Ztráty ve výrobě a prodeji

§ 25 odst. 3 o daních z příjmů se vymezuje co je škodou. Škodou se rozumí fyzické znehodnocení (poškození nebo zničení) majetku ve vlastnictví poplatníka, a to z objektivních nebo subjektivních příčin, pokud je majetek v důsledku škody vyřazen. Mankem se rozumí inventerizační rozdíl, kdy skutečný stav je nižší než účetní. Za tyto škody a manka se nepovažují technologické a technické úbytky a úbytky vyplývající z přirozených vlastností zásob vznikající např. rozprachem, sesýcháním v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu (přirozené úbytky zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků), ztratné v maloobchodním prodeji a nezaviněné úhyny zvířat, které nejsou pro účely zákona hmotným majetkem a to do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků a ztratného stanoveného poplatníkem. Správce daně může posoudit, zda výše stanovené normy odpovídá charakteru činnosti poplatníka a obvyklé výši norem jiných poplatníků se shodnou nebo obdobnou činností, a o zjištěný rozdíl upravit základ daně.
Poplatník by si mohl v rámci své činnosti udělat šetření, v podstatě ekonomický rozbor u příslušného druhu výrobku a podchytit procento ztrát. Tento poznatek zkonfrontovat u dalších výrobců, zda-li i nich dochází k obdobným ztrátám.
To je žádoucí jednak z důvodu porovnání objektivity vlastních poznatků a též proto, že podobný úkon bude provádět i správce daně. Pevné procento stanovení ztrát při výrobě dnes není v žádné paragrafové podobě zachyceno, a tuto problematiku je v případě prokazování ztrát nutno podložit vlastním ekonomickým rozborem, vycházejícím z vysledování činnosti a výší vznikajících škod. Tento poznatek se pak zprůměruje a porovná s výsledky firem vyrábějících na obdobné bázi.
Závěrem osobní slovo. Bude to zavánět trochu kacířstvím, ale jedná se o životem ověřenou praxi. Arbitr vesměs neposuzuje skutečnou pravdu, ale sílu argumentů, které hovoří pro ni nebo proti ní.
Ten kdo se rozhodne ztráty vzniklé při výrobní a prodejní činnosti vykazovat, musí být perfektně vybaven arzenálem poznatků a ty v příslušné chvíli musí umět také prosadit.
Oponentem bude kontrolní orgán, který má v popisu práce dokázat opak. A bude záležet na tom, kdo koho přetlačí.
Výrobce bude v tomto souboji značně handikepován, protože zmíněným arbitrem nebude třetí nezávislá osoba, ale samotný protihráč duelu - kontrolní orgán.
Nabízí se ještě jedna možnost, kdy vzniklé ztráty si výrobce zakalkuluje do ceny. Učiní-li tak oproti blízkým kolegům takto sám, vystavuje se riziku ztráty klientely, ale vymezí tak v plném rozsahu konfrontaci s kontrolním orgánem.