�l�nek ze serveru Cukr��.cz (www.cukrar.cz)


V�echna pr�va vyhrazena (c) 2001 V�trn�k, s.r.o.
Upozorn�n�: Doslovn� ani ��ste�n� p�eb�r�n� tohoto materi�lu nen� povoleno bez p�edchoz�ho p�semn�ho svolen� spol. V�trn�k, s.r.o.
Takto vyti�t�n� str�nka nen� dokladem shody vyti�t�n�ho textu se skute�n�m �l�nkem a jako takov� nem��e ani b�t pou�ita.


Drahomra ujanov - vizovick peivo / -2.

Autor: Ji V. ez
Datum vyd�n�: 14.09.2018
URL: http://www.cukrar.cz/show.asp?id=3396

Tvorba z vizovickho peiva nen prostedkem zhotoven pokrmu. Nen to rohlk, i njak bn cukrsk vrobek. Je to dokument vyjden mylenky odrejc dj, emoci i pedn daru radosti

Jak málo nkdy staí, aby se staly velké vci

Repertoár psobnosti Drahomíry Šujanové byl rznorodý. Sedm let strávila ve slušovickém hotelu Všemina, kde si odzkoušela všemoné hotelové posty. Prošla cukrárnou, roznášela na "place", zastávala post úetní, pijímala hosty na recepci a v sekretáské funkci asistovala editeli. Je to ji na svt tak zaízené, e se nesetkává hora s horou, ale lovk s lovkem.
A tak se jednoho dne stetnou Drainy kroky s cestou mue jeho prsten vhlasu ml na svém obvod  trojitý punc v podob tí svtových titul v cukráském modelování.
Pro zasvcené je zejmé, e se jedná o švýcarského mistra Elisea Tontiho, který toho asu ml premiéru své pedvádcí modelovací mise v eské republice, ve vinaském mst Bzenci. Dovednost, osobitost a charizmatinost díla pana Tontiho okouzlila ji nejednu cukráku a Drahomíra nebyla výjimkou. Mla navíc ješt jeden cíl. Dorty, ozdoby a rzné další cukráské výrobky mla ji za sebou a její zámr spoíval v marcipánových dekoracích dotvoených atypickým arem barev. Jak vidla svoji pedstavu ve svých snech, tak ve Bzenci ji vidí na stole v reálu. Scéná osudového sledu následných událostí v Drahomíin pípadu by mohl být podkladem pro román, kdy následný dj byl pesným úderem na hlaviku hebíku v tom nkdy roztodivném psobení reálu ivota.
Drahomíru potkalo to, co se dívkám obas pihodí. Mateství je v ivot eny významný mezník ivota, ale té velká zaráka v profesní kariée.
O to by ale ani tak nešlo. Následník Vojtch zabral pirozen mnoho asu, ale pointa celého novodobého dje mladé maminky spoívala v tom, e biologický otec sice existoval, ale v rodinném kruhu chybl, ím mladé en pibylo mnoho starostí navíc.


                                Drahomíra Šujanová se synem Vojtchem

A do toho všeho pišla svtová cukráská výstava v italské Rimini. Rozhodnutí hájit eské barvy spadá na vizovické peivo, které svoji osobitostí, openou o lidovou tradici, má upoutat mezi širokou plejádou moderních cukráských výrobk. Ve kterých jiných rukou by se vizovické peivo mlo vytváet ve valašském duchu, ne u Drahomíry Šujanové?
Za pozvánkou se neukrýval nikdo jiný ne trojnásobný mistr svta Elisio Tonti, který svým vybroušeným zrakem neomyln rozpoznal ve tvorb mladé eny z moravských Kianovic hloubku umu svtového významu.
Pedvádcí vystoupení Drahomíry Šujanové slavilo v Rimini úspch. Osobitost a šarm vizovického peiva dekorovaný Drainým rukopisem zaujal nejen diváckou a soutní obec, ale svj obdiv vyslovil i samotný mistr Tonti. Výjimenost tvorby eské umlkyn neušla pozornosti italskému cukráskému asopisu Pasticceria internazionale, který Drahomíe vnoval náleitý prostor. Do výtu úspch patí následná pozvání na rzné soute a pedvádcí akce, které ale nemohly být pro akutní asovou absenci a starosti spojené s obivou u matky samoivitelky a jejího potomka pokadé akceptovány. 

Projev kianovické umlkyn není jenom pasívním kopírováním tématu.
Pestoe pojímá za námt realistické podoby, petváí je do svého pohledu i pání. Nap. Betlém v podání Drahomíry opouští svj písn sakrární výraz a prostednictvím jejího cítní nabývá civilnjší rodinnou podobu v provedení veselého Josefa nad tím, e se jim narodilo pkné zdravé dít.
Nebo ztvárnní valašského skansenu dostává Drahomíiným vidním nový prvek, který však zcela vrn zapadá do autentinosti této osobité stavební kultury.
Tvorba z vizovického peiva není prostedkem zhotovení pokrmu. Není to rohlík, i njaký bný cukráský výrobek. Je to dokument vyjádení myšlenky odráející dj, emoci i pedání daru radosti. Proto Drahomíra ješt ve svém dívím vku instinktivn sáhla po tomto zdroji monosti seberealizace, pi nedefinovatelném pocitu pedpokladu její moné zbran v souboji s nekompromisní pesilou záte ivota.

Pi prohlídce tvorby Drahomíry Šujanové se astokrát setkáváme s námtem kroj. Ona sama toto dobové obleení díve pouívala pi svých vystoupeních na rzných soutích i výstavách. Vný duch spojení babiky s lidovým slavnostním stejnokrojem, kde byl zejm poátek Draina umleckého sklonu, je tak stále pro ni pítomný. Kroj vnímá jako symbol svátku lidského nitra obleeného do úboru radosti, pedávající si vzájemn schopnost nejušlechtilejšího pocitu zvaný láska.

