�l�nek ze serveru Cukr��.cz (www.cukrar.cz)


V�echna pr�va vyhrazena (c) 2001 V�trn�k, s.r.o.
Upozorn�n�: Doslovn� ani ��ste�n� p�eb�r�n� tohoto materi�lu nen� povoleno bez p�edchoz�ho p�semn�ho svolen� spol. V�trn�k, s.r.o.
Takto vyti�t�n� str�nka nen� dokladem shody vyti�t�n�ho textu se skute�n�m �l�nkem a jako takov� nem��e ani b�t pou�ita.


... a pøece se Vìtrník toèí...! / 2.

Autor: Jiøí Øezáè z vìtrníku
Datum vyd�n�: 09.03.2007
URL: http://www.cukrar.cz/show.asp?id=941

Bìh èasu vepsal do své nekoneèné kroniky dìje období, kdy zaèaly v komunistickém bloku tát ledy a poslední mocipáni své doby zírali na dno vyprazdòující se státní kasy.

fiogf49gjkf0d

Autor v reportážní sérii èerpá z vlastních poznatkù provozovatele rodinné firmy Vìtrník, s.r.o, která se nachází v okrajové mìstské èásti Øeèkovice v Brnì.

Bìh èasu vepsal do své nekoneèné kroniky dìje období, kdy zaèaly v komunistickém bloku tát ledy a  poslední mocipáni  své doby  zírali na dno vyprazdòující se státní kasy. Bylo zøejmé, že socialistický systém odmotává z klubka své politické pøíze poslední spirály vlákna a že to dosavadním zpùsobem již takto dál nepùjde. Urèitì si nemyslím, že všichni soudruzi byli hloupí, a že by nedokázali mnohé tvoøit jinak. Ale byla zde z nadpozemsky rudé Moskvy stanovená doktrína a pøes tu nejel  za žádných okolností vlak. Všechno bylo takzvanì všech, všichni museli pracovat, mnohé služby byly opìt takzvanì, zadarmo. Byl to systém, který nikterak nekorespondoval s lidskou filosofií a jejího vnímaní svìta, a její promìna do praxe nabyla takové podoby reálu, že se socialismus zaèal øítil na hubu.
V té dobì se s prodìleènou ekonomikou muselo urychlenì zaèít nìco dìlat, nebo� krachující hospodáøství bývá pøedchùdcem pádu politického systému.
Poslední strana a vláda èeskoslovenských celebrit mìla tu smùlu v Gottwaldovském popapežení se více samotného papeže. Tehdejší truhláø z Dìdic u Vyškova, který se pozdìji v památném Únoru vracel od prezidenta  pøes Staromák, projevoval Moskvì takový zpùsob "vlezdoprdelkování" že nechal zrušit soukromé vlastnictví i posledního bufetu a vše od té chvíle náleželo pracujícímu lidu, který na práci kálel minimálnì tak jako samotná Moskva na nìho. Scházela  motivace k práci, mnohé národní podniky neschopny si vydìlat ani na slanou vodu a natož na sebe, byly v provozu jenom proto, aby se nemohlo øíct, že v Èeskoslovenské socialistické republice je nìkdo nezamìstnaný. Klín se zaèal vytloukat klínem až pøišla osmdesátá léta minulého století. V té dobì zaèalo jít do tuhého.
Doktrína - nedoktrína, bylo vynucené motto té doby party kolem Husáka a Štrougala, a zaèalo se slevovat z komunistických pøedsevzetí z 50. let. Než  státním vkladem dotovat kdejakou zaèouzenou putyku, bylo úèelnìjší jí nìkomu nechat a ještì ho navíc podojit o nìjakou daòovou a odvodovou korunu.
Psal se poèátek roku 1989 a náš rodinný dùm na zmínìném námìstíèku slavil desáté výroèí svého svépomocného zbudování. Sem tam nìkde již promrkávala malá soukromá bistra, èi drobné dílny služeb.
