Soutěžním prostorem Singapuru zazněl pomyslný dělový výstřel, zvěstující, že velká kulinární hra začala. Soutěžní haly s příměsí místní rovníkové exotiky prozdobené barevným dekorem soutěžních stolů, vytvářející pro tento kraj Asie příznačnou a proslulou hedvábnou stezku, mluvily zřetelných jazykem, v němž nebylo nutno překladu, že právě zde se sešel výkvět soutěžně kulinární společnosti.
Být přítomný v tomto dnu, nemuselo ještě znamenat, že dotyčný byl oficiální součástí soutěžního reje, byť byl oděn do běloskvoucího se rondonu. V místě prvého vstupu světové gastronomické soutěže se totiž nacházeli i ti, kterým pořadatelské osudí přisoudilo pozdější start.
Ten kdo vstoupil jako první na soutěžní pódium, poskytl svým kolegům či soupeřům možnost poznání výšky nasazené laťky v době, kdy třetí milénium vepsalo do své chronologie času již dvouciferný údaj a zároveň i soutěžní trend pro již rozběhnuté olympijské meziobdobí.
K soutěžně kulinárnímu pokru usedli hned ve svém počátku velcí kulinární hráči, kdy ve studené kuchyni zastupovali Evropu, skvělí Švýcaři a asijský kontinent prezentující domácí Singapurci a další zástupci tropického pásma, kuchaři a cukráři z Hongkongu, v současnu zvláštní administrativní zóny Čínské lidové republiky.
V teplé kuchyni si to mezi sebou rozdali, na soutěžích vždy perfektní Němci, jejichž protivníky byli protinožci z Nového Zélandu. Kdybych si tipnul ze své brněnské redakce výsledek jednotlivých disciplín podle papírových prognóz, jejichž měřítkem by byly dlouhodobější výsledky zmíněných aktérů na světových scénách, tak alespoň do oblasti zlatého pásma bych dosadil ve studené kuchyni Švýcary a Singapurce a v teplé soutěži bych tipoval na zlato Němce.
Proč takto smýšlím? Němci mají na velkých soutěžích vždy dobré výsledky, což potvrdila poslední olympiáda roku 2008, kdy německý tým obdržel 4 zlaté medaile a obsadil celkové druhé místo za vítěznými Nory. V této souvislosti je potřeba připomenout, že němečtí kuchaři jsou do jisté míry handicapování svým domácím prostředím, kde se vždy kuchařská olympiáda pořádá, a kdy domácí rozhodčí možná z určité, snad i trochu falešné objektivity vůči soupeřům, své reprezentanty krátí o nějakou desetinu, či celý bodík. Ostatně tento námět se též dostal na přetřes i do německých odborných médií, kdy úvaha na tento způsob měla vesměs společný titulek, zda Němci vůbec smí v domácím prostředí vyhrát?
Jistěže je to téma diskutabilní, kdy v odpovědi lze najít oponenturu již v počtu dalších mezinárodních rozhodčích atd.
Podstatnou věcí tohoto tématu jsou tedy ony čtyři zlaté medaile a absolutní druhé místo. Kromě toho mají Němci propracovanou sofistiku soutěžní psychologie, kdy velmi dobře vědí, jak velkým podílem se na výsledku podílí psychika každého jednotlivce a tým absolvuje speciální přípravu na odolnost proti soutěžním stresům.
Podíváme-li se nyní na výsledek, tak obdržená stříbrná medaile se asi nebude krýt se záměrem, s kterým němečtí soutěžící do Singapuru přijížděli. Co se stalo, nemohu z brněnské redakce, kam mě připoutala sopečná erupce islandského vulkánu, posoudit, kdy nemám možnost se ani přímých aktérů zeptat, cože bylo trnem v patě toho, když nechci přímo napsat neúspěchu, tak rozhodně ne úspěchu. A z pohledu německé reprezentace je tu navíc další velká nepříjemnost, spočívají v jejich novém svazovém prezidentovi Alexu Rühmanovi, poměrně řízném chlapíkovi, jenž působí dlouhá léta jako olympijský komisař, a na předposlední olympiádě byl předsedou sboru rozhodčích. Tedy ve své podstatě více než zkušený a zasloužilý guru, kterého nikdo rohlíkem neopije. Ještě nemáme výsledek německého týmu ve studené kuchyni, ale jak alespoň trochu znám zákulisí německé svazové admirality, tak při případném stříbrném výsledku v další disciplíně, může německý nároďák očekávat zemětřesení v úrovni nad sedmým stupněm Richterovy škály. - foto Michal Moučka -
Zlatá medaile Nového Zélandu je překvapením, přihlédneme-li navíc s jakým soupeřem, tedy s Německem, tohoto úspěchu reprezentanti pacifického ostrova dosáhli. Marně se snažím tento ostrov ovcí spojit s nějakým vítězným kulinárním úspěchem na kterékoli významnější soutěži, ale marně. Takže pokud mně neselhává paměť, a je tomu i skutečně tak, tudíž soupeř, který si ze světového poháru odveze zlatou medaili, a navíc v přímém souboji s Německem, je zřejmě další nastupující veličinou, s kterou se bude muset na světových kulinárních pódiích asi vážně počítat.
