Čas pozdního podzimu bývá ve slezské metropoli Ostravě vyhrazen gastronomickému festivalu, který je pořádán v prostorách výstaviště Černá louka. Dvoupatrový pavilon je rozdělen na akční sekci v podobě různých gastrosoutěží a doprovodných programů v přízemí a horní prostor bývá určen k prezentaci vystavovatelským firmám. Třídenní soutěžní a výstavní maraton nabídl divákům festival kuchařského a cukrářského umění, barmanské nápojové magie, znalosti sommeliérů a činnost jejich smyslových orgánů, přesnost odhadu v čepování piva, aranžmá slavnostních tabulí a gastronomický hit posledních roků soutěž ve vyřezávání ovoce a zeleniny, který se začíná ujímat pod názvem carving.
Průběh ostravského gastrofestivalu byl prokládán kulturní vložkou taneční a hudební zábavy. Redakce Gastronews se svým čtenářům omlouvá, že tentokrát nepřináší ucelenou reportáž z vystoupení všech zúčastněných gastrooborů, protože z důvodů dalších pracovních povinností se nemohla zúčastnit celého festivalového programu.Slavnostní tabule je ozvěna historické doby, kdy člověk povýšil pouhý stravovací úkon na kulturní akt a počal jídlo pojímat jako výraz projevu společenské události. Slavnostní tabulí nabýval pokrm na vznešenosti a zušlechťoval mysl i duši člověka. Proto se při vzniku číšnických soutěží stala slavnostní tabule oprávněnou gastronomickou disciplínou a díky možnosti nevyčerpatelných kreací jejího aranžmá i zároveň zvýšeného zájmu diváků.

Slavnostní tabule

1 - PAVLOK Michal, COP hotel Praha - Labutí jezero

2 - PFEFFEROVÁ Vendula, hotel Atom - Podzimní nostalgie

3 - OKÉNKOVÁ Lenka, SOU Frýdek-Místek - Mrazivá vzpomínka

Michal Pavlok je student integrované střední školy ve Frenštátu pod Radhoštěm, obor číšník, vykonávající praxi v hotelu Praha v Novém Jičíně. Pavel dokázal být v pravý čas na pravém místě, což způsobilo jeho nominaci na Ostravu. Při vykonávání praxe si ho při stolování všimla osoba, která měla co hovořit do tvorby soutěžního týmu a kdo by mohl tušit, že napnutá tětiva šance vymrští šíp úspěchu přesně do středu terče.
První Michalova slova po vyhlášení výsledků slavnostní tabule byla, že tento úspěch nepatří pouze jemu, ale všech kteří se na přípravě Labutího jezera nějakým způsobem podíleli. MIchal vyslovuje jména zástupce ředitele hotelu Lopatky, mistrových Pituchové a Blažkové a všech spolupracovníků přiloživších pomocnou ruku k vítězné slavností tabuli ostravského festivalu.
Jak vlastně vzniklo téma a následná tvorba Labutího jezera? Cizina bystří rozum, je dávno známé praktické pořekadlo, které si autoři Labutího jezera vzali k srdci a dobře si všimli, že na zahraničních akcích se námět kryje s dokumentem současnosti. A v době kdy do nástupu paní Zimy zbývá pouhá dvanáctina roku, nebyla k námětu nikterak obtížná cesta. Ovšem to je řeč o prezentaci díla, protože samotná ideová a následná konstrukční tvorba trvala dobu dvou měsíců, což znamená, že lední motiv spatřil světlo světa v letním období, podzim byl vyhražen realizaci a výsledný efekt přenesl ostravské publikum do romantické poezie zimního času

