Cukrář.cz

Reklama



Perník byl dříve než chleba / -2.

31.8.2018 | Autor: red. | Formát pro tisk | Zaslat mailem | Do oblíbených

Perníkářské pojmy

Marcipán

Tak se dříve říkalo perníkům zadělávaným z mouky pšeničné. Původ tohoto názvu je zřejmě podle biblického příběhu o apoštolu Markovi, který se se svými lidmi na poušti živil sladkým chlebem, vyrobeným z medu a kukuřičné mouky upečeným na slunci. Chléb se nazýval Markův (Marcipane). Proto má perníkářský cech ve svém znaku sv. Marka.

Medovník

Perníkové těsto zadělávané z mouky žitné.

Kadlub

První perníky se vytlačovaly do forem. Formy z pálené hlíny se používaly až do 16. století, kdy je vytlačily vyřezávané dřevěné formy. Říkalo se jim kadluby. Ty, které pocházejí z 15. a 16. století, jsou jednoduché, zdobené národními ornamenty. Kadluby ze 17. a 18. století jsou bohatě vyřezávané. Patří k nejkrásnějším projevům řezbářského umění. Odráží se v nich tehdejší společenský i náboženský život. V motivech se objevují bohaté ornamenty, zdobená roucha, podoby světců, portréty panovníků, i českých a uherských králů, milostné výjevy. Pod vlivem módy v období třicetileté války vzniká obliba jezdců na koni, dam a kavalírů v nádherných oblecích, často jedoucích v kočárech. Objevují se rodové erby a znaky. V 18. a 19. století se perník dostává do lidových vrstev a vznikají nové náměty: srdce, husar, panenka a panáček, miminko, abeceda, holubička, jelen koník a další zvířátka. Nastupují i různé technické vynálezy, vlak, parník, brýle, pistole, dělo a různé zbraně, hodiny a jiné. V oblibě jsou i postavy zástupců různých řemesel a zaměstnání: kominík, hasič, voják.

Ve starších dobách vyráběli formy především zlatníci a rytci nebo řezbáři. Teprve později je začali dělat někteří zruční perníkáři i jiní dovední lidé. Byl-li perníkář současně i řezbářem, byl rozhodně ve výhodě a navíc byl u ostatních ve větší vážnosti.

Formy se zhotovovaly z hruškového dřeva, které se pro ten účel nejlépe hodilo. Někdy se používalo dřevo švestkové, třešňové, lipové i bukové. Dlabání forem byla práce namáhavá, bylo třeba velké síly v prstech. Formy se zhotovovaly z prkének 3 až 5 cm silných, někdy byly i oboustranné, tj. se vzorem na obou stranách.

Regionální původ perníkářských forem lze těžko určit. Perníkáři si je objednávali na různých místech, skupovali je z pozůstalostí apod.

Drůbeřka (drůbežka)

Toto zboží vyráběné v 18. století z perníkářských forem nebylo určeno k jídlu, ale drůbeřka (nebo drůbežka – oba názvy se používaly podle krajových míst) sloužila na hraní jako dětská hračka. Takto se vyráběly hračky, které nebyly ploché, ale prostorové, např. kolébky, kočárky, vozíčky s koníčky, košíčky, střevíčky, domečky apod. Zformované díly byly spojovány řídkým těstem ze žitné mouky a vody. Výrobky se sušily na zvláštním stojánku. Toto zboží se dělalo do zásoby a před jarmarkem nebo poutí se drůbeřka barvila červeně a žlutě, popřípadě i zdobila pozlátkem. Drůbeřky se namáčely do barvy, pak sušily v mírně vyhřáté peci.

Fábulista

Fábulista byl perníkářský pomocník, jenž putoval krajem. Chodil od jednoho mistra k druhému, opravoval formy nebo dělal nové. Vyprávěl, co je kde nového, jak se kde vyrábějí perníky, jak se prodávají a podobně.



Dnes je čtvrtek 15. listopadu 2018
svátek slaví Leopold, zítra Otmar

Top 5 měsíce

Reklama

Reklama Eiskon

Reklama

Reklama

(c) 2001-2018 Větrník, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.