Na singapurské zlato, kterého dosáhli domácí hráči, bych vsadil i poslední obnos. Pro tento úspěch tropických kuchařů mluví vícero věcí. Podíváme-li se na strohou mluvu výsledků, tak celkové čtvrté místo, postavené na základě zisku dvou zlatých a dvou stříbrných z poslední olympiády je vševypovídající, ale není posledním slovem ve sbírce úspěchů malého státu s velkou kuchyní. Můžeme jmenovat basilejské prvenství tohoto „kapesního“ území dosaženého po předposlední olympiádě, či pozdější zlaté lucemburské medaile. Podstata tajemství úspěchu a schopnosti singapurského státu bude asi spočívat paradoxně v jeho malém rozměru a velké vůli po úspěchu. Tyto dva protiklady dokáží ve své působnosti vyvinout značnou sílu, ke které když připočteme flexibilitu plynoucí z podřizování se malého vůči velkému, tak dojdeme k výsledku, který nám singapurští reprezentanti předvádějí již drahnou dobu a opět svůj kulinářský um potvrdili prozatím v letošním prozatímním výsledku na domácí půdě.
Když manažer národního týmu Tomáš Konopka ve svém telegrafickém sdělení psal o smutných Švýcarech, tak se opravdu není čemu divit. Vždyť Švýcaři byli celkoví vítězi posledního předolympijského soustředění v Chicagu a do jejich výsledkové sbírky vždy náležel pravidelný příděl zlata. Ale každé pravidlo má svou výjimku, kterou tentokrát byla švýcarský studená kuchyně.
Studená kuchyně Teplá kuchyně
Hon Kong - stříbro Německo - stříbro
Singapur - zlato Nový Zéland - zlato
Švýcarsko – stříbro
Jak je patrno, rozhodčí se s nikým nemazlí a hodnotí způsobem padni, komu padni. Tedy nějaké předstartovní úvahy o jejich benevolenci vůči sopečným prachem zavátých chudáčcích, tak vzala za své.
Je dobře, že nově zformovaný český tým se mohl podívat z pozice druhého v řadě, pravdě do očí. Singapurská soutěž, která není sice počítána mezi absolutní špičku přípravných předolympijských světových soutěží, to vzala tentokrát velmi zostra a výsledky prvního dne musí být výstrahou pro všechny, kteří budou nastupovat ve druhém sledu.
V tom se bude též nalézat náš tým, který v předstartovním úsilí piloval prubířský kámen každé studené kuchyně, kterým je aspikování.
Dobrá glazura je totéž co působivý účes na ženské hlavě. A toho jsou si pochopitelně naši reprezentanti dobře vědomi, a tomuto vizážovému úkonu tak v místě soutěže vrcholového děje věnovali i náležitou pozornost. Z jejich pohledu dnešní, z našeho zítřejší den, bude již prvou zkouškou, kdy budou úročit velký přípravný vklad šesti přípravných soustředění.
V prvopočátku soutěže se ukazují dva směrodatné ukazatele. Rozhodčí mají přísný metr, do kterého se nevešli již někteří favorité.
Na scéně, alespoň té prozatímní, máme týmy, které v minulu nezasahovaly do předních pořadí, ale nyní se, alespoň v té vstupní fázi singapurského poháru ukazuje, že se nejenom postarávají o překvapení, ale svým výkonem ukazují, jak se nám světová soutěžní úroveň vyrovnává.
A to ať je pro Národní tým kuchařů a cukrářů AKC ČR jak varováním, tak i velkou výzvou.
