České barvy měly na 11. světovém kulinářském poháru v Luxemburku pod národní zástavou i své juniorské kuchaře. Tato líheň kulinárních záloh seniorské národní reprezentace, ale především své vlastní působnosti, má již ustálenou tradici, že ze svých gastronomicko soutěžních misí nepřijíždí nikdy s prázdnou. A nejen to. Její medailové mety mívají pokaždé lesk vzácných kovů a naše kulinární mládež je rovněž poslem dobrého jména naší vlasti.
11. ročník luxemburského poháru přinesl naší reprezentaci ovšem navíc starosti překvapivého druhu, kdy jakousi termínovou záměnou se nevešla na soupisku národních týmů, a její účast na jednom z největších soutěžním klání světa se dostala do vývrtky absence její přítomnosti.
Vše nasvědčovalo tomu, že půlroční příprava skončí v samotném saltu mortale, když se však před samotným dopadem podařilo nepřízeň děje zvrátit vyrovnávacím manévrem a úspěšně přistát v území regionálních týmů. Letošní juniorská soutěž byla všeobecně zvláštní, kdy oficiální rezultát lucemburské komisařské jury vydal výsledkový seznam juniorských národních týmů, a to v počtu 10 států v pořadí:
1. Švýcarsko, 2. Norsko, 3. Portugalsko, atd.
Zajímavostí všech týmů, s výjimkou Německa a Rumunska, bylo, že jim nejlepší výsledky dělala cukrářská práce, kdy například u vítězných Švýcarů se jednalo o 5ti bodový rozdíl ve prospěch sladkého hodnocení oproti jejich nejlepším výsledkům v kuchařských skupinám A a B.
Naši junioři tak třímali českou vlajku v regionálním útvaru, kde se jakýmsi zvláštním druhem řízení sešlo šest národních juniorských týmů, z nichž poslední dánský nebyl hodnocen a kde se nalézal jediný ryze regionální, kterým byli Mexikánci.

 
 
 

Tedy v této regionálně národní juniorské kategorii měl náš tým díky své kvalitně propracované výstavní  kuchyni velký důvod k jásotu, když při vyhlašovacím ceremoniálu se prostřednictvím mluvy moderátora ozval název naší republiky ve spojení se slovem ohodnocení: Gold medal!
Úspěch bez ohledu na zašmodrchanost předchozího děje jistě zasloužený, protože studená kuchyně českého juniorského národního týmu měla své kvality v pečlivém zpracování detailů sjednocených do harmonického celku dojmu a působnosti.

 

Ale to nebylo vše.
Mladí čeští kuchaři a cukráři neabsolvovali klasickou teplou kuchyni v soutěžních kuchařských kójích, ale zúčastnili se v letošním roce premiérové soutěže určené pro mladé týmy tzv. Buffet Junior. Tu se utkaly čtyřčlenná družstva v počtu deseti týmů, které ve dvojici každého dne bojovaly proti sobě. Náplní soutěžního zadání byla tvorba rozličných finger foodů a to ve studeném a teplém pojetí. Další složkou teplého buffetu bylo zpracování kachny na libovolný způsob. Jednalo se o dvěapůl hodinovou soutěž ve zhotovení pokrmů pro 12 lidí.
Tato úplná novinka, která byla pro všechny zúčastněné týmy zahalena závojem tajemna, kdy tak záleželo na bezprostřední flexibilitě týmu, jak se ve skoku do neznáma podaří určit místo bezpečného a kvalitního dopadu. Náš tým vyšel i z tohoto klání inkognito taktéž úspěšně a jeho celkový zisk z letošního Luxemburku se rovná jedné zlaté, stříbrné a bronzové medaili.

 
 

Mužem v pozadí úspěchu českého juniorského družstva nalezneme Dušana Jakubce, který byl v popředí nejenom přípravy kulinářských nadějí coby kapitán mládežnické reprezentace, ale rovněž zúročil i bohaté soutěžní zkušenosti exkapitána národního týmu seniorů.
Byť kapitán Jakubec měl možnost zlaté chvíle svého soutěžního života si již dvakrát vychutnat, a to v Singapuru a Basileji, přesto se u něho jedná o další mimořádný úspěch, který dosahuje na mezinárodní soutěži toho velkého formátu. Sám kapitán shledává tento zlatý úspěch juniorské reprezentace v intenzitě a konkrétnosti zaměření v tréninkové přípravě, odehrávající se hlavně v nočních hodinách a mající půlroční předstih s dobou absolutní gradace v posledních třech měsících před samotným lucemburským startovním výstřelem.