SOUTĚŽ VE VYŘEZÁVÁNÍ OVOCE A ZELENINY
- Minutka Cup 2003 -

Vlna carvingových kurzů jejíž prvotní příval se rozlil v české oblasti a pokračoval přes moravské území, gradoval záhy i do oblasti Slezska. Druhá vlna, tentokráte již soutěžního dmutí se valila v přesné stopě té předchozí a její zpěněný vrchol dorazil v těchto dnech do průmyslového města na řece Ostravici. Soutěž v uměleckém dekóru měla pohárovou podobu a přilákala na ostravskou Černou louku šestnáct carvingových umělců, kteří s chutí zařízli své pracovní náčiní do surovinového podkladu jímž bylo mango a žlutý meloun. Tématický námět tentokráte zcela popustil soutěžícím otěže fantazie a záleželo na každém aby v hodinovém termínu ztvárnil exponát který by porotu přesvědčil o nejlépe vytvořeném výrobku.

Kdo někdy vzal do ruky nůž a zkusil s ním vyřezal v ovocném plodu jenom hrubý reliéf, dobře ví, že čas se v takovém případě nepočítá na minuty, ale na jejich desetinásobek. Vykouzlit jemnou a přesvědčivou soutěžní plastiku, která svého tvůrce vynese na stupně vítězů v době jedné hodiny, je úkol hodný rutinovaných mistrů a přináší dvě možnosti. Buďto zvládnout výtvarný děj v souladu s časem či upřednostnit časový limit s ponížením kvality řezné tvorby. Tím komu se obojí podařilo na výbornou, byl reprezentant hotelu Wili ze slovenského Púchova Oto Hvizdák.
Púchovský kuchár zvolil "prefíkaný zpósob", když za soutěžní námět si vybral, jak sám říká, chloubu Ostravy "Zlatou tretru". Kdyby ale Oto četl české noviny a věděl by o spanilé jízdě ostravských fotbalistů českou ligou, bezpochyby by zvolil za námět současnou slezskou modlu, božský Baník.
Púchovský kuchař již v carvingových soutěžích v Česku dokázal vícekrát výrazně zabodovat, což deklaruje jeho umístění v podobě jednoho bronzu a tří stříbrných medailí. Konkrétní podoba Hvizdákovy Zlaté tretry měla základ v akváriu s nápisem Zlatá tetra, ve skleněné tretře a dvojicí květinové ikebany odlišných velikostí a s motivem vítězného gesta sportovce. Původní oválový tvar manga proměnil slovenský řezbář do podoby růže.
Již zmíněný časový limit přinutil i vítěze ke kompromisním tahům vyřezávacího nože, protože jedna hodina nedává prostor k zacházení do miniaturní členitosti. Púchovský soutěžící sám poukazuje na pasáže nesoucí stopy časové tísně, které by v delším časovém rozpětí mohly nést punc vyšší kvality.
O vítězi rozhodla větší plasticita tvorby, jeho práce nesklouzávala k mělkému řezu na slupku a na mangu zvolil provedení růže s vyšším stupněm obtížnosti.Hádat kdo má "prsty" v této první slezské soutěži, by bylo jako lámat si hlavou nad tím kolik je jedna a jedna. Luděk Procházka na Černé louce vystupoval ovšem v roli předsedy hodnotící komise, a organizační pozici z dřívějších carvingových duelů zde rozmělnil do role poradce a komisaře. Zajímali jsme se o jeho pohled z vnitra soutěžního dekóru.

Postupem doby přenášíte carvingový um ve formě soutěže do větších i menších českých měst, konkrétně do Hradce Králové, Prahy, Třebíče a tentokráte byla na řadě Ostrava. Měl jste nějaký konkrétní důvod k volbě slezské metropole?
Do Ostravy jezdím často na kurzy a přestože je to severovýchodní cíp naší republiky, přesto naše třetí největší město zaujímá strategickou polohu. Je odtud stejně daleko jak na Moravu, tak do Polska a na Slovensko.

Z vaší řeči lze vyčíst, že Ostrava by mohla být základnou první carvingové soutěže s oficiálním mezinárodním statutem.
Lze to tak říci, ale dopracovat se až do této pozici je složitý úkol a je to úvaha pro budoucno.

