�l�nek ze serveru Cukr��.cz (www.cukrar.cz)


V�echna pr�va vyhrazena (c) 2001 V�trn�k, s.r.o.
Upozorn�n�: Doslovn� ani ��ste�n� p�eb�r�n� tohoto materi�lu nen� povoleno bez p�edchoz�ho p�semn�ho svolen� spol. V�trn�k, s.r.o.
Takto vyti�t�n� str�nka nen� dokladem shody vyti�t�n�ho textu se skute�n�m �l�nkem a jako takov� nem��e ani b�t pou�ita.


Jiøina KOÈÍ

Autor: J.P. Vìtrník
Datum vyd�n�: 15.01.2002
URL: http://www.cukrar.cz/show.asp?id=6

Dìva z Vysoèiny, rodištìm z Havlíèkova Brodu a místem pobytu v Dobronínì, mìla pùvodní úmysl pracovat v textilním oboru.

fiogf49gjkf0d
 Její úvahu mohla trochu rozviklat matèina profese brusièky skla, ve které se karbonovým kotouèem mìní èirost prùhledné hmoty do podoby umìleckých ornamentù. Ale to ne. Textil byl pro Jiøinu barevnìjší a høejivìjší. O to studenìjší byl následnì její pocit, když otevírala dopisní obálku, a z listu oznamující výsledek pøijímacího procesu vyènívalo jedno slovo. - Nepøijata -.
Narychlo to tedy zkouší na Støedním odborném uèilišti potravináøském a služeb v Brnì - Charbulovì ulici, obor cukráøka. A tady to klaplo.

Vzít nouzovì jiný uèební obor, je dosti vratkou záležitostí. Pod tíhou reality pracovních úkolù se "náhradní" profese mùže pìknì zošklivit, a pùvodní pøedstava mùže být silnì a nebezpeènì zidealizována. Ale u naší budoucí cukráøky tomu tak nebylo. V takovém pøípadì záleží hodnì na odborném vedení jak dokáže ve svém oboru roubovat na plaòku žákových pøedstav odnož umu a krásna profese, a tím u nìj vzbudit zájem mající ve vrcholové fázi podstatu lásky k øemeslu. Zdaleka ne každý to dokáže. U mistrové uènice Jiøiny, paní Leflíkové, tomu tak bylo. A tak kouzlo textilií v Jiøininì pøedstavì mizelo jako èerò noci pøi sluneèním rozbøesku.
Tøi roky pak pendluje Jiøka mezi školou, internátem a Dobronínem. Až teprve výuèní list tomuto cestovnímu trojúhelníku ukonèuje platnost.
Lidové moudro praví, že kdo se kde zrodí, tam se i hodí. A èerstvá vyuèenka ve smyslu tohoto pøísloví se pøemis�uje z brnìnské nížiny opìt na Vysoèinu, a to do mìsta, kde probíhá pomyslná hranice mezi Èechami a Moravou, do Jihlavy. Ve mìstì kdysi výborného hokeje nepobyla nikterak dlouho a opìt jezdí "šalinó" po Brnì, ale to již jako mladá paní. Její pracovní pùsobištì je podnik Restaurace Brno-venkov, kam nastupuje coby cukráøka a posléze si svoje výuèní znalosti rozšíøí o maturitní nástavbu a ve Støedním odborném uèilišti a støední odborné škole potravináøské a služeb zamìní cukráøskou zástìru za bílý pláš� cukráøské mistrové. Postupem doby povije dva syny a svùj volný èas dìlí mezi potomky, manžela, domácnost a psa. Lze hovoøit o rodinné klasice, když tu náhle zavelí reprezentaèní povinnost na mistrovství svìta cukráøù. Její vstup do cukráøského šampionátu byl již popsán v Èeském cukráøi è.6/99, ale v kostce shròme základní fakta.

Premiérový vstup do cukráøské soutìžní arény se u paní Koèí odehrál v dobì, kdy u jejích vrstevnic je soutìžní kariéra již mmohdy dávno ukonèena, èi u nìkterých uènic zdobí zdi jejich pokojíkù nìkolik diplomù a ve vitrínách se blyští medaile z rùzných kovù. Z èehož je patrno, že nikdy není pozdì.
Umístìní na nominaèní soutìži v Praze v dubnu 99° Jiøinì nezaruèuje úèast v reprezentaèním týmu, ale vypadnutím dvou nominovaných úèastníkù posouvá brnìnskou cukráøskou mistrovou do reprezentaèního tandemu. Vrcholové cukráøské podujetí je jejím druhým soutìžním vystoupením v životì. Do toho prvního ji vyslala škola. A zde musela odevzdat povinnou nováèkovskou daò v podobì rozvrnìných nervù, které pod tíhou neodzkoušených vìcí ne a ne se ustálit do klidové polohy. Pohyby a mysl prvé dvì hodiny postrádaly øád a vše se vytváøelo improvizací. Až posléze se Jiøinì zaèalo daøit svému dílu vtiskávat ucelený systém.

