Prokurátor Říma Pilát
soudil myslí rozpolcenou,
Ježíšův měl v hlavě citát
a jistotu ne ucelenou.

Přenesl soud rozhodnutí
ať rozhodne lidu vřava,
kohože dát popraviti,
zdali Krista nebo vraha.

Tím před sebou myl si ruce,
neb ho jala tísně bázeň,
srdce v hrudi bilo prudce
viděl temné krve lázeň.

Měl tak totiž Pilát za to,
že Ježíše velebníci
ve svém Pánu vidí zlato,
však ti opak měli říci.

"Propusť vraha," znělo davem,
"Krista hřeby přibij v kříži,"
dav, krev v očích, křičel blahem,
Ježíš zrakem je prohlíží.

Nebylo už jiné zbytí
ortel tím byl vynesený,
počal zástup lidí jíti
na vrch v dáli vyvýšený.

Bolest v srdci, tíha kříže,
tělo knutou zbičované,
ku Golgotě je dav blíže,
z mnohých očí slza kane.

Hřeb Ježíše s křížem pojí
v těle bolest, v srdci větší,
po stranách dva kříže stojí
a na ně dva lotry věší.

Dav se směje utrpení,
a pohrdá vůlí Boží,
nepříjímá usmíření
a Ježíše křikem koří.

Však syn Boží z kříže žehná
všem budoucím pokolením
v mluvě se svým Otcem jedná
pro hříšný lid s odpuštěním.

Slunce se již posunulo
v čas tří hodin odpoledne,
když se ticho rozhostilo
a Ježíš svou hlavu zvedne.

"Otče do tvých rukou dávám,"
praví v Bibli takto zvěst,
"Dávám do nich svého ducha,"
a zvolal: "Dokonáno jest!"