�l�nek ze serveru Cukr��.cz (www.cukrar.cz) |
|
V�echna pr�va vyhrazena (c) 2001 V�trn�k, s.r.o. |
Jarka Stejskalová |
| Autor: J.P. Vìtrník Datum vyd�n�: 01.02.2002 URL: http://www.cukrar.cz/show.asp?id=7 |
| Jarka se chtìla od dìtských let stát uèitelkou. Ale pøed pùl stoletím v rodinì o tøech dìtech kde bratr studuje a ostatní jsou holky, není zapotøebí dalších studentù a maminka dìtem vybírala zamìstnání. |
| Jarka se chtìla od dìtských let stát uèitelkou. Ale pøed pùl stoletím v rodinì o tøech dìtech kde bratr studuje a ostatní jsou holky, není zapotøebí dalších studentù a maminka dìtem vybírala zamìstnání. Jarce tak bylo pøedurèeno stát se cukráøkou. Coby elévka vcházela každodennì do brány uèòovského støediska v Lidovém domì, spadajícího do sféry Pražských pekáren, cukráren a sodovkáren. Tehdejší øeditel byl ostøíž v lidské podobì a na èlovìku rozpoznal každé hnutí jeho mysli. A tak mu neuniklo, že v té holce nìco døíme, lépe øeèeno je již dávno nìco probuzeného a má se èile k svìtu. Malá Jarka byla již od malièka generál v sukních. Již v 1. tøídì obecné školy si ji uèitelka vybrala za tøídní pøedsedkyni a od té doby se kolem ní vedoucí posty omotávaly jako svlaèec kolem stébla obilí, a to až do dneška. A pan øeditel rozhodl, že žaèka od tøetího roèníku uèení pùjde ještì navíc na veèerní prùmyslovku. Protože mohla do školy chodit pouze na ranní smìnu, byla nucena èasto mìnit své pùsobištì na praxi jako byly napø. Vršovice, Michle, Rohová, Berger, Mišák, Jungmannova apod. V tomto støídání se mísily rùzné styly práce, výrobní systémy, technologie i lidé. A Jarka se tak stala univerzální cukráøkou se všestranným využitím. Maturitní vysvìdèení nebývá automatickou vstupenkou do pracovního procesu a tak Jarka pøijala nakrátko místo zemìdìlské laborantky. Souhrou osudových dìjù pøišla soubìžnì nabídka na uèòovské støedisko na Poøíèí v Praze, kde cukráøský obor náležel pod patronát panu Vackovi. A pod ním musela být výroba tip - �op. Starý mistr by nepustil jediný zmetek u kterého by bìžný konzument chybièku ani nepoznal. A tady došlo k cukráøskému souznìní duší Jarèina vniøního cukráøského hudebního nástroje s vùdèím tónem sbormistra pana Vacka. To byl pøesnì ten styl, který vyznávala a právì tady se zaèalo odvíjet vodítko poznání a najití cesty po které mladá mistrová vykroèila pravou nohou a držela se jí až do dneška. Na této cestì se její šlépìje setkaly ještì s dvìma muži, kteøí dobrušovali její cukráøský a životní styl. Byli to pánové Bláha a Šrek, dodnes legendy sladké branže. Jarka byla odjakživa nepoddajným stvoøením a honem tak se nikomu nepodøizovala, ale tito tøi muži v dobì jejích mistrovských zaèátkù byli pro ni cukráøští svìtci k nimž vzhlížela vzhùru a s hlubokou pokorou. Odchodem do dùchodu pana Vacka jí spadlo do klína rozsáhlé dìdictví nashromaždìné velkým mistrem v truhlici poznatkù, stylu a nenapodobitelných pøíkladù. Tento odkaz se jala ihned naplòovat a rozvíjet. Tok dìjin pøinesl s sebou normalizaèní proces a paní Stejskalová se ocítá na dlažbì. Avšak štìstìna pøi ní opìt stojí. Zakrátko nastupuje do Pražských restaurací a jídelen kde pùsobí jako z udìlání pan Šrek, který spolu s øeditelem Majerem se za ni zaruèují. A zaèíná opìt ve svém stylu: razantnì, s disciplínou a poctivou tvorbou. Z toho se také v cukráøských kruzích v okolí odvinulo heslo, že chceš -li dát dítì nìèemu se nauèit a nechat ho výchovnì otesat, tak ho dej Stejskalové. A úspìchy se množily. Soutìžní družstva èi jednotlivci, až na vzácné výjimky, vždy obsazovali èelní pozice. Tajemství tìchto úspìchù nespoèívalo v pøípravì pár dnù pøed soutìží, nýbrž již od I. roèníku. V centru pozornosti se ocítala vnímavost dìtí, cit pro výtvarné ztvárnìní, chu� soutìžit a též psychická odolnost pro pódiové vystoupení. V potaz byla brána komplexní stránka potenciálního soutìžícího a na nìm se následnì pracovalo. Výsledky se dostavovaly