�l�nek ze serveru Cukr��.cz (www.cukrar.cz) |
|
V�echna pr�va vyhrazena (c) 2001 V�trn�k, s.r.o. |
Jiøina KOÈÍ |
| Autor: J.P. Vìtrník Datum vyd�n�: 15.01.2002 URL: http://www.cukrar.cz/show.asp?id=6 |
| Dìva z Vysoèiny, rodištìm z Havlíèkova Brodu a místem pobytu v Dobronínì, mìla pùvodní úmysl pracovat v textilním oboru. |
| Její úvahu mohla trochu rozviklat matèina profese brusièky skla, ve které se karbonovým kotouèem mìní èirost prùhledné hmoty do podoby umìleckých ornamentù. Ale to ne. Textil byl pro Jiøinu barevnìjší a høejivìjší. O to studenìjší byl následnì její pocit, když otevírala dopisní obálku, a z listu oznamující výsledek pøijímacího procesu vyènívalo jedno slovo. - Nepøijata -. Narychlo to tedy zkouší na Støedním odborném uèilišti potravináøském a služeb v Brnì - Charbulovì ulici, obor cukráøka. A tady to klaplo. Vzít nouzovì jiný uèební obor, je dosti vratkou záležitostí. Pod tíhou reality pracovních úkolù se "náhradní" profese mùže pìknì zošklivit, a pùvodní pøedstava mùže být silnì a nebezpeènì zidealizována. Ale u naší budoucí cukráøky tomu tak nebylo. V takovém pøípadì záleží hodnì na odborném vedení jak dokáže ve svém oboru roubovat na plaòku žákových pøedstav odnož umu a krásna profese, a tím u nìj vzbudit zájem mající ve vrcholové fázi podstatu lásky k øemeslu. Zdaleka ne každý to dokáže. U mistrové uènice Jiøiny, paní Leflíkové, tomu tak bylo. A tak kouzlo textilií v Jiøininì pøedstavì mizelo jako èerò noci pøi sluneèním rozbøesku. Tøi roky pak pendluje Jiøka mezi školou, internátem a Dobronínem. Až teprve výuèní list tomuto cestovnímu trojúhelníku ukonèuje platnost. Lidové moudro praví, že kdo se kde zrodí, tam se i hodí. A èerstvá vyuèenka ve smyslu tohoto pøísloví se pøemis�uje z brnìnské nížiny opìt na Vysoèinu, a to do mìsta, kde probíhá pomyslná hranice mezi Èechami a Moravou, do Jihlavy. Ve mìstì kdysi výborného hokeje nepobyla nikterak dlouho a opìt jezdí "šalinó" po Brnì, ale to již jako mladá paní. Její pracovní pùsobištì je podnik Restaurace Brno-venkov, kam nastupuje coby cukráøka a posléze si svoje výuèní znalosti rozšíøí o maturitní nástavbu a ve Støedním odborném uèilišti a støední odborné škole potravináøské a služeb zamìní cukráøskou zástìru za bílý pláš� cukráøské mistrové. Postupem doby povije dva syny a svùj volný èas dìlí mezi potomky, manžela, domácnost a psa. Lze hovoøit o rodinné klasice, když tu náhle zavelí reprezentaèní povinnost na mistrovství svìta cukráøù. Její vstup do cukráøského šampionátu byl již popsán v Èeském cukráøi è.6/99, ale v kostce shròme základní fakta. Premiérový vstup do cukráøské soutìžní arény se u paní Koèí odehrál v dobì, kdy u jejích vrstevnic je soutìžní kariéra již mmohdy dávno ukonèena, èi u nìkterých uènic zdobí zdi jejich pokojíkù nìkolik diplomù a ve vitrínách se blyští medaile z rùzných kovù. Z èehož je patrno, že nikdy není pozdì. Umístìní na nominaèní soutìži v Praze v dubnu 99° Jiøinì nezaruèuje úèast v reprezentaèním týmu, ale vypadnutím dvou nominovaných úèastníkù posouvá brnìnskou cukráøskou mistrovou do reprezentaèního tandemu. Vrcholové cukráøské podujetí je jejím druhým soutìžním vystoupením v životì. Do toho prvního ji vyslala škola. A zde musela odevzdat povinnou nováèkovskou daò v podobì