Hodinový limit byl tím nejkratším v celé dosavadní historii dekóru na české půdě, proč právě zde byl zvolen tak krátký čas?
Když mě oslovila ostravská škola, která byla pořadatelem této soutěže, tak jsme se domluvili aby se nejednalo pro začátek o složitější formu. Vezmeme-li hradecké Gastro, tak pro zadání tohoto druhu je zapotřebí mít určité zkušenosti. Téma pro Prahu a Třebíč mají též svá specifika a proto jsme zde napoprvé volili méně náročnější způsob ztvárnění, ale dovážili jsme jej kratším časem. Kromě toho jsme volili zadání tak, aby kurzisté, kteří podobný námět prováděli v nedávné době si jej mohli vyzkoušet v soutěžní podobě.
Touhle soutěží jsme též chtěli dokázat, že je možné ozdobu zhotovit i v rychlejším tempu a zároveň i pěkně. Ano, hodina je už opravdu nejkratší časový mantinel, je to v podstatě sprint. Ale ukázalo se, že všichni tento limit dodrželi, což znamená, že práce na mangu trvala přibližně dvacet minut a na melounu asi dvojnásobek.

Nezavdala tato ostravská soutěž k úvaze stanovení, řekněme jakési soutěžní legislativy kdy by došlo k pořádání několika typů časově odlišných soutěží?
Kdybych si měl vzít na pomoc běžecké disciplíny, tak Hradec je možné nazvat maratonem, protože příprava exponátu pro tuto soutěž si vyžaduje dobu tří, čtyř dní, což je nezbytný prostor pro kompozici.Třebíč lze nazvat střední tratí a Ostrava ukázala, že i hodinový sprint by mohl mít v carvingové disciplíně své pevné místo.

Kde soutěžící chybovali?
Téma bylo libovolné a surovinou byl žlutý meloun a mango. Dva soutěžící nedodrželi i téma a pracovali jenom na melounu a z manga do něho vložili pouze malý odkrojek, což jim srazilo body.

Jaké priority spatřovala porota v práci vítěze Oty Hvizdáka?
Jednalo se o čistou práci s náročnějšími zásahy do surovin a zhotovil si i pěknou dekoraci, což nespadá do hodnotících kritérií, ale podpořil tím celkové pozitivum vizuálního pohledu a nejlépe ze všech zvládl dekorativní tvorbu na mangu. U púchovského soutěžícího se porota shodla jednomyslně jako o vítězi. Zde bych chtěl ještě dodat, že soutěžící měli k provedení práce jednu hodinu. My porotci jsme o celkovém umístění rokovali přes hodinu a půl.

Co říci k druhému a třetímu místu?
Na druhém místě skončil luhačovický Ondřej Jankových, který výrazně zabodoval náročnou prací se žlutým melounem, kde byla dobře ztvárněná tvorba růží. Jeho práce na mangu nesla stopy stíhání časového limitu.
Mezi třetím a čtvrtým místem jsme dlouho uvažovali protože jeden soutěžící se zhostil své práce z pozice jednoduchosti a větší čistoty tvorby a druhý vsadil na náročnější způsob dekorace, ale konečný výsledek vyzněl v hrubší podobě.

Šestnáct soutěžících je ideální počet? Bylo by výhodnější méně nebo více?
Na podkladě mých zkušeností lze říci, že je to naprosto vyhovující počet pro tento typ soutěže. Pokud je větší počet, je nutno z prostorových důvodů soutěž členit alespoň na dvě kola. Další negativum, které by přinášelo větší kvantum účasti, by byl mnohem delší čas pro hodnocení výrobků. Například v Singapuru, kde bylo třicet soutěžících se soutěž dělila do tří dnů. proto bych počet šestnácti účastníků považoval za ideální.Výsledková listina Minutka Cup 2003

    

