "Já jsem tou láskou tvojí!" - štěstí je to přehršel -. Čokoláda chutná trpce proti lásce pocitu, když nitro plane v dívce a ona potká lásku tu, - krásnější již pocit není. - Láska z obou lidí vřela, den se koupal v slunci svitu, krásně bylo dnes i včera, vzhlíželi se ve svém citu, - mocné pouto vázalo je. - Když tak zase spolu byli, on ji hladil, říkal:"Věř mi," na důkaz se políbili, když v tom vchází pošťák dveřmi, - oba cítí v sobě změnu. - "Nesu psaní vzácný páre, má návštěva je úřední, mohu nohou vkročit dále? Dopis nesu nevšední," - že cos´ přijde, vědí oba. - Ruce berou dopisnici, zlý pocit se v duši dere, těžký vzduch je ve světnici, vojna chlapce dívce bere, - zlá to předtucha! - Dívce z očí slzy kanou, nepomůže, že má ráda, toť je pro ni těžkou ranou, v dálce duní kanonáda, - zůstane tu v lásce sama. - Povely se vzduchem nesou, pochodují vojů šiky, cukrářce pryč lásku nesou, v slunci blýskají se píky, - taková už vojna je. - Sedí sama, dorty tvoří, děvče nechce věřit tomu, krvavě i slunce hoří, lásky není více v domu, - to strašný pocit je. - Práce jež kdys krásu měla, nenotuje v duši píseň, cukrářce již zevšedněla, místo lásky vládne tíseň, - tak daleko již to je. - Děva peče, díže cídí, zrakem z okna pohlédne, pošťáka k ní kráčet vidí, v době kdy je poledne, - že by dopis od milého? - Pocit lásky cítí v sobě, vyznání v úvodu je psaníčka, - "posílám polibek tobě," - třese se jí dušička, - i také chuti láska mívá. - "Sedni k stolu posle pošty, obědu si sobě vem". Dívce dobré zprávy došly, zas dobrý pocit přišel sem, - aspoň na chvíli. - "Pošťáku děkuji tobě, potěšil jsi srdce mého, přijdi zas v brzké době, dones dopis od milého, - ať mohu aspoň takto milovat." - "Jistěž, slaďoulinké děvče," nápad mu ve tváři kmitnul. "Dopisů mnoho přinesu ještě," otočiv se, brašnu chytnul, - zmizel ze dveří. - Počlo chodit mnoho psaní do domu té děvy krásné, ne již panny, z části paní, dopisy teď byly časté, - pošťák vždy je donesl. - Děva avšak byla ráda, že nemusí sama býti, že má nyní kamaráda, zase slunce z mraků svítí, - leč zastřený má trochu svit. - Dívka pannou již nebyla, zná už lásky sblížení, blízkost chlapce již prožila, v hlavě sladké mívá víření, - city velí, rozum hasne. - Otázky si sobě dává, zda chlapce, či lásky vzpomíná, zda si cit nenalhává, tak za večerů rozjímá, - myšlenek svých se leká. - Mysl na chlapce v ní žije, dopisy pravidelně chodí, píše jak se v dálce bije, že ji v mysli stále vodí, - těch dopisů je čím dál víc! - Ženci otavu již kosí, milého chodí dopisy, pošťák poštu stále nosí, ti dva jednou řekli si: - "Proč si jenom za dne vyprávět?" - "Už my se tak dlouho známe, poštu pro tě vždycky beru, tak si radost uděláme, dopis přijde v podvečeru," - kdyby jenom takto bylo! - Nápad děvu prudce láká, nechce přiznat svojí duši, že se těší na pošťáka, představa ji sladce vzruší, - ví, že neměla by, ale ... - "No co, vždyť jsme kamarádi, slovo, úsměv hřích netvoří, s mým chlapcem se máme rádi," však v lících děvě plamen hoří! - a ona cítí to! - Co teď dívku více láká, než dopis od lásky v dáli, těší se dnes na pošťáka, zahučely teskně skály, - v dívce vášeň převážila. - Do západu slunce padá, děva strojí vnadný šat, koho že má vlastně ráda, s kým se bude milovat? - ona již rozhodla se. - Zvolna šero v místnost vchází, intimitu vášně nese, kdo je čekán už přichází, dívčí duší vášeň třese, - už ji nelze překonat! - Postava jde, obrys v šeru, za záclonou dívčí oči, nahlížejí v tomto směru, postavy