Má drahá polovièka pøišla s nápadem poøídit si prodej zmrzliny. Nebyl jsem proti, ale brzdila mì pøedstava pùjèky s kterou jsem mìl už bohaté zkušenosti pøi stavbì rodinného domu. Tenkrát se ještì oficiálnì používal výraz "rodinný domek", protože domem se rozumìla vila, a tu mohli tak akorát vlastnit vykoøis�ovatelé na Západì. Finanèní pùjèka, bráno dnešním pohled byla smìšná, kdy výše 200 000,- Kès byla podmínìna 1 % úroku. Já jsem se v mých tehdejších 26 letech, nemajíce s tímto druhem transakce žádné zkušenosti, naivnì domníval, že bance, (pardon Èeské státní spoøitelnì) vrátím 202 000 korun. Ó ty svatá prostoto! To jsem ještì v té dobì nemìl nejmenšího tušení, že bankovnímu penìžnictví je zcela fuk, zdali je socialistické èi kapitalistické, a že princip pùjèování má jednotný metr na celém svìtì. Z proklamované splátky do mých padesáti rokù se díky úrokùm lhùta protáhla o šest let déle a tenkrát pøi pohledu na splátkovou sumu, jsem si málem musel nechat mìnit fotografii na všech prùkazech, jak se mì z výše splátkové povinnosti protáhnul oblièej!
Do pùjèky jsem tudíž jít nechtìl a realizaci manželkou navrhovaného prodeje zmrzliny jsem podmiòoval hotovou platbou, tedy, až si na to vydìláme.
Toho èasu jsem se živil jako podnikový redaktor a externí redaktor pro jihomoravský deník Rovnost v rubrice motorismus, pøípadnì i jiných rubrik. Navíc jsem pùsobil jako komentátor motoristických závodù na brnìnském Masarykovì okruhu, vèetnì dalších akcí rozlièných podob.
Jednoho dne se v kalendáøi objevilo historické datum 17. listopadu 1989. Ráno, bývající odlišnìjší veèera, ještì nikdo nic netušil a s pøíchodem soumraku bylo zøejmé, že se døímající dìjiny našeho státu daly do pohybu.
Jít na námìstí bylo první den tak nìjak "o hubu". U mne navíc se zkušeností s politickým kriminálem, jehož zdi mì poctily svou pøízní po dobu jednoho mìsíce, kdy jsem jako devatenáctiletý mladík 21. srpna 1969 demonstroval pøi pøíležitosti  1. výroèí okupace ÈSSR spojeneckými vojsky na èele s "Velkým rudým bratrem". Tenkrát po mìsíci vazebního pobytu v bohunické vìznici a následných tøech soudních stáních jsem vyfasoval navíc srážku z platu 10 % po dobu pùl roku, a to z dùvodu mého mládí. Starší kluci podobného pøeèinu šli rovnou natvrdo.
Ale byla to dobrá škola života ve které jsem poznával, že když nìkdo nìco proklamuje slovy, že to není v žádném pøípadì záruka i úmìrné praktické realizace. Proti støíkajícím hasièským vozùm, které v srpnovém dnu "osvìžovaly" demonstranty, jsem se s davem schoval do cukrárny na Námìstí Svobody U Mamlasù. - Pozor, již zde se odehrál mùj životní kontakt se zaøízením toho druhu, jehož jsem mìl být na jiném místì o ètvrt století majitelem, kdeže by mì to v té dobì napadlo!
Desetitisícový sbor hrdel tehdá žádal odchod KSÈ s politické scény, Husákovu demisi a citoslovce fuj dunìla v basovém tónu jako reakce na mnohá dìní na námìstí. Já samozøejmì svým barytonem harmonizoval s davem. Akorát mì bylo divné, že Pøíslušníci Veøejné bezpeènosti v pøilbách na hlavì a s pendreky v ruce si kliïánko pøišli pro nìkterého z demonstrantù, vytáhli si nìjakou aktivní obì� a za pasivity pøed zásahem verbálnì siláckého davu, jej zmydlili hlava nehlava a odtáhli na èetnickou stanici.
To roznítilo mou mladickou temperamentní vlasteneckou duši a s výkøikem, jehož citaci si ještì dnes s úsmìvem pøeètu v tehdejším soudním protokolu: ... a mladík vykøikl: "na nì na kurvy, na svinì !", jsem vyrazil z úkrytu cukrárny s pøesvìdèením  mì následujících šikù obdobnì smýšlejících, vlastenecky založených demonstrantù soukmenovcù, a skoèil jsem prvnímu Pøíslušníkovi VB za krk.
Bubenický koncert služebních obuškù na všechna místa mého tìla se stal prvním semestrem mé univerzity života, nebo� jsem zjistil, že jsem v dobré vlastenecké snaze pùsobil jako sám voják v poli.
