cukrářka  restaurace Kampa Fish Praha
členka Culinery Nestlé Teamu
bydliště Praha - Smíchov

Rozbít bank, je přání všech holdujících ruletové hře v kdekterém kasinu na světě. Je to výjimečná záležitost, při níž onen šťastlivec bere absolutně vše a hrací prostor se potáhne následně suknem, čímž je pro další provoz uzavřen. Rozbít bank je prostě terno. Možná ne moc dalece vzdálené ternu hradecké gastrosoutěže v kategorii cukrářů po vyhlášení výsledků absolutní kategorie. Primát cukrářského šampiona obdržela čtyřiadvacelitetá Anna Baštýřová, cukrářka  z restaurace Obecní dům v Praze. 
Na tom by nebylo zase až tak nic pozoruhodného, jako ta skutečnost, že tato reprezentantka sladkého řemesla se poprvé v životě  vůbec nějaké soutěže zúčastnila, ba dokonce Hradec byl její první soutěží, kterou kdy v životě  dokonce viděla! Inu zázraky se dějí, podotkl by nezaujatý čtenář, ale sama skutečnost má mnohem prozaičtější podobu, v níž u pražské cukrářky sotva odrostlé tovaryšským létům, mělo vše opravdu plynulý vzestup, který ji nejkratší možnou cestou vynesl  až do výšin největší a nejprestižnější soutěže v Česku.
Anna měla s výtvarným uměním víceméně okrajový kontakt v podobě náklonosti ke skicákové malbě, kdy um jejího malířského pohledu  přibrušoval školní kroužek výtvarné výchovy. Nejen avšak pouze ten, ale spíše především, její náklonnost ke krásám kolem sebe a zřejmě k půvabu přírody na prvním místě. Ale to jsme již u konce provazu uměleckého Aninna citu, kdy i tento mívá svůj počátek. A ten je v případě dívčina rodokmenu lehce vystopovatelný a nalézáme jej u jejího otce, jenž ve chvílích volna mnohokráte brával, a též i bere, do ruky malířské náčiní a cíl pohledu se stával prostřednictvím jeho výtvarné paže trvalým výtvarným dokumentem.
A možná i další faktor Aninna vztahu k přírodě, ve které trávila nejednu chvíli volna, se zapříčil o to, že se jí do podvědomí  vrývala její malebnost, a naznačíme-li, že tuto scenérii vytvářelo poříčí řeky Lužnice ve Veselí nad stejnojmennou řekou v  jižních Čechách,  je všem kteří tímto malebným koutem naší vlasti prošli jasné, že to byl silný inspirační zdroj umění, jenž mohl Annu pozitivně ovlivnit.

Proběhlo vyhlášení níže umístěných, zablýskaly  se bronzové a stříbrné medaile a Anna stále nikde. Domnívala se, že zařádil výsledkový šotek , a že na ni zapomněli. Do zlatavých výšin se ani neodvážila pomyslet.
Finále nejlepších vrcholí cenou Rudolfa Přibyla. A zde se dekoruje taktéž odspodu. Třetí místo, druhé místo a hlas moderátorky oznamuje vítěze, kdy používá ženského titulu paní. Slečna Anna v té chvíli definitivně ví, že prohrála na hlavu, že se nedostala ani mezi diplomované.
I když mezi slečnou a paní bývá určitý rozdíl a někdy nedokážeme přesně určit do které ženské kategorie dotyčná patří, ve jméně vítězky měl ale jasno každý.  Byla to Anna Baštýřová.
Popisovat její šok nemá smysl, a asi si jej v plném rozsahu umí představit málokdo.Byla to skutečně absolutní trefa soutěžní premiantky do desítky cukrářského terče, která vynesla na špičku cukrářské homole vítězku, která by to asi ze všech nejméně čekala.
Ale není možné opominout okolnosti vyplývající z tohoto náhlého vítězství. A Anna Baštýřová o nich ví též. V příští soutěži, které se zúčastnit musí, či alespoň by měla, bude mít před sebou balvan psychického tlaku. S letošním cukrářským prvenstvím je možné udělat pouze dvě věci. Zopakovat jej, anebo jít jedinou možnou cestou, a ta je v tomto případě pouze směrem dolů. Vítězství tohot typu bývají velmi nevděčná a přespříliš zavazující, a nazývají se Pyrhova. Anna tak měla celý rok na to, aby zvolila směr prvé varianty.
Prý dvakrát do řeky nevstoupíš. V tomto smyslu hovoří pořekadlo, které se opírá o nepravděpodobnost statistického údaje v opakování se významové události. Jenže Anna, jejíž jméno měla vlastnit údajně i matka bohorodičky Panny Marie, svým cukrářským umem láme historická úsloví, kdy nejenom vítězí v následném ročníku GastroHradce a v duchu do třetice všeho dobrého totéž zopakuje i v dalším roce. Byl to ojediněný triumf na největší české gastroscéně a do její kroniky je zapsán vpravdě zlatým písmem.
Celá kulinářská obec byla napnutá, zda tato výjimečná cukrářská umělkyně se pokusí ztéci kvartovou metu úspěchů v řadě.
Nebylo tomu tak.
Ne, že by se musela v 11. ročníku hradecké soutěže sklonit před některým ze svých soupeřů, ale po triu velkých vítězství si jednoduše řekla dost a v jejím soutěžním repertoáru nastalo chladno zrána.
Avšak, ne až tak zcela. Bylo určitou pozoruhodností, že Anna Baštýřová napříč svému nespornému umu, průkazně potvrzeném hradeckými triumfy, nebyla v žádném soutěžním týmu. Tento nedostatek však záhy zacelila nabídka, na soutěžní rampu se dravě deroucího  Culinery Nestlé Teamu a Anna Baštýřová tak poprvé obléká oficiální týmový soutěžní dres, v jehož barvách se podílí na bronzové medaili v rigorózní soutěži v Basileji, kde V.I.P. týmy z erfurtské olympiády skládaly účet pravdy v dosažení úspěchů pod pěti kruhy. Kromě toho výraznou měrou předává své zkušenosti do služeb týmových seminářních poznatků a publikačních příspěvků.
Anna nejenže vstupuje do soutěžního teamu, ale též i přestupuje z gastropodniku, kterým byla po dlouhou dobu restaurace Obecního domu a přijímá nabídku pražské restaurace Kampa Fish.
Kroky, svým umem velkých lidí, mívají někdy méně znatelné šlépěje publicity. Trojnásobná hradecká vítězka je toho názorným příkladem, a jakoby její dosavadní soutěžní i profesní způsob života dával tomuto výroku za pravdu. Osobně si myslím, že trochu složitější systém Annina nitra se bude dostávat postupem doby do patřičných otáček a že se v tak výkonném motoru, jakým je její mateřský soutěžní tým CNT, roztočí postupem doby do dalších velkých vítězství.