Krásný den všem příznivcům sladkého řemesla!

Jak asi málokdo z vás ví, dnech 12. - 14. července se na první pražské pláži konali jahodové dny pod taktovkou paní profesorky Mirky Slavíkové, naší přední špičkové umělecké cukrářky, kde představila žáčky své Dětské kulinářské školičky.

O této školičce vyšel obsáhlý a velmi a pěkný článek v deníku Právo, dne 21.června 2005. Vám všem, kteří jste jej nečetli se pokusím alespoň trošku přiblížit činnost této party mladých „ cvrčků “ a dovolím si citovat úvod článku -

„ Bílé karolínky, mandlová bábovka Černá komtesa, bylinkový kuskus, zelné placky, kuře na rozmarýnu, čokopalačinky s jahodovou merendou a vanilkovým krémem. Necitujeme z menu luxusní restaurace. To vše dnes už umí připravit žáci Dětské kulinářské školy Mirky Slavíkové. A je jim většinou jen osm let.“

 Ano, ano, opravdu toto vše již děti dnes umí, po svém ročním působení. Myslím si, že ve svém věku, by mohli konkurovat leckterému vyučenému cukráři. Obzvláště pak když se v praxi setkáte s vyučenou cukrářkou a ona neví, co je to Sachr dort. „Děti se zde učí vše od základů. Pod zkušeným vedením se naučí nejen dobře něco uvařit, ale učí se pokrm si vychutnat a dát mu správný čas i prostředí. Paní profesorka tak opět vrací do našich domovů, dnes mnoho zanedbávaný fenomén společného rodinného stolování.“

Ale teď už zpět ke zmiňované akci - k „Jahodovým dnům“.

13. července okolo půl dvanácté jsem konečně po úmorné, skoro tříhodinové cestě dorazil do

stověžaté matičky Prahy. Počasí se opravdu vydařilo a sluníčko pořádně připalovalo.Následovala krátká cesta z Černého mostu do stanice metra Anděl. Zde jsem byl neznámým kolemjdoucím nasměrován k břehům Vltavy. Bylo to jen kousek, dalo by se říci, co by kamenem dohodil. I jakožto nepražák jsem pláž našel s přehledem. Avšak abych se přiznal, byl jsem trochu zaskočen a nevěděl, jestli jsem na správném místě. Nikde žádné upoutávky, transparenty .... Sedl jsem si tedy na nedalekou lavičku a pozoroval život v okolí.

 V tom jsem zahlédl paní profesorku Slavíkovou s houfem malých dětí z kulinářské školičky, nešli přehlédnout, měli na sobě své pestrobarevné uniformy a bílá trička s ohromnou jahodou přes celá záda, jahodové dny byly v plném proudu!

Po schodech jsem sešel do „ oázy uprostřed matičky Prahy“ a zamířil k stylové dřevěné plážové restauraci. V přízemí návštěvníky vítal stánek s čokopalačinkami s jahodovou merendou, které připravovala jedna z asistentek cukrářka Lucka. Měl jsem možnost ochutnat, a byly opravdu skvělé! Poté jsem po příkrých dřevěných schodech  zamířil do prvního patra již zmiňované restaurace.

Zde na děti, jež navštívili pláž, čekaly tři zastavení. První, kde probíhalo modelování s plastickým cukrem, pod vedením druhé asistentky cukrářky Karolíny. Děti si zde mohli zhotovit zvířátko z cukru. Velmi oblíbeným tvarem byl kocour Garfield, papoušek .... Děti své fantazii nekladly žádné hranice. Druhé stanoviště - perníčky potřené čokoládovou polevou, a ty děti zdobili s velkou fantazií lentilkami a želé bonbóny. I při této činnosti svítili dětem v očích jiskřičky nadšení a radosti. Tímto druhým zastavením provázela malé návštěvníky cukrářka Maruška. A konečně u třetího a posledního stolečku si mohli děti pod dozorem pana Martina Klimta vyřezat z brambory tiskátko a po namočení do barvy již mohli zdobit připravené šátky nebo paže přítomných lidí. Já sám jsem měl již po chvíli paže samý obrázek a byla to ohromná legrace, vidět ty plamínky nadšení v očích mladých „ tiskařů “. Zručné ruce „carvingového mistra“ Martina Klimta, zhotovili nádherný vyřezávaný meloun, jež zdobila kytice, uprostřed s velkou jedničkou a samozřejmě velkou jahodou. Touto cenou byla odměněna nejšikovnější tvůrkyně bramborových razítek, malá Hanička.  

