Vraťme se ještě do dob, kdy riminský SIGEP se nacházel na zcela odlišném místě, než je nynější výstavní areál nazývaný fiera. Významný evropský potravinářský veletrh SIGEP v italském Rimini se zaměřením na cukrářské a pekařské výrobky, stroje, nástroje a doplňky, s definitivní platností opustil své čtvrt století staré působiště.
U zboží je nutno v zájmu obchodního úspěchu čas od času inovovovat, mimo jiné, obal. Riminský veletrh SIGEP si jakoby z této obchodní zákonitosti vzal v premiérovém ročníku nového působení příklad. Předmětem inovace se nestal pouhý převlekový úkon, ale veletrh sladkých pochutin doznal kompletní proměny v podobě nově zbudovaného areálu zhruba pět kilometrů od původního výstaviště, jež po dobu dvaceti pěti roků servírovalo svým návštěvníkům sladké produkty cukrářského umění.
65 000 m2 celkové výstavní plochy pojalo do svého prostoru 12 pavilonů o průměrné ploše kolem 3 500 m2. To zpočátku. Později přibylo dalších 6 hal a výstaviště svým rozměrem doznalo obřích rozměrů.
Ve stádiu výstavby se nacházela budoucí dominanta riminského areálu, poslední architektonický hit veletržních staveb, v podobě samonosné trubkové konstrukce haly ve tvaru astronomické kopule. Rozloha tohoto objektu bude mít hodnotu 16 000 m2, průměr 144 m a výšku 35 m.
Že Itálie a zmrzlina mnohdy jedno a totéž jsou, dokumentovalo zastoupení tohoto letního prioritního cukrářského produktu hned rovnou ve čtyřech halách. V obrazném přirovnání lze říci, že kolik se v českých zemích nacházelo ještě donedávna pivovarů, tak minimálně tolik v procentuálním zastoupení se nachází na Apeninské poloostrově zmrzlinářských firem.
Cukrářské výrobky se návštěvníkům nabízely k prohlídce ve třech halách.
Dvě haly byly zaměřeny na cukrářskou a pekařskou techniku a pomůcky, jedna na čokoládové výrobky, jedna na pekařský obor a jedna na dekorační produkty. Samozřejmě, že některé oblasti surovin, technologií, výrobního a strojního zařízení včetně doplňků se vzájemně prolínaly.
Itálie je historickou kolébkou renesančního umění, navazujícího na výběr kvality dávné antiky, které prostřednictvím umu synů Apeninského poloostrova povstalo z epochy dávnověku jako příznačný Fenyx z popele.
Základ minula a nástavba počátku renesanční doby byl nosný pilíř moderního umění na kterém vývoj kultury postavil most po němž kráčely další umělecké slohy ve směru novověku.
Italská renesance plodila velikány, z nichž jen namátkou jmenujme Leonarda da Vinci a Michelangela .
Itálie byla úchvatnou spojnicí, lze říci, až skoro bájné antiky a renesance s vyústěním do současnosti.
Cukrářský obor pojímá v gastronomické sféře výsadu nazývat se odvětvím uměleckým, v bližší specifikaci výtvarným.
Jedná se o náhodu či o záměr prozřetelnosti, že tento nějvětší chrám cukrářské dovednosti na světě byl zbudován právě v Rimini?
Vždyť tohle město je architektonickým svorníkem zmíněných velevýznamným epoch umění pod názvy antika a renesance, které jsou právě v tomto městě zastoupeny díky své architektuře v míře hojné.
A právě ve jménu ducha tohoto významu vyzývá výstaviště Fiera cukrářské tvůrce celého světa ke společné pouti k vrcholu sladkého umění na riminském SIGEPU.