                                         Vná pítomnost babiina odkazu

Drahomíra mla ješt jednu babiku v nedalekém Mouínov. Tato byla zosobnním typického zpsobu ivota, který má Drahomíra ukrytý uvnit své duše, s kterým se ztotouje ve své mysli i pocitech. A pokud nkdy okolnosti proitk dovedou Draino citové vnímání do stavu nirvány, zjeví se jí obraz této a tak trochu pohádkové babiky s kterou je dodnes spjata duševním poutem, které je sdílníkem vjem ryzí podstaty  lovka ijícího svým zpsobem ivota, v jeho pohybech a úkonech se projevuje to, po em tato citov zaloená ena obtíena starostmi všedního ivota, ale i dnešní pekotné doby, prostednictvím svých cit siln touí.
Je to pedstava krásného slunného dne zarámovaného do blankytu mode oblohy, prosyceného omamující  vní kvt rozloité lípy, její vtvoví je notovou osnovou pro duši hladící melodií zpvu medonosných vel.
A tato poezie iluze je zelenou alejí, na ní potkává samé píjemné a ohleduplné lidi nezatíené niím špatným, kteí jsou vi sob tak krásn vstícní.
Ve svém pohledu vidí  babiku, nikoli zrakem, nýbr vjemem pocitu vzpomínky, v nm spatuje její chzi, upoutá ji její osobité kladení pokrmu na stl i zpsob provádní pohyb pi práci, kdy všechny tyto úkony zosobovaly lovka dokonale sitého s chodem ivota, nikam nepospíchajícího a pesto vše zvládajícího, kadého poastujíc vlídným slovem díky svému vrozenému nadhledu moudra ivota. A v té, na první pohled neviditelné síle, která babiku penášela pes veškeré strasti kadodenního ití, zbývalo ješt mnoho prostoru z nho mohla rozdávat ze zdroje své klidné energie. Souznní venkovského lovka s nezbytným zvíectvem se projevilo i v jeho pívtivém oslovení, nebo mysl lovka bezprostedn spjatého s pírodou mnohem lépe vnímá, e i nmý boí tvor má té svou duši touící po jejím pohlazení. A lovk takového pírodního moudra, je potom pro vnímavý svt malého dítte oprným bodem ivota a zstává jím natrvalo i kdy ivotní pou jeho prarodie dojde cíle své cesty. A jak tomu bylo v dtství, tak je tomu u Drahomíry i nyní, a ješt o to více, e rozumem vyzrálé eny je dtský pohled násobený racionalitou poznatku dosplého lovka. Je to bezeslovná mluva mající svým vnitním sdlení hovoru duše vtší obsah, ne  me tlumoit  sebelepší vyjadovací schopnost. Je to hloubka a pojem osobitého kouzla lovka s ním je Drahomíra duševn spíznna.
Prostý zpsob ivota a jeho projevu u babiky byl, a je, pro její vnuku symbolem ryzího bohatství, jak si jej Drahomíra ve zpsobu svého vnímání ivota pedstavuje.
Ké by tak ivot byl alespo o polovinu zbaven stereotypních a zbyten zatujících starostí kadodenního bím, tak to co v Drahomíe zane pevládat pi ozvání se babiina duševního odkazu, tak to by byla  doména projevu mladé eny, jejího charakteru a zárove i vyznáním.
A napí tomu, e to, co tato virtuózní umlkyn  v tchto chvílích cítí a neme tlumoit okolí svou mluvou a projevem, pesto prostednictvím daru shry, je jí dána sladká odmna ve vyslovení tchto tueb, které dokáe vloit do svého díla. Zrod vizovického peiva, respektive provedení námt  v jejích rukou, je pro Drahomíru Šujanovou poselstvím, kterým pemuje svj vid v iluzi touhy, která pekrauje hranici pozemského svta a smuje do výšin Nebes.
Avšak krutá realita záhy vymae tento prchavý pocit marné touhy, silou pravé skutenosti všedního dne.

ivot je astokrát plný bol. U citlivých lidí bývají ješt bolestnjší. A Drahomíra má na tento druh bolesti i svj lék. Je to tvorba toho, co jí bylo dáno do vínku nadání. Jeho prostednictvím si tento nedosaitelný svt me vytvoit sama a má monost všem postavám tématu udlit pouze to krásno, jaké by si pála mít u svých bliních.  A kdy se u eny, která prostednictvím své mysli a prst se dokáe pevtlit ve tvrí dárkyni vidu ušlechtilosti a zárove i posla vzkazu vle vyšší moci, objeví na její duši splín, tak vyjde z domu a její kroeje nesou tento temný pocit procházkou za vesnici, a do míst, kde není silnice. Pole s loukami vnáší do jejího oduševnlého nitra klid. To jsou prostory, které léí. Malebnost okolí inspiruje city a cesta smuje ke hbitovu a zde pone promlouvat vnitní hlas, mající barvu svtlých okamik jejího ivota. 
Blízkost malého píbytku a velkého klidu nabízí srovnání s tajemstvím ivota a smrti, které se jeví jako nedefinovatelný prostor a vedle nj se krí malá pomakaná kulika ubohého lidského pachtní, stresu a zloby.
Takto promlouvá nitro oduševnlé eny, která to o em sní, vytváí prostednictvím své tvorby. Dílo Drahomíry Šujanové, která netvoí rukama, nýbr  svou duší, nehovoí o tom, jaký ivot je, ale o tom, jaký by jej chtla mít.


Vytisknuto dne 06.12.2024 ze serveru
Cukr��.cz (www.cukrar.cz)
Konec �l�nku