�l�nek ze serveru Cukr��.cz (www.cukrar.cz) |
V�echna pr�va vyhrazena (c) 2001 V�trn�k, s.r.o. |
Perník byl døíve než chleba / -2. |
Autor: red. Datum vyd�n�: 31.08.2018 URL: http://www.cukrar.cz/show.asp?id=3393 |
Tak se døíve øíkalo perníkùm zadìlávaným z mouky pšenièné. Pùvod tohoto názvu je zøejmì podle biblického pøíbìhu o apoštolu Markovi, který se se svými lidmi na poušti živil sladkým chlebem, vyrobeným z medu a kukuøièné mouky upeèeným na slunci |
Perníkáøské pojmy Marcipán Tak se døíve øíkalo perníkùm zadìlávaným z mouky pšenièné. Pùvod tohoto názvu je zøejmì podle biblického pøíbìhu o apoštolu Markovi, který se se svými lidmi na poušti živil sladkým chlebem, vyrobeným z medu a kukuøièné mouky upeèeným na slunci. Chléb se nazýval Markùv (Marcipane). Proto má perníkáøský cech ve svém znaku sv. Marka. Medovník Perníkové tìsto zadìlávané z mouky žitné. Kadlub První perníky se vytlaèovaly do forem. Formy z pálené hlíny se používaly až do 16. století, kdy je vytlaèily vyøezávané døevìné formy. Øíkalo se jim kadluby. Ty, které pocházejí z 15. a 16. století, jsou jednoduché, zdobené národními ornamenty. Kadluby ze 17. a 18. století jsou bohatì vyøezávané. Patøí k nejkrásnìjším projevùm øezbáøského umìní. Odráží se v nich tehdejší spoleèenský i náboženský život. V motivech se objevují bohaté ornamenty, zdobená roucha, podoby svìtcù, portréty panovníkù, i èeských a uherských králù, milostné výjevy. Pod vlivem módy v období tøicetileté války vzniká obliba jezdcù na koni, dam a kavalírù v nádherných oblecích, èasto jedoucích v koèárech. Objevují se rodové erby a znaky. V 18. a 19. století se perník dostává do lidových vrstev a vznikají nové námìty: srdce, husar, panenka a panáèek, miminko, abeceda, holubièka, jelen koník a další zvíøátka. Nastupují i rùzné technické vynálezy, vlak, parník, brýle, pistole, dìlo a rùzné zbranì, hodiny a jiné. V oblibì jsou i postavy zástupcù rùzných øemesel a zamìstnání: kominík, hasiè, voják. Ve starších dobách vyrábìli formy pøedevším zlatníci a rytci nebo øezbáøi. Teprve pozdìji je zaèali dìlat nìkteøí zruèní perníkáøi i jiní dovední lidé. Byl-li perníkáø souèasnì i øezbáøem, byl rozhodnì ve výhodì a navíc byl u ostatních ve vìtší vážnosti. Formy se zhotovovaly z hruškového døeva, které se pro ten úèel nejlépe hodilo. Nìkdy se používalo døevo švestkové, tøešòové, lipové i bukové. Dlabání forem byla práce namáhavá, bylo tøeba velké síly v prstech. Formy se zhotovovaly z prkének 3 až 5 cm silných, nìkdy byly i oboustranné, tj. se vzorem na obou stranách. Regionální pùvod perníkáøských forem lze tìžko urèit. Perníkáøi si je objednávali na rùzných místech, skupovali je z pozùstalostí apod. Drùbeøka (drùbežka)
Toto zboží vyrábìné v 18. století z perníkáøských forem nebylo urèeno k jídlu, ale drùbeøka (nebo drùbežka – oba názvy se používaly podle krajových míst) sloužila na hraní jako dìtská hraèka. Takto se vyrábìly hraèky, které nebyly ploché, ale prostorové, napø. kolébky, koèárky, vozíèky s koníèky, košíèky, støevíèky, domeèky apod. Zformované díly byly spojovány øídkým tìstem ze žitné mouky a vody. Výrobky se sušily na zvláštním stojánku. Toto zboží se dìlalo do zásoby a pøed jarmarkem nebo poutí se drùbeøka barvila èervenì a žlutì, popøípadì i zdobila pozlátkem. Drùbeøky se namáèely do barvy, pak sušily v mírnì vyhøáté peci. Fábulista Fábulista byl perníkáøský pomocník, jenž putoval krajem. Chodil od jednoho mistra k druhému, opravoval formy nebo dìlal nové. Vyprávìl, co je kde nového, jak se kde vyrábìjí perníky, jak se prodávají a podobnì. |
Vytisknuto dne 04.10.2024 ze serveru |