Pozvánka do reprezentace vyvolala jednoznaènou reakci skrytou do výroku: "proboha, co tam budu dìlat"? Vzít - nevzít se poèalo blížit hamletovskému dilematu. Proti mluvil nesmírnì krátký èas pøípravy. Ale závazek vùèi dùvìøe školy i Spoleèenstva cukráøù ÈR, pøevážil veškerá negativa. S kolegyní Miloslavou Uherkovou vytvoøila reprezentaèní dvojici, která poprvé reprezentovala Èeskou republiku na historicky prvém cukráøském mistrovství svìta na èeské pùdì. Snad právì proto, že paní Koèí žije v brnìnské nížinì, nostalgie mládí stráveném v hornaté oblasti v ní stále pøežívá. Vzpomínka má reálnou podobu v chatì v Nedvìdici na Vysoèinì v romantické krajinì kopcù mezi nimiž plyne øeka Svratka a nedaleko se majestátnì tyèí do výše hrad Pernštejn. A zde je kouzelné místo relaxací, kde paní Koèí se svou rodinou pøíležitostnì tráví víkendy. Lesní stezky jsou jako stvoøené pro jízdu na kole. Vysloví-li se Vysoèina vybaví se azyl pro básníky a spisovatele nacházející inspiraci v malebné kráse kouzelnéhoho kraje. Ale nejen tito píšící tvùrci dìjù a dramatù, ale i houbaøi. A tím - pøesnìji tou - je i Jiøina Koèí. S košíkem v jedné a s nožem v druhé ruce prolézá houštinami nedvìdických hvozdù, a to prosím mnohdy sama ! Ženská odvážná ! /nebo nerozvážná ?/. Ale není to pouze za úèelem trofejního sbìru chutných produktù pøírody. Pøi své houbaøské vášni se nìkdy kochá pohledem na rùznorodou spoleènost v podobì lišky, divoèákù i klikatící se zmije.

Jiøina je napøíè kalorické profesi štíhlá, velmi štíhlá. Je to takový "ještìrkovitý" typ. To spolu s jejím temperamentem a urèitou dávkou ráznosti, mùže svádìt k domnìnce, že její typ muže bude kontrastní. Ale jak sama tvrdí, uznává, když je chlap chlapem a žádná ušlápnutá baèkora. A to ji rozhodnì jako ženu ctí.

Práce s dospívající mládeží, je pro paní Koèí nejenom obživou a výchovným procesem, ale i poznáváním sebe samé. Zpùsob její práce je pøes dìti zpìtnì reprodukován. A toto echo je pro ni mìøítkem èiní-li správnì èi nikoli. A navíc mládež svým neotøelým zpùsobem a pøístupem k vìcem je pro ni zároveò i inspirací.

Takovéto ukonèení reportáže má svoji nezbytnou gradaci a staèí k závìreèné teèce. Váhal jsem, mám-li pøipsat ještì vìtu navíc. Nakonec to ale risknu.
Rukama mistrové Jiøiny Koèí prochází v souèasné dobì - snad - (???) i budoucí šéfredaktor tohoto èasopisu. Jsem si víc než kdokoli jiný vìdom, co všechno se musí, a zároveò i nesmí - a to pøedevším - do budoucna stát, aby tomu tak bylo. Je to opravdu ve hvìzdách. Ale jedno mùže být jisté. Stane-li se tak, bude mít paní Koèí možná svùj støípek podílu na tom, jakou tváøností se bude èasopis Èeský cukráø vyznaèovat - øeknìme, zhruba za pùl až tøiètvrtì desetiletí.

– dodatek šéfredaktora webu – Ano ta doba opravdu nadešla a paní Jiøinì Koèí musím podìkovat, za její neúprosné tlaèení na kvalitu a proto myslím, že se pøece jen nìjaký ten støípek odrazil na podobì našeho èasopisu, dne již informaèního webu. – Radim Øezáè

Vytisknuto dne 11.10.2026 ze serveru
Cukr��.cz (www.cukrar.cz)
Konec �l�nku