Přestože jsou tyto svátky od sebe odděleny pouze jedním týdnem, rozdíl v pojetí  obou je veliký. Jedno mají společné, každý gastronom se může předvést,  ať už chce ukázat ty nejzajímavější nápady, které po celý rok střádal, nebo momentální kreativní nápady. Záleží na každém z nás a na přístupu. Ale všichni gastronomové cítíme, že tady je potřeba vytáhnout „esa“ z rukávu.

Vánoce se staly po celém světě příležitostí k rodinným oslavám. Pro mnohé je to dokonce symbol všech oslav, jakési finále celého roku.

Vánoce jsou symbolem pohody, potěšení a radosti vyplívající z okolí, dárků a prostředí a také harmonií jídel, chutí, vůní, smyslů a hojnosti. Spojení mezi skladbou menu, typickým prostředím stolu a charakteristikou doplňků je obecně vnímáno jako tradiční a rodinné, až intimní. Dekorace stolu i místnosti je při každé oslavě velmi důležitá, podtrhujeme jí kouzlo příležitosti. Je to představení, jež sami provozujeme, je to příležitost k zábavě a je-li to o vánocích, dáváme tím zároveň dárek i sami sobě.

Vánoční svátky jsou jako stvořené pro jídlo a pití připravené pečlivěji a v bohatším rozsahu než jindy. Připravené menu může být dlouhé, klidně pěti a vícechodové degustační menu. V některých slovanských zemích se silným křestanským vlivem se podává dokonce 13 chodů, především rybích v různých technologických úpravách! Symbolizují poslední večeři Páně, jež se konala v astrologickém znamení ryby.

Jestliže vnímáme vánoční gastronomii jako tradiční a rodinnou, naproti tomu novoroční gastronomie je považována za luxusní, moderní a společenskou událost. Při tvorbě novoročního menu se snažíme překvapit kreativními nápady, propracovanými detaily, ale přesto svěží, mladou a vkusnou zážitkovou gastronomií.

Abychom lépe chápali, jak tvořit slavnostní menu, měli bychom znát detailně okolnosti a obyčeje těchto nejkrásnějších svátků z celého roku.

Staročeské a Tradiční evropské Vánoce  

Zimní svátky, které vrcholí na Štědrý večer, začínaly dobou adventní, jež je vlastně dobou příprav na vánoční svátky.Advent , je slovo latinské, které znamená příchod. Doba adventní trvá čtyři neděle, které připomínají 4 tisíce let, ve kterých lidstvo očekávalo příchod Vykupitele. Pro věřící je advent doba pokání a náboženských meditací. Věřící také měli dodržovat v adventní době půst, při kterém namísto masa mohli konzumovat vejce, mléko, sýr a ryby. Půst a pokání předcházely období vánočního blahobytu, nadbytku a veselí. Po posledním adventním svátku, tedy 13. prosince po svaté Lucii začínaly přípravy na oslavy Vánoc - největší svátek roku, kdy oslavujeme narození Ježíška. 

Základem křesťanských Vánoc se stal biblický příběh o zrození Spasitele Ježíše Krista a oslava této události. Tyto křesťanské oslavy se napojily na pohanské mýty - církev spojila zrození božského dítěte s příchodem zimního slunovratu, vyjadřujícím vítězství světla nad tmou. Přehodnotila také předkřesťanské symboly, z nichž některé přešly ve změněném významu do symboliky křesťanské. Církevním vlivem dostaly koledy náboženský obsah, vycházející z evangelií.

Zhruba prvních 300 let našeho letopočtu křesťané neslavili Ježíšovo narození zvláštním svátkem. Důvodem bylo to, že v prvních staletích byli křesťané Římany krutě pronásledováni. Teprve když římský císař Konstantin v roce 313 milánským ediktem vyhlásil náboženskou svobodu, mohli křesťané slavit den narození Ježíše Krista.

Sváteční vánoční život se až do 17. století odehrával v kostelích, kde byl vystaven betlém s jesličkami a sloužily se štědrovečerní mše. V kostelích se hrály i církevní vánoční hry. V baroku se tyto liturgické hry proměnily ve hry žákovské. Žáci (tehdejší studenti) je však občas prokládali scénkami až příliš světskými, a proto byli z kostelů vyhoštěni. Namísto do kostelů tedy chodili hrát od domu k domu, a tak se zřejmě zrodil zvyk koledovat.

V 17. století se vánoční slavení přesunulo do rodin, kde se prolínala oslava narození Ježíška s uctíváním rodinného štěstí a vzájemné pospolitosti. O Vánocích se též vítal návrat Slunce a s tím byly spojeny i starosti o zabezpečení budoucí úrody. Z tohoto důvodu je se Štědrým večerem spojeno velké množství štědrovečerních zvyků a obyčejů a i staročeský štědrovečerní jídelníček měl svou symboliku.

V 19. století se poprvé v českých zemích objevil vánoční stromeček. K vánoční tradiční zeleni patří vedle stromečku také jmelí. V 19. století se Vánoce stávaly stále více světským svátkem. K největšímu zesvětštění vánočních svátků v České republice přispěli po druhé světové válce komunisté, kteří jako ateisté nemohli ponechat Vánoce náboženským svátkem. Nepodařilo se jim však v bývalém Československu vnutit namísto Ježíška, jenž do té doby nosil dětem dárky, dědu Mráze a slavit Štědrý den na Nový rok, jak tomu bylo v Sovětském svazu. Přestože má dnes Ježíšek novou konkurenci, a sice "západního" Santa Clause, zůstává nevykořenitelnou českou tradicí.

Advent

Do adventní doby spadalo několik památek světců, ke kterým se pojilo velké množství lidových zvyků a pověr. Tyto obyčeje vycházely z křesťanské víry, ale z některých na nás dýchne ještě doba předkřesťanské mytologie. Ne všechny zvyky se udržovaly všude a každý z nich měl množství krajových variant.

Prvním adventním svátkem byl 30. listopad, den sv. Ondřeje.
Druhý svátek adventní se slavil 4. prosince na sv. Barboru.
Nejoblíbenějším adventním svátkem je sv. Mikuláš, který se slaví 5. prosince.
Posledním adventním svátkem byl 13. prosinec - den svaté Lucie.