V té dobì se mì prostøednictvím takovéto vyuèovací metody jakou neposkytne žádná škola svìta, dostalo v praktické podobì doživotnì zapamatovatelného poznatku, jehož obsah jsem èasto slýchával èi èetl, bez toho, že bych si z nìj vzal nìjakého ponauèení. A to, že není všechno zlato co se tøpytí!
Po jednomìsíèním pobytu ve vazební vìznici, jsem mìl už oèi otevøenìjší a zaèal jsem nahlížet na svìt reálnìjší optikou. Nemohl jsem si nevšimnout, jak uèitelé, kteøí se ke mnì døíve chovali normálnì, byli najednou odtažití, Podivoval jsem se u soudu posudku mého tøídního uèitele na mou osobu, který se mnou udržoval témìø kamarádský vztah, z jehož stylizace prostøednictvím, v té dobì se ve mnì rodící literární duše, jsem zaèal poznávat, že mì radìji ve svém  poserství obìtuje, než by jediným slovem napomohl mé nesnázi, kterou jsem si ovšem zpùsobil sám v mladickém idealistickém nerozumu. Tento mladý uèitel, v té dobì ještì nestraník, vstoupil následnì do komunistické partaje.
Mì bylo pozdìji mnohokráte dopøáváno cti rùzných perzekucí, vojnou poèínaje, pøi žádostech o výjezd do zahranièí, pøi povinném se dostavování na Veøejnou bezpeènost pøi každém komunistickém výroèí, èi vìtší loupeži s dokazováním svého alibi.
Ani pøes varovné signály, v dobrém mínìných høíškù mého mládí, jsem avšak onoho památného 17. listopadu v mých skoro 39. letech nemohl chybìt. Avšak v té dobì mnohem moudøejší než tehdejší 18ti letý jinoch. Bylo mnì zøejmé, že nadšení lidu bude mít svého krátkodobého trvání, a že  výrok: "nejsme jako oni", bude žít stejnì tak dlouho jako sameèek kudlanky nábožné po kopulaci. To, že všechno bude úplnì jinak než si  davy na námìstích, stejnì tak naivních jako jsme byli my v 69. roce, pøedstavovaly, bylo pro toho, kdo mìl ve svém životì co do èinìní se složitou psychikou lidských úvah a emocí, zcela nabíledni.
Byla mnì dána schopnost psát ve verších a po 17. listopadu jsem otiskl v našem podnikovém zpravodajském plátku svou básnickou ódu na novou dobu. Soudruh øeditel si v této výbušné dobì již netroufal mì vyhodit a udìlal to po poradì se svými spolustraníky šalamounsky. Z ekonomických dùvodù zrušil podnikovou redakci, a de facto tím vlastnì zrušil mì a já byl nominován na funkci noèního vrátného podnikového øeditelství. Býval jsem zvyklý v noci spát a tento obyèej jsem nehodlal mìnit ani na svém exilovém pùsobišti. Na šichtu jsem nastupoval ve 20 hodin, do pùlnoci jsem se díval na televizi nebo nìco èetl a pak se zavrtal do deky a v poloze ležmo na služebním kavalci jsem pøi nataženém budíku na dobu pøed pøíchodem prvního zamìstnance, vychutnával blažené chvíle èinnosti noèního vrátného.
Jak jsem se zmínil, pùsobil jsem též v roli komentátora motoristických podnikù na Masarykovì okruhu v Brnì. Znal jsem se osobnì s mnohými pøedními závodníky svìta. Zejména však s Rakušany, kteøí pro blízkost okruhu zde poøádali pokaždé všelijaké závody. V té dobì jsem již mluvil docela slušnì nìmecky a jednou jsem se pochlubil svou "profesní story". Jeden Rakušan mì øekl, že pracuje v Korneuburgu nedaleko Vídnì, ve firmì Mathes, která byla konglomerátem pekárny, cukrárny, kavárny, a že tam by bylo jedno místo volné, a� se zkusím zeptat. Zkusil jsem. A zakrátko jsem se na témìø pìt rokù pøemis�oval do mìsta od Brna nikterak dalekého, ale v dobì politických ostnatých drátù, vzdálenìjšího než samotný konec svìta.

... pokraèování pøíštì ...


Vytisknuto dne 16.11.2026 ze serveru
Cukr��.cz (www.cukrar.cz)
Konec �l�nku