 

V obrazu přiblížení profilu juniorského reprezentačního celku se snoubí dvě věkové polohy, v nichž se nalézá, řekněme, již trochu odrostlé mládí, které po uplynutí současného olympijského cyklu ztratí věkový kredit pro příslušnost v juniorské kategorii. Ti jsou těmi tažnými lídry národního mládežnického celku. Nově příchozí  členové podali důkaz o správnosti jejich výběru a ve dvouročním budoucnu v symbiózu vyspělosti a snahy o vyrovnání se starším druhům může vzniknout velmi silné uskupení, které zřejmě bude do celkového olympijského pořadí promlouvat silným hlasem.

 

Samozřejmě, že takto úspěšní mladí reprezentanti budou velmi vhodným a vítaným doplněním seniorského družstva, které po erfurtském soutěžním vrcholu taktéž dozná určitých personálních proměn.
Úspěch mladíků byl jimi samými přijat ve spontánní úměrnosti jejich věku, a je bezesporu věčným zážitkem jejich jak profesního, tak i osobního života s velkou nadějí ve výstupu na kulinární Olymp v Erfurtu roku 2012.

Přítomen byl i prezident AKC ČR a ředitel WACS kontinentální Evropy Miroslav Kubec, se kterým jsme si popovídali na téma jeho působnosti v Luxemburku.

Pane prezidente jste vysokým činitelem světové organizace WACS, která pro letošní lucemburský pohár připravila nová pravidla v teplé kuchyni. Jsme zhruba v polovině soutěže a jaké jsou prozatímní poznatky z těchto změn soutěžního zadání?
Především bych chtěl říct, že změna v tom, že týmy si při výkonu teplé kuchyně mohou připravovat vše až v místě samotného děje, je přínosná především proto, že dochází ke spravedlivosti především kuchařského výkonu každého týmu. Komisaři vyvíjí velmi důraznou pozornost, aby tomu tak i bylo, hlídají aby fondy či vývary zesílily a dodělávaly se výhradně zde. Je to pokrok především v tom, že skupina kuchařů určená pro výkon této soutěžní disciplíny musí operativně reagovat přímo v místě děje, a ne mít přivezenu práci, na které se podílí štáb dalšího personálu za podmínek, které zvýhodňují ekonomicky silnější státy.

Je to jediná změna s kterou přišel WACS v souvislosti s krátkodobým horizontem nastávajících soutěží?
Nikoli. Jsou již pro olympiádu v roce 2012 připraveny nová soutěžní regule určené tentokrát i pro studenou kuchyni. V praxi to znamená, že dnes vidíme podobu soutěžních stolů na takto velké soutěži již naposledy a to ve smyslu přídavných dekorací, které se nebudou smět používat. Tohle nové ustanovení jsme přijali právě zde v Luxemburku a je to opět zrovnoprávnění všech soutěžících týmů, kdy nákladné dekóry přece jen vytvářely prostor pro diskuzi o objektivitě hodnocení. Nyní bude o starost méně jak pro komisaře, tak i pro týmy, a to od olympijské IKY 2012. Ve stručném zpodobnění to znamená stůl o rozměru 3x4 m, světla a jeho bílé pokrytí, které bude zajištěno od organizátorů. Soutěžící bude mít pouze povinnost zajištění si talířů, soutěžní pokrmy a popisky. Vše ostatní bude stejné.

Další novinkou v soutěži studené kuchyně by měla být i pokrmová využitelnost vystavovaných exponátů, a to po skončení soutěže. Tato prozatímně uvažovaná novinka by ale přinesla mnohé potíže. V jakém stádiu se nalézá úprava těchto pravidel?
Jsme potravináři, kteří si vzali rovněž za svůj cíl snižovat hlad na takto postižených místech zeměkoule. Proti tomu stojí soutěžní realita, že po jejich výstavní aplikaci, je de facto vyhodíme do popelnic. To je nosná myšlenka námětu změny pravidel ve studené kuchyni, co se konkrétně týče využitelnosti výrobků. Je zde avšak více námětů, které jdou v některých směrech proti sobě, kdy bude nutná důkladná rozvaha, jak zhotovit pokrmy pro prezentaci s jejich pozdějším komerčním využitím, kdy v tomto směru úvahy se nalézá i zajištění hygieny a dalších způsobů jdoucí ruku v ruce v potravní kulturou. Prozatím je tento způsob, podotýkám možných pravidel, ve stádiu zvažování, kdy jejich definitivní podoba nebyla ještě konkretizována.

