Svůdná sladkost za zvláštními názvy

Punčový řez

Dezert zvaný lidově "punčák" svojí výrazně růžovou barvou vždycky vyčníval v béžových řadách zákusků na pultech socialistických cukráren. Zásadním momentem v receptu je nasáknutí piškotového těsta rumovou či punčovou směsí s červeným potravinářským barvivem breton. Kdo a kdy jej vymyslel, není známo, je však jisté, že je to cukrovinka inspirativní. Název Punčový řez nesla výstava studentů Vladimíra Skrepla a Jiřího Sopka. V písni Olgy Lounové nazvané Synkopy s griliášem zase "Paní v kavárně v městečku nad řekou Malší krájí silný punčový řez... a na stěně za ní slavný Louis hraje jazz".

 Rakvička

Na to, kde se v české kuchyni vzal dezert morbidního jména i tvaru, nedokáže odpovědět žádný z doyenů české cukrařiny, které jsem oslovila. V newyorském exilu rakvičky postrádal třeba významný český žurnalista Ferdinand Peroutka. Pro jeho třetí ženu Slávku je nakonec v 70. letech obstaral Josef Walter, syn zakladatele slavné pražské továrny na automobily.

Kremrole

Také původ kremrolí obestírá hustá mlha. Gourmet Vladimír Poštulka říká, že jsou českou variantou francouzských cornets, jež však neměly formu trubiček, nýbrž kornoutů. Byly ovšem plněny šlehačkou stejně jako české kremrole, a dokonce i složení těsta, z něhož byly pečeny, prý bylo téměř stejné. Něco kremrole převzala i z rakouských Kremschnitte, trubiček s rovnými hranami, jež se dělají buď z listového, nebo z odpalovaného těsta.

 Větrník

Dvě skořápky z těsta a mezi nimi krém, to je kombinace typická nejen pro český větrník, ale i pro francouzské zákusky profiteroles. Právě z nich se podle některých českých cukrářů vyvinuly naše větrníky. Stejně jako větrníky mívají profiteroles někdy povrch politý karamelem, existují ovšem i odrůdy nepolévané nebo polévané čokoládou. Podle historických análů se profiteroles dříve pekly na žhavém popelu a bývaly přidávány do polévek místo svítku či nudlí.