1. místo - Hvizdák Oto Hotel Wili - Púchov, Slovensko - zlatý

2. místo - Jankových Ondřej SOŠ a SOU Luhačovice - stříbrný

3. místo - Folta Michal SOU spol. Stravování Ova - Hrabůvka - stříbrný

Stříbrné umístěníBočková Natálie  - ISŠ OP Český Těšín
Cominardi Michal - Vysoká škola hotelová v Praze 8
Davidová Jana - Firma Váhala a spol., s.r.o.
Janiga Jan - SOŠ a SOU Luhačovice
Mikulecký Jakub - HŠ Bohemia ChrudimBronzové umístění

Dubjel Ondřej - ISŠ Frenštát p.Radhoštěm
Indrová Pavla - Město Přerov
Krovina Luboš - SOŠ a SOU Luhačovice
Ledvoň Marián - Hotel Ondra
Strnadel Josef - ISŠ Frenštát p. Radhoštěm
Vida Tomáš - Združená hotelová akadémia Bratislava, Slovensko
Voláková Martina - HŠ a VOŠ hotelnictví a turismu Poděbrady
Kabzan Tomáš - Združená hotelová a obchodná škola v Lipt. Mikuláši, Slovensko

Ostravský festival otupil břity dekoračních nožů a pro umělecké dekóristy nastala doba kratšího odpočinku, který bezesporu využijí ke zdokonalení svého umu v této velmi pozoruhodné disciplíně a začnou se připravovat na další festival carvingového Ten v příštím roce odstartuje v Hradci Králové na populárním GASTRU v jarním období. Léto by mohlo být v režii horácké Třebíče, zřejmě v měsíci červnu a zdá se že Ostrava svým pozitivním přístupem k dekórovému umu si zajistí opět podzimní termín. Gastronews.cz přeje všem všechno dobré a v příštím roce s nabroušenou čepelí a zpravodajským pérem budeme opět všichni přitom.

Každý větší veletrh musí mít v doprovodném programu svoji "star". Populární žánr zastupovala zpěvačka Heidi Janků, která svým sytým a barevným hlasem, sugestivní interpretací v níž se střídala vášeň s romantickou něhou, dokázala udržet publikum v náležité pozornosti. To ovšem nebývá jednoduchou záležitostí, protože korzující diváci mají kolem sebe spoustu lákadel a jen ti dobří z dobrých si dokáží získat jejich rozptýlenou pozornost. Heidi Janků se to nejen podařilo, ale v krátké pauze ještě stihla na náš mikrofon sdělit jaký je vztah mezi ní a gastronomií.

Heidi, dnes zpíváte na gastronomickém festivalu, svěřte se jaký význam u vás hraje gastronomie?
Hlavně jsem dobrý strávník v restauracích a hotelích protože jsem pořád na cestách, takže v rámci své profese navštěvuji nejrůznější gastronomická zařízení od těch nejjednodušších až po ty nejlepší. Co se mého kuchařského umění týká, tak to není až takové, že bych si troufla na nějakou soutěž, ale mám své oblíbené recepty a když jsme doma a máme čas tak si ráda v té své kuchyňce něco uvařím a připravím.

Procestovala jste kus světa a máte tak možnost ochutnat pokrmy různých kuchyní. Která jídlo národní kuchyně vám nejvíc chutnalo a které naopak ne?
Já mám ráda středomořskou kuchyni a takové ty mořské potvůrky a mušličky, takže mě nejvíce vyhovuje Itálie, Chorvatsko a další středomořské země. Pokud mám hovořit o tom, kde mě nechutnalo, tak jsem se trochu zklamala v japonské kuchyni. Nebylo to sice přímo v Japonsku, ale byli jsme na Havaji odkud je do Japonska docela blízko a protože tam jezdí hodně Japonců, tak tam též vznikly japonské restaurace. A já v přesvědčení, že okusím japonské jídlo, byla jsem překvapena obsahem doneseného pokrmu, který mě silně připomínal jídlo typu německého eintopfu.