Pojďme do reality lidských přístupů k hodnotám a jejich emocí, kdy některé druhy homo sapiens, jež uvidí pokrmy, a to dokonce ve stravitelném stavu, jsou přemoženy Pavlovovým reflexem a pud sebezáchovy jim velí je sníst, obzvláště když k tomu bude stačit pouhá námaha natažené paže. Nejedná se v tomto případě o příklad možného budoucna, ale o ověřená fakta soutěžního či výstavního současna.
Což v realitě praxe může znamenat stav v podobě obskurní scény, že diváci, kteří přijdou později, aby shlédli nadstandardní tvorbu kulinářských mistrů, tak se jejich pohledy setkají s pozůstatky původního reprezentativního záměru, z něhož zůstanou například ohlodané kosti!
Jistě, ovšem je to otázka způsobu nastavení pravidel nejenom pro soutěžící, ale i pro diváky. 
Z části  toho co jste uvedl, již i v praxi realizujeme na soutěžích nových trendů, konkrétně tomu bylo u nás na posledním Kuchaři roku, kdy jsme otevřeli tzv. jedlý buffet, kdy po zhodnocení komisaři a po shlédnutí diváckými davy, byli návštěvníci vpuštěni do bezprostřední blízkosti, kde si mohli sami vybrat požadovaný výstavní sortiment. Tomu u nás předcházelo kuchařské show, aby byl návštěvník seznámen se způsobem přípravy, kdy mohl gastronomům klást otázky a byl tak pro něho zajímavým způsobem vtažen do výstavního děje. Hovořím o tom, že takto jsme postupovali u nás, a zřejmě tento soutěžní model by mohl mít i obdobnou podobu na velké mezinárodní scéně.

Každý ročník této vrcholové soutěže má svoji specifickou atmosféru, kterou dokáže vycítit zejména ten, kdo se po takových soutěžích pravidelně pohybuje. Mezi takovéto lidi patříte i vy. Jak na vás působí zmíněný duch zdejšího prostředí v 11. lucemburském ročníku?
Především je zde hodně novinek. V konkrétnu mohu sdělit, že kulinářská komise pod novým vedením WACSU, sonduje v širokém rozsahu prostor pro již jmenované změny pravidel, a to tím způsobem, aby soutěžní předpisy byly jednoznačně definovány s dostupně možným vyloučením dvousmyslných výkladů. Pokud mám vyjádřit své osobní pocity, tak lze jednoznačně říci, že z každého metru lucemburské světové kulinární scény vyzařuje fluidum velké soutěže, která přerůstá do rozměru slavnostní akce. Já mám možnost porovnávat prostředí, zákulisí i kontinuitu vztahů soutěžících a diváckých mas v Chicagu, Singapuru i zde, a mohu říci, že právě tu jsou ty emociální vazby nejvřelejší. Takto je vnímáme i my, zástupci WACSU, hovořím na tohle téma s mnohými gastronomy i diváky a v tomto názorovém pohledu nalézáme pospolu většinovou shodu.

Luxemburská soutěžní aréna je považována za vrcholovou mezinárodní prestižní scénu. Předčí ve své popularitě i Ameriku či rovníkový exotický Dálný východ v Singapuru. V tom se shodují prakticky všichni, s kterými na tohle téma hovořím, a dokonce i ze západního zámoří. Proč, podle vašeho názoru, má právě Luxemburk, ostatně jedna z nejmenších zemí Evropy, takový  soutěžní věhlas v našem oboru?
Tajemství této výlučnosti je skryto v prozaické skutečnosti, že zhruba sedmdesát procent soutěžních týmů přítomných na zdejším pódiu pochází z Evropy. Tím se Luxemburk stává středobodem pro celý svět včetně amerického a asijského kontinentu. A Evropa, která má soutěžně aktivních států nejvíce, je i úměrně tomu zde zastoupena. Tedy je zde největší konkurence, největší možnost zjištění kudy se gastronomický svět ubírá, stejně i možnost načerpání nových poznatků.
Dalším významovým plusem je obrovská absorbce týmů všeho druhu. Jsou zde přítomny různé druhy gastronomických odvětví. Máme možnost zde spatřit směsici malých i velkých družstev. Rovněž tak doslovně soutěžní zástupy jednotlivců. Soutěží zde taktéž vojenské oddíly. Jsou tu reprezentovány cateringové týmy, a takto bychom mohli pokračovat. Luxemburk je svým objemem zcela shodný s olympijským Erfurtem, kdy prakticky všechna družstva jej považuje za generální prověrku pro olympijský Erfurt.
A v tom spočívá význam tohoto sice malého, ale svým významem velkého státu v oblasti soutěžní gastronomie.

 - pokračování -