krok v místnost vkročí, - srdce dívky prudce bije! - U stolu pak oba sedí, přítomny jsou vína číše, oči v oči sobě hledí, touha v záři svíce dýše, - rozpaluje nitra žár. - Boj se sebou sama vede, cukrařinka mladá žena, v boji s touhou nic nesvede, ví, že bude poražena, - láska v chlapce sílu nemá. - Prázdné jsou již číše vína, vášeň sálá oboum z očí, mysl děvy už je jiná, s pošťákem se v tanci točí, - ten rozproudí žár ještě více! - Přitisknuta v jeho tělo, stud utopen je už ve víně, co se nesmí, teď se smělo, děva již v rouše je Evině, - v pekle pod kotlem oheň hoří! - Až sem došel vývoj děje, svírá děvu vášně chtící, listonoš se hlasně směje, cukrářce chce cosi říci, - že vše jinak bylo. - Víno již mu rozum kalí, pochlubí se děvě krásné, muž který je intrik znalý, přiznává se k pravdě strašné, - že dopisy sám posílal! - Krása tvá vždy vábila mě, jak v říji jelena laně, chtěl jsem mysl tobě plésti tak políčil jsem této lesti, - a teď budeš mou! - V oblečení děva byla, jak ji Pánbůh kdysi stvořil, pocity ale pravda smyla, smysl cti v ní rychle ožil, - lze události spád zvrátiti? - Děvě se již rozum vrátil, vnímá hloubku pravdy kleslou, hřích cti zatím nezatratil, její rety němě hlesnou: "Kdes´ miláčku můj přemilený, poklade mé lásky ryzí, nemáš ve mě věrné ženy, vím, že pro tebe jsem cizí," - však pozdě přehrál rozum city. - Pošťák je dál rozlícený, přízemních je intrik znalý, zmocnit se chce hříšné ženy, k hříchu zbývá kousek malý, - dívka nemá šance žádné. - Bývá ono sto ku jedné, že osud možné zvrátit bývá, děj oponu smilstva zvedne, na hříšníky se kdos´ dívá, - očím věřit nemůže! - To se chlapec z vojny vrací, děs scény mu srdce dere, zklamáním mu cit krvácí, když v tom z rámě pušku bere, - schyluje se k tragédii. - Pošťák zří zbraň odjištěnou, - "je konec!"- mu hlavou bleskne, děva v hrůze je mdlou ženou, z pušky výstřel náhle třeskne, - smrti blízkost zvěstuje. - Svíce jas vrhá světla, blesk vyletěl z hlavně zbraně, koule do pošťáka vlétla, krev mu barví hříšné skráně, - padl bez hlesu. - Děva žádného šatu nemá, milenec mrtev v loži leží, žena na nohy se zvedá, v les úprkem v šoku běží, - rozum pozbyla. - Hrůzná scéna tragédie, venku vítr děsem kvílí, voják pušku zas nabije, kuli sobě v srdce střílí, - však není ještě konec všeho. - Běží děva temným lesem, svědomí je kruté muka, stižena je strašným běsem, když jí náhle srdce puká, - hrůza završena je! - A nastal klid v tomto kraji, stromy vrhaj temné stíny, ptáci v korunách zpívají, pohřbeny jsou lidské viny, - truchlivý je tento kraj. - Ze tří stromů tekla míza, znázorňujíc hrůzu strašnou, zkraje duby, vprosřed bříza, dva muže a ženu hříšnou, - tajuplný byl to jev. - Od těch dob tak v cukrárnách se, což každý cukrář ovládá, tragédie vzpomíná se, dortem - cukrářská balada -, - na paměť té hrůzy strašné. -
Další články autora...
18.04.2015 MORAVSKÝ cukrářský POHÁR - 13. ročník / -1.28.01.2015 SIGEP - ...když se cukrář stává mágem ... /- 4. 22.01.2015 SIGEP v Rimini v digitálním divu / - 1. 01.09.2014 GLOBAL CHEFS CHALLENGE a cukrář SKÁLA 17.06.2014 Frigomat vytočil světový rekord! [další články autora]
Příbuzné články...
16.04.2022 Dračí vejce ve velikonočním hnízdě13.02.2022 Láska srdcem vytvořená 23.12.2021 Ať všem dál plane vánoční svíce 02.04.2021 V čerň skryta je pomlázka lásky 12.02.2021 Valentýn v roušce covidu [další příbuzné články] |
Dnes je čtvrtek čtvrtek 10. října 2024
svátek slaví Marina, zítra Andrej Top 5 měsíceReklamaReklamaReklama |