Prý bude Gott prezidentem,
zprávu hlásí televize
hradním bude ornamentem,
pro lid je to dobrá vize.

Majitel zlatého hlasu
v hradčanskou výši usedne,
nového nastane času,
až pěvec žezlo pozvedne.

Karel má i k tomu jméno,
svět je Karly vždycky tnutý,
svět zná Karla Velikého,
Karlem byl i Karel IV.

Děj o otázku sám si říká,
jak bude Mistr kralovat,
zda bude lid ctít panovníka,
až usedne Slavík v Hrad.

Když to vezmu kol a kolem,
byla by to Amerika,
kdyby tak byl Mistr zvolen,
to by byla politika!

Však je zde háček v jedné věci,
- všichni jsme té pravdy známi -,
Karlu chybí jedno přeci,
není vlastník první dámy.

Z druhé strany ale vzato,
- i to by mělo velký klad -,
neboť ze státní kasy zlato,
tolik nemuselo by se brát.

Na Hrad usednout chtěl MUDr. pán,
z výšin měl si lidi  prohlížet,
i pan učitel byl tam zván,
aby řídil český svět.

Však ti páni pouze vidí
jenom školu se špitálem,
ale ten svět plný lidí,
tam je Karel velkým pánem.

Máme volbu vážně bráti?
Není to Karlova vina,
že prezidentem se má státi,
- nýbž politiků čučkařina -.