vesmìs ve zlaté podobì. Pøichází rok 1989 a s ním též plnìní restituèních nárokù. Budova kde se nacházelo uèilištì se vrací pùvodnímu vlastníkovi hrabìti Kolowratovi. Vìhlasný muž modré krve, znalec svìta a obchodních transakcí bystøe postøehl, že se mu v areálu nachází vyhlášené cukráøské støedisko a seznal, že jeho šlechtickému renomé takové zaøízení žádnou hanbu neudìlá a nechal v horním patøe objektu vybudovat cukrárnu. A protože na schopné poddané mìl pan hrabì dobrý èich, povìøil Jarku Stejskalovou jejím vedením. Šlechtický mìšec se zasloužil o rychlou adaptaci a vytváøení krásné cukrárny, že se o ní vyprávìlo až za sedmero horami a lesy. Cukrárna obdržela výstižný název: "U tety Stejskalové". To bylo ale nìco, jako když uèitel má svoje oblíbené slovíèko, které vícekrát opakuje. To se pak stává jeho pøezdívkou. Stejnì tak paní Stejskalová byla sborovì oslovována coby teta. Cukrárnu dal pan hrabì do nájmu a nájemce v naivním domnìní, že tudy vede cesta jak se státi milionáøem, pojednou s údivem zjiš�oval jak je náhle hluboko do kapsy, že i na výplaty mnohdy nezbývá. To již zaèínalo na vedoucí Stejskalovou být moc a poèala balit kufry. Kolowratova osobní intervence odchodu ještì zabránila, ale pouze nakrátko. Po osmiletém pùsobení Jarka nadobro odchází. Interhotely Praha již døíve lanaøily Jaroslavu Stejskalovou a pan Dubovský pøi svém vstupu do hotelu Fórum s Jarkou poèítal. Ta se sice doèasnì bránila, ale telefonní èíslo mìla stále pøi sobì. A právì teï nastala vhodná chvíle jej vytáhnout z kapsy. Rozhovor s vrcholovým vedením byl krátký a v podstatì nebylo o èem dvakrát hovoøit. Jméno uchazeèky a její èinnost byly dostateènou zárukou toho, že to bude pøesnì klapat. A taky klapalo. Zaèalo se smejèit od sklepa až po pùdu a cukrárna dostala novou vizáš á la Stejskalová. Její volná ruka k èinnosti vyplòuje tøetinì zamìstancùm výpovìdní lístky. Ale pozor, najednou i ona sama rázná reformátorka, naráží na pøekážku. Tou je hotelová cukraøina. Mezi ní a provozní výrobou je podstatný rozdíl. Metráková neøkuli tunová cukraøina ve výrobnách pøechází pøes krabicovou v menších provozovnách až po hotelovou, která se dìlá na støíbro. A zákusek na støíbrném podnosu, ten musí køièet svojí perfektností na dálku. Slavnostní akce, rauty apod. vyžadují po zákuscích osobité tvary i chutì a vyrábìjí se v menším množství. Svoje zastoupení mají zákusky k menu. Jedná se vesmìs o jednoporcové mouèníky. Do této kategorie spadá snídaòová i veèeøová cukraøina. K tomu náleží rùzné dny svìtových kuchyní. Mluvíme pochopitelnì o hotelech té nejvyšší kategorie. A právì zde musela paní Stejskalová reformovat zároveò i sebe sama. Charakter Jarky Stejskalové lze snadno odeèíst z jejího oblièeje. Je to rázný, zásadový èlovìk, který nemùže být nikde jinde než v èele jakékoliv èinnosti. Tyto vlastnosti, vèetnì její odbornosti ji vynesly do mnohých pøedních postù, a� již to byl poradní sbor za cukráøský obor, èi ministerský poradní sbor, úèast v hodnotitelských komisích nebo funkce viceprezidentky AKC ÈR. Pro nìkoho je to zlatá Jarka, pro nìkoho herdek baba. Psal se 7. èerven 2000 a Jarmila Stejskalová dovršila 58 rokù. Rok pøesluhuje a vedení hotelu Corynthia - bývalé Fórum - s ní i nadále poèítá. Ale nepoèítají s ní už její klouby a další hybné jednotky tìlesné schránky. Jarka konèí i v AKC ÈR. Sama dobøe ví, že dnes je již jiný svìt. Nastupuje éra poèítaèù a dalších digitálních vymožeností, na které se starší generace bojí sáhnout, natož s nimi pracovat. Mládí má jiskru v pohybu, mluvì i nápadech. A Jarka není slepá aby to nevidìla. Pøes 40 let se vìnovala cukráøskému oboru, a tím že vìdìla kdy odejít, a že je potøeba svùj post pøenechat mladším, tím dala cukraøinì do jejího dalšího vývoje svùj další velký osobní vklad. A to dokáže udìlat pouze èlovìk, který cukráøskému oboru rozumí a má k nìmu vztah. |
Vytisknuto dne 02.10.2026 ze serveru |