Dobrý den, vážení kolegové sladkého řemesla.

Nedávno jsem se vrátil ze základního kurzu umělecké cukrařiny, který se konal ve dnech 13. – 15. června v Praze, v prostorách STUDIA EN SUCRE D´ART paní profesorky Mirky Slavíkové ( věřte, že užití titulu profesor, je zde zcela na místě ) a rád bych se s vámi všemi podělil o své zážitky a poznatky.
Celého kurzu se kromě mě zúčastnili také dvě milé a šikovné cukrářky – Lucie a Maruška. Brzy jsme se celkem spřátelili a tak se vytvořila velmi inspirující a klidná atmosféra, která provázela celý třídenní kurz. Nemohu nezmínit hlavní asistentku paní Slavíkové, cukrářku Lucku, která nám ochotně ve všem pomáhala.
Začali jsme trochou teorie, jež nebyla vůbec nudná, ale naopak velmi zajímavá a inspirující. Již po chvíli jsme začínali mít pocit, že bychom měli vrátit své výuční listy, protože jsme zjistili, že v základech cukrařiny máme velké nedostatky. Na dotaz co je to „Créme Caramel“, suflé, sorbety …, jsme bohužel mlčeli a nevěděli. Nevěděli tak základní věci a to jsme prosím všichni vyučení. Za celou tu dobu jsme o těchto základních věcech možná slyšeli zmínku, natož pak viděli přípravu. A argumentace, že např. „Créme Caramel“ nikdo nedělá? Omyl! Dnes jsem byl na internetu a tento „krém“ je velice oblíben i mezi laiky, kteří ho s přehledem zvládají vyrobit.
Paní profesorka nás také zaskočila svou špičkovou znalostí surovin a jejich funkčností, i zde byly naše znalosti nedostačující. Byla to pro nás docela rána, ale vítám to, protože přišla ve chvíli, kdy o nic nešlo a já mám možnost se vše doučit. Osobně si ale myslím, že po vyučení má cukrář co dělat, aby zvládal praxi, natož pak dohánět základy!

Upřímně řečeno, asi až teď chápu, proč vás u cukrařiny zůstává tak málo. Ne každý chce zapadnout do davu průmyslové výroby a ten, kdo by chtěl nějaké zajímavější a kreativní místo, nemá bez nutných základních znalostí moc šancí.

Praktickou část jsme zahájili aranžováním a jeho zásadami. Poté započala naše modelovací práce s plastickým cukrem, který je vyráběn a patentován paní profesorkou. „Padl nám hned do oka“ a to nejen svou sněhobílou barvou, příjemnou ovocnou chutí, ale i velmi sympatickou konzistencí. Následovala výuka výroby a modelování z plastické čokolády, profesionální vytváření mramorového efektu … - toto vše je základem pro další kurzy. Zde musím potvrdit, že celé tři dny jsme byli neustále činí, žádný seminář typu – lektor předvádí a ostatní jen sledují, ne, opravdu jsme si mohli na vše sáhnout, sami tvořili a modelovali. Během celého kurzu jsme získávali zkušenosti, jež jsou k nezaplacení! A to díky osobitému přístupu naší lektorky.

A pokud teď někde sedí cukráři a jsou nešťastní, nemajíc peníze na to, aby jeli na kurz do Švýcarska, Polska či Francie, ptám se proč zoufat? Seberte se jeďte do Prahy, do STUDIA EN SUCRE D´ART, protože světové zkušenosti jsou tady! Jsou tu v osobě paní profesorky Slavíkové, ale jde jen o to, využít této příležitosti. Pomocná ruka je podána, tak za ni pevně chyťte. Tady apeluji nejen na jednotlivce, cukráře v učení či v praxi, ale i na mistry odborných výcviků, vždyť právě vy, připravujete budoucí profesionály. Zvláště ti, kteří nosí svůj obor i v srdíčku, nebudou určitě litovat! Já lituji, ale pouze toho, že jsem tak dlouho otálel, dnes jsem mohl být profesně o kousek dále. Takže neváhejte!

Na závěr kurzu, jelikož jsme cukráři, a na to buďme patřičně hrdí, nás čekala sladká tečka. Příprava vynikajícího pomerančového suflé. Pod zkušeným vedením se opravdu zdařilo a my tak konečně nejen viděli, ale i sami připravovali tento báječný dezert, který byl doplněn o skvělou kokosovo-čokoládovou omáčku. Je nutné zde zmínit, že na vše co jsme ve Studiu viděli, jsme si odváželi i receptury a technologické postupy.
Domů jsme všichni odjížděli nadšeni a spokojeni, s novými tipy pro naši další práci. Kromě svých výtvorů jsme si vezli i osvědčení o absolvování kurzu umělecké cukrařiny I. stupně.
Kousek báječného suflé nám zabalila cukrářka Lucka i na cestu a můžu vám říci, že pro mě byl krásný zážitek, vychutnat si tuto pochoutku za zvuku kodrcání vlaku, se vzpomínkou na báječně strávené tři dny.
Největší dík patří lektorce celého kurzu, paní Mirce Slavíkové, která za nás, za cukráře tak odhodlaně a statečně bojuje, aby nás čekaly lepší zítřky!
Všem cukrářům a příznivcům sladkého řemesla, přeji mnoho úspěchů.

Rád si přečtu vaše reakce, ty kladné i ty záporné, takže pište své příspěvky!

S pozdravem „ Johny „