fiogf49gjkf0d Ochutnal ji snad každý, ale ne vždy byla skuteènì kvalitní a opravdová. Historie èokolády je pomìrnì dlouhá a sahá do doby pøed objevením Ameriky. Èokoláda je pro nás tak samozøejmou pochoutkou, jako by se v našich konèinách pøipravovala odnepamìti. Pøitom její historie není zase až tak dlouhá a cesta z královských stolù k masové konzumaci byla dost složitá. Základem pro pøípravu pravé èokolády jsou totiž kakaové boby. A aby se dostaly do Evropy, museli napøed Evropané objevit Ameriku. V tomto pøípadì její jižní èást. Odtud koneckoncù pocházejí i staré známé brambory.

Od bobu k tabulce Pravlastí kakaovníku jsou tropické deštné pralesy v povodí Amazonky a Orinoka. První zmínky o využití plodù divoce rostoucích kakaovníkù pocházejí z dob Olmékù asi 1500 let pøed naším letopoètem. Pøipravovali z rozdrcených kakaových bobù a rùzných pøísad povzbuzující a léèivé nápoje. Olméky vystøídali Mayové a pøevzali jejich zálibu v drcených kakaových bobech, které považovali za potravu bohù. V tom pokraèovali i Aztékové, kteøí mimo jiné zavedli placení daní - v kakaových bobech a kakaovník zaèali pìstovat na plantážích. Jeden otrok byl v té dobì za pouhých 100 kakaových bobù. První pøivezl kakaové boby do Evropy Kryštof Kolumbus. Když z nich ale nechal pøipravit silný nápoj pro španìlského krále Ferdinanda neuspìl, králi kakao nechutnalo. Bylo moc hoøké. To Hernando Cortéz byl chytøejší, protože do kakaa pøidal cukr a králi Karlu V. nápoj zachutnal. Evropská šlechta se tak postupnì seznamovala s èokoládou. Španìlé také byli první, kdo v Evropì zaèal kakaové boby zpracovávat.

Z plantáže do staniolu Postupnì se kakaovníkové plantáže rozšíøily i mimo zemì Jižní a Støední Ameriky. Dnes jsou v rùzných zemích rovníkové Afriky, v Indonésii a Malajsii. Plody vyrùstají pøímo z kmene nebo na silných vìtvích a jsou až 30 centimetrù velké a mají podobu ragbyového míèe. Obsahují dužinu s bílými boby. Ty se nechávají rozkvasit a potom se suší. Sušené se potom ve zpracovatelských závodech, stejnì jako kávová zrna, praží a odstraní se z nich slupka. Následuje mletí a lisování kakaového másla. Nakonec se kakaová hmota mele na jemnou pastu a do té se pøidávají rùzné ingredience. Což ještì není zdaleka konec celého procesu. Aby byla èokoláda sametovì hladká, musí se hmota konšovat. V nádobì jezdí nejménì 12 hodin válec, který zjemòuje její strukturu. Jeden z nejlepších výrobcù èokolády - francouzská firma Valrhona konšuje až tøi dny. Potom se hmota zahøeje na 50 stupòù, ochladí na 30 a formuje do známých tabulek èi jiných tvarù. Tak jako ve všem žádaném i pøi výrobì èokolády se šidí rùznými pøísadami a místo drahých kakaových bobù se pøidávají náhražky. Proto ne vše, co se za èokoládu vydává, jí opravdu je. A jak se pozná ta opravdu pravá a prvotøídní? Na to odpovídá francouzský chocolatiér Bernard Dufoaux, který ji dìlá již 40 let. "Povrch musí být záøivì hladký a celistvý, musí mít teplý, sametový odstín, silnou a mocnou vùni bez agresivity a náznaku nasládlosti. Pøi ochutnání musí mít jemnou strukturu, dlouhotrvající doznívání a harmonickou kombinaci hoøkosti, cukrù a vùnì. Zárukou kvality je výbìr tìch nejlepších surovin. Já používám výhradnì boby Criollo, které pocházejí ze Støední Ameriky - z Venezuely, Ekvádoru a Karibiku. Boby z Afriky mají nakyslou chu� a musí se do nich pøidávat více cukru. Pochopitelnì musí být také správnì upražené." Jedna z nejlepších svìtových èokoládoven, firma Valrhona, sídlící ve vínorodém údolí Rhóny, dìlá dokonce odrùdové èokolády stejnì jako vinaøi odrùdová vína. Ostatnì speciální èokolády se dnes podávají i k vínùm. Tøeba k aperitivu èokoláda se zázvorem, èerveným pepøem, s tandori nebo muškátovým oøíškem. Mistøi kuchaøi navíc dokáží vyèarovat s èokoládou nejenom nejrùznìjší dezerty, ale i masitá jídla, kde se nádhernì snoubí její hoøkosladká chu� s chutí masitého pokrmu.

Mezinárodní èokoládový festival Milovníci a znalci èokolády mají ve svých kalendáøích zatržen termín od 7. do 12. listopadu s poznámkou Óbidos, Portugalsko. V malebném historickém královském portugalském mìstì Óbidos se totiž v té dobì koná Mezinárodní èokoládový festival. Již tradiènì sem pøijedou z celého svìta nejlepší profesionálové z oblasti èokoládového kulináøství, aby pøedvedli své umìní porotì i divákùm. Jde o nejvìtší svátek èokolády na svìtì, kde lze zhlédnout i ochutnat skuteènì mistrovské výtvory. Zúèastnit soutìžního klání se mohou i amatéøi. Ty bude v øíjnu hodnotit mezinárodní porota na základì zaslaných receptur. Podmínkou je, že hlavní surovinou pro pøípravu soutìžní lahùdky je èokoláda a pøíprava nesmí trvat déle než dvì hodiny. Porota vybere deset nejlepších receptù a autory pozve do Óbidosu, aby recept pøedvedli v praxi. Podrobnosti o soutìži a Mezinárodním èokoládovém festivalu najdete na www.festivalchocolate.cm-obidos.pt
Èokoláda jako afrodiziakum Ženy milující èokoládu mají argument k obhajobì svého mlsounství. Podle výzkumu sexuologù z Milána je èokoláda velice úèinné afrodiziakum. Zvyšuje chu� na sex i schopnost dosáhnout orgasmu. Pùsobí však pouze na ženy. Alespoò z poloviny se tak prokázalo letité tvrzení o pøíznivých úèincích èokolády na lidskou sexualitu. Ostatnì už Casanova èokoládu doporuèoval jako afrodiziakum milence francouzského krále Ludvíka XV. madame du Barry. Èokoláda obsahuje látky stimulujíci a posilující organismus: teobromin, kofein, fenyletylamin, tyremine serotionine. A dále draslík, hoøèík, fosfor, vápník, sodík, železo a vitamíny A1, B1, B2, D a E. |