rozvrnìných nervù, které pod tíhou neodzkoušených vìcí ne a ne se ustálit do klidové polohy. Pohyby a mysl prvé dvì hodiny postrádaly øád a vše se vytváøelo improvizací. Až posléze se Jiøinì zaèalo daøit svému dílu vtiskávat ucelený systém. Pozvánka do reprezentace vyvolala jednoznaènou reakci skrytou do výroku: "proboha, co tam budu dìlat"? Vzít - nevzít se poèalo blížit hamletovskému dilematu. Proti mluvil nesmírnì krátký èas pøípravy. Ale závazek vùèi dùvìøe školy i Spoleèenstva cukráøù ÈR, pøevážil veškerá negativa. S kolegyní Miloslavou Uherkovou vytvoøila reprezentaèní dvojici, která poprvé reprezentovala Èeskou republiku na historicky prvém cukráøském mistrovství svìta na èeské pùdì. Snad právì proto, že paní Koèí žije v brnìnské nížinì, nostalgie mládí stráveném v hornaté oblasti v ní stále pøežívá. Vzpomínka má reálnou podobu v chatì v Nedvìdici na Vysoèinì v romantické krajinì kopcù mezi nimiž plyne øeka Svratka a nedaleko se majestátnì tyèí do výše hrad Pernštejn. A zde je kouzelné místo relaxací, kde paní Koèí se svou rodinou pøíležitostnì tráví víkendy. Lesní stezky jsou jako stvoøené pro jízdu na kole. Vysloví-li se Vysoèina vybaví se azyl pro básníky a spisovatele nacházející inspiraci v malebné kráse kouzelnéhoho kraje. Ale nejen tito píšící tvùrci dìjù a dramatù, ale i houbaøi. A tím - pøesnìji tou - je i Jiøina Koèí. S košíkem v jedné a s nožem v druhé ruce prolézá houštinami nedvìdických hvozdù, a to prosím mnohdy sama ! Ženská odvážná ! /nebo nerozvážná ?/. Ale není to pouze za úèelem trofejního sbìru chutných produktù pøírody. Pøi své houbaøské vášni se nìkdy kochá pohledem na rùznorodou spoleènost v podobì lišky, divoèákù i klikatící se zmije. Jiøina je napøíè kalorické profesi štíhlá, velmi štíhlá. Je to takový "ještìrkovitý" typ. To spolu s jejím temperamentem a urèitou dávkou ráznosti, mùže svádìt k domnìnce, že její typ muže bude kontrastní. Ale jak sama tvrdí, uznává, když je chlap chlapem a žádná ušlápnutá baèkora. A to ji rozhodnì jako ženu ctí. Práce s dospívající mládeží, je pro paní Koèí nejenom obživou a výchovným procesem, ale i poznáváním sebe samé. Zpùsob její práce je pøes dìti zpìtnì reprodukován. A toto echo je pro ni mìøítkem èiní-li správnì èi nikoli. A navíc mládež svým neotøelým zpùsobem a pøístupem k vìcem je pro ni zároveò i inspirací. Takovéto ukonèení reportáže má svoji nezbytnou gradaci a staèí k závìreèné teèce. Váhal jsem, mám-li pøipsat ještì vìtu navíc. Nakonec to ale risknu. Rukama mistrové Jiøiny Koèí prochází v souèasné dobì - snad - (???) i budoucí šéfredaktor tohoto èasopisu. Jsem si víc než kdokoli jiný vìdom, co všechno se musí, a zároveò i nesmí - a to pøedevším - do budoucna stát, aby tomu tak bylo. Je to opravdu ve hvìzdách. Ale jedno mùže být jisté. Stane-li se tak, bude mít paní Koèí možná svùj støípek podílu na tom, jakou tváøností se bude èasopis Èeský cukráø vyznaèovat - øeknìme, zhruba za pùl až tøiètvrtì desetiletí. – dodatek šéfredaktora webu – Ano ta doba opravdu nadešla a paní Jiøinì Koèí musím podìkovat, za její neúprosné tlaèení na kvalitu a proto myslím, že se pøece jen nìjaký ten støípek odrazil na podobì našeho èasopisu, dne již informaèního webu. – Radim Øezáè |
Vytisknuto dne 11.10.2026 ze serveru |