Vzhledem k mému pozorování cukrářského dění v naší zemi, které se již čítá na roky, jsem došla k poslední kapce, která mě nutí napsat vám svůj názor. Doufám, že bude brán jako jeden z mnoha a pokud v něm někdo nalezne, alespoň malé moudro, pak splnil účel.
Tento nádherný obor v naší zemi stagnuje, poněkud přešlapuje na místě, jakoby mu chyběly berličky jít dál. Ano, naší povaze bohužel není vlastní táhnout za jeden konec, a proto máme tolik směrů, spolků – nikam nevedoucí. Přední odborníci se nedokáží sjednotit, aby společně tedy dali pravidla české cukrařině. Jak občas říkám, „zde jsem na cukrářské poušti…“
Cukrařina dnešní doby není žádná „Popelka“, ale módní obor, kde již nelze vyskočit z neustálého sebevzdělávání. Tento nikdy nekončící proces je jediná cesta jak můžeme udržet krok se světem. Jsou dána pevná pravidla jak pro ochutnávky, tak pro design, dokonalá znalost surovin se snoubí s pravidly designu. Současnost ovládá plně dokonalá jednoduchost, svižnost presentace výrobku. Klasické receptury jsou pořád velmi módní, avšak s moderními úpravami, a zde je to o dokonalé znalosti surovin, nejen chuťových, ale i jejich fyzikálních a chemických vlastnostech. Tyto znalosti u našich předních odborníků postrádám. Ale prvořadý úkol předního odborníka je UČIT – předávat vše, co již sám se stihl naučit, a tím urychlit vývoj v oboru. V dnešním světě je tato etika zcela běžná. Konfrontace mezi odborníky profesi posiluje, a tím jsou i země lepší při reprezentaci na mezinárodních soutěžích. Ta doba držet vše „pod pokličkou“ je pryč a je čas pochopit, že tím, že předávám své zkušenosti sobě nijak neškodím, ale dávám si prostor rozvíjet se dál.
Onen ostentativní postoj mezi provozy a školami asi nebude tím ideálním příkladem našim mladým následníkům. Co víc, infikujeme je dál negativně.
Soutěžní problematika, a to nejen v zadáních, ale i v hodnocení soutěží, je v poslední době snad neaktuálnějším tématem, který ke mně chodí.
U komisařů hodnotících soutěže nacházím hluboké nedostatky ve znalostech v oboru, pak dochází k poškozování soutěžících argumenty typu : „ … ten čokoládový desert je moc čokoládový a čokoláda není v Čechách inn…“ . A podobných poznámek by se dalo napsat daleko více, pokud porotce nezná suroviny a vyjádří se, že podobná surovina neexistuje, pak i pochybuji o způsobilosti vůbec hodnotit. O neznalosti cukrářské terminologie lze říci totéž. A pak již pravidla, která je nutno dodržovat, v pokud možno zachované objektivitě.
PROSÍM, kdy konečně bude pochopeno, že soutěže nejsou kolbiště ani rivalitni, ale ani neslouží k vyřizování osobních účtů či vracení protislužeb.
Nejsou ojedinělé soutěžní postřehy typu, hovořící o tom, že ochutnávky nebyly ochutnány, veškeré pokusy o soudobé trendy byly ignorovány, nedodržení základních podmínek o váze výrobku vynesly prvenství. Pánové, co to děláte!!! . Dle čeho je oprávněn komisař být komisařem? Stačí věk, či jeden úspěch na soutěži? Věk mám na mysli oboustranně, příliš mladý komisař nemá dostatek zkušeností k relevatnímu objektivnímu názoru a ve vyšším věku již nedržíme krok s vývojem. Velmi si Vás všech vážím, ale trošku soudnosti by nám všem neškodilo.
Dovoluji si tímto Vás všechny, kdož se spolupodílíte na výchově našich mladých nástupců, zamyslete se. My nemůžeme žít ve stylu „a po nás potopa“. Hovořím k Vám zcela vážně a apeluji na Vaši moudrost a zkušenosti, neubíjejme pravděpodobné talenty, neodrazujme je neseriozními postoji. Jsme pilotní zemí v mezinárodním výukovém projektu, což si zaslouží jít příkladem.
Velmi si Vás všech vážím, neboť každý počin vedoucí k rozvoji profese, je velmi důležitý!
