Počátek cukrářství

Nejstarší zmínka o cukrovém zboží je z roku 2000 př. Kr., a to v Egyptě. Základem všech cukrářských výrobků byl med, protože cukr v té době ještě nebyl znám. Výroba cukrářské pochutin spočívala v kombinaci medu s fíky, datlemi a ořechy. Jsou dochované židovské záznamy té doby, kdy sladkost ovocného plodu je přirovnávána ke sladkosti oplatku s medem. Proto se právem předpokládá, že Židé dobře znali cukroví (ovšem jen medové) a dvůr krále Šalamouna si v nich liboval.

Cukrářství bylo i u starých Řeků a Římanů důležitou součástí jídla a hosté Periklesovi a Neronovi si pochutnávali na moučníku zhotoveného z těsta a naplněného medem a ovocem. Řečtí a římští lékaři znali výborný prostředek
jak podávat svým pacientům hořké léky. Pomazali okraj kalíšku nějakou sladkostí a nemocný vypil odvar, aniž hnul brvou. Ve středověku pak to byli lékárníci, kteří se hodně zabývali výrobou cukrovinek. Arabové a vůbec orientálci byli vždy velmi mlsní. Známý turecký med je orientálního původu.
Je znám popis hostiny jednoho sultána v severní Africe z 11. stol. Tabule byla zdobena malými figurkami z cukru, které znázorňovaly stromečky, prameny, rytíře a celou oasu s palmami apod. Vypravuje se, že sultán zavolal umělce, který tabuli takto vyzdobil. Dnes by stačilo zajít k nějakému dobrému cukráři, který by vše mistrně zhotovil.