Bohužel jsem se také v této chvíli dozvěděl důvod, proč kolem pláže nejsou žádné upoutávky ani reklamy .... Vše bylo domluveno a paní profesorce přislíbeno, ale!!! Určitě to také znáte. „Velká ústa“ ( slušně řečeno ) toho spoustu naslibují, a pak na poslední chvíli nesplní nebo odřeknou. A tak tomu bylo bohužel i v tomto případě. Byla tak pokažena práce paní Slavíkové a celého jejího týmu, který věnoval přípravě jahodových dnů tolik času, píle .... Všichni kdo se zasloužili o pokažení této skvělé akce, by se měli zamyslet a stydět se! A ptám se, kde jsou všechny naše velké potravinářské firmy, když se pořádá takováto skvělá akce pro děti? Nekouká z toho giga reklama, tak není moc zájem, že? Vždyť přeci udělat něco pro naše nejmenší je super věc! Nebo ne? Asi v našem uspěchaném materiálním světě zrovna „nefrčí“ podpořit nezištně ušlechtilé cíle. Naštěstí i v té největší tmě, se vždy objeví malé světélko naděje a s radostí mohu říci, že se najdou lidičky i firmy, kteří pomoc přislíbí a opravdu splní - FA Fiala - Praha, Lenka Marková - Hospoda Domov Liberec, pan Adamec Liberec, paní Janatová - Restaurant Patriot-x Praha, Úřad městské části Praha 5, FA Tercia Ústí nad Orlicí, FA Fomi, FA Janoš Pardubice, FOMI – paní Michalová, Pudilovi – Cukrárna z Kladna a další. Zvláštní poděkování patří celému přípravnému týmu, pořadatelům a již zmiňovaným asistentkám ze STUDIA EN SUCRE D´ART.

Náladu mi opět zlepšili ti nejmenší. Přicházeli k jednotlivým stolečkům a s velkým nadšením pracovali s plastickým cukrem, bramborovými tiskátky i nápaditě zdobili připravené perníčky. A co teprve když si mohli jeden perníček i sníst. Ty nejmenší sviště tato dobrota natolik uchvátila, že byly celí „ upatlaní “ od pusy až k pupíku. Ale zjevně jim moc moc chutnalo. Každý malý umělec dostal na ruku červené razítko ve tvaru jahody, takže toto ovoce nás opravdu provázelo celý den, i zde je důkazem toho, že ze strany paní Slavíkové a jejího přípravného týmu, bylo na vše myšleno do detailu.

U každé z disciplín mohli děcka zhotovit i jeden soutěžní výrobek, který byl po zapsání jména autora, odložen na určené místo. Slavnostní vyhlášení vítězů se bude konat 14. července, ale toho já už se bohužel nezúčastním, takže vám ani nemohu popsat tu upřímnou radost v dětských tvářích.

O něco později odpoledne se na pódiu objevil moderátor pan Suchánek starší, aby uvedl „správňáka“, psího tátu pana Zdeňka Srstku i zpěvačku a autorku písní pro děti, paní Beatrice Albrecht. Společně uspořádaly pro děti malou show. Paní Beatrice zazpívala pro děti několik písní, při kterých létali jako ptáčci, kroutili se jako žížalky a zkrátka si to užívali. Došlo i na dražbu perníkové chaloupky od pardubické firmy Janoš, kterou mimochodem vydražil kamarád pana Srstky, náš stříbrný olympionik ze Sydney - boxer, Ruda Kraj, jenž náhodou pláž navštívil s přáteli. Došlo tak k zajímavému setkání dvou olympioniků, stříbrného Rudy Kraje a stříbrné olympioničky z cukrářské olympiády v Erfurtu, paní Mirky Slavíkové ( více na GastroNews.cz - Olympijské působení českých medailistů ).

A to už se již program na tento den blížil ke konci. Paní Albrechtová zazpívala poslední písničku a paní profesorka udělila malým školáčkům volno. Ale to jste neviděli ten fofr, jakým všichni zamířili k místnímu bazénu.

Vydal jsem se pomalu na cestu zpět. A jestli jste mě někde v metru potkali, celého potištěného obrázky jahod a říkali jste si : „... co je to za pošuka ...?“ , tak opravdu žádný „pošuk“ nejsem, ale byl jsem na Jahodových dnech a bylo to super!!!

Diky paní Slavíkové můžete vidět i pár fotek z této akce a pevně doufám, že příští rok se sejde na této skvělé akci mnohem více lidiček s malými „cvrčky“, aby podpořili tuto skvělou myšlenku a viděli vše naživo!

Takže příští rok zase s jahodami!

Snad brzy opět nashle, váš Johny.

A lidičky, pište svoje názory, s velkým nadšením si je přečtu, tak pište, pište, pište! Stačí kliknout pod článkem na políčko „ Vložit příspěvek „ a pak už jen napsat svůj názor. Opravdu Vám to moc času nezabere!