Jakému druhu pokrmu dáváte přednost?
Já jsem masožravá rostlinka, takže na různé způsoby připravené maso je pro mne to pravé ořechové.

Když máte nějakou návštěvu či párty a vy sama připravujete hostinu, co se octne na stole z vaší "heidiprovenience"?
Zde se snažím skloubit zdravou výživu s mou masovou oblibou a tak převážně připravuji kuřecí pochutiny nebo nějaké přírodní masíčko. Navíc vycházím z toho, že upéct kuře je asi to nejjednodušší vaření, ale je to i velmi vděčný námět pro jídelní tvorbu protože kuře je jednak možné upravit na různé způsoby a zároveň se na talíři i prostorově dobře aranžuje, a tak při troše fantazie je s ním možné dosáhnout i dobrého vizuálního efektu. K mnou připravovaným pokrmům patří též nezbytně zelenina což spolu s drůbežím masem pokládám za vhodnou kombinaci k uspokojení chuti mých strávníků.

Na ostravském gastrofestivalu jste už dva dny a dozajista jste ochutnala některé vystavované pochutiny.
Byli jsme pozváni do stánku firmy Patria z Kobylí, která se prezentovala vinnými produkty. Musím říct, že nabízené víno mě nejen trochu ovínilo, ale i zároveň okouzlilo, byla jsem totiž odborně provedena taji různých vinných procesů a degustace, a po této vinné exkurzi ve mě zůstal velice pěkný zážitek. Pokud budu postavena před volbu jaké si objednat víno, tak sáhnu právě po tomto, jehož příjemná chuť mě ještě dodnes zůstává na jazyku.

Když ve vinném sklípku sklepmistr naplní dva koštýře vína odlišné barvy po kterém sáhnete?
Mám-li možnost výběru, tak upřednostním bílé.

Na Gastrofestivalu Ostrava v dnešních dnech působíte profesně. Pojďme utrousit slovo o tom, co v oblasti hudby připravujete nového?
Teď před Vánoci je práce víc než dost a kromě toho jezdím po republice a zpívám na různých prezentacích a akcích. Nechoďme daleko a když jsme v Ostravě, tak právě v tomto výstavišti na Černé louce a dokonce v tomto pavilonu vystoupím 6. prosince na Vánočním koncertu. Jinak jezdím po republice a dávám dohromady mé nové cédečko, protože to poslední vyšlo před rokem a už je nejvyšší čas na hudební trh vyjít s něčím novým. Poslední novinka, kterou ovšem ještě nemám úplně potvrzenou je zvěst, že by se v Praze v Pyramidě měl obnovovat muzikál Popelka, kde jsem hrála roli zlé sestry. Tak doufám, že mě produkce osloví a že se vrátím do této role.

Chcete být znovu zlou sestrou, nechtěla byste si zahrát nějakou kladnější postavu?
Umím se podívat pravdě přímo do očí a vím, že nejsem tak úžasná herečka abych si troufla na na roli s větší citovou hloubkou. Samozřejmě pokud bych hrála častěji tak asi ano, ale je ve všeobecné známosti že ty záporné role se vždycky hrají líp a já se jim nebráním.

Zlé jazyky by možná řekly, že vy ty záporné role ani tak moc hrát nemusíte, stačí když hrajete sama sebe.
(Heidi se smíchem na rtech) No právě! To jsou role které mě sedí a v žádném případě se nebudu bránit obsazení tohoto typu. Ale přece jen mě trošku mrzela jedna role se kterou jsem se nemohla ztotožnit a to byla Sněhová královna, což byla osoba velmi zlá a zejména na děti. A taková já rozhodně nejsem a po té roli jsem si vždycky připadala jako schizofrenik. Ale samozřejmě vycházím z toho, že profese je profese a pokud dostanu hereckou příležitost, tak se snažím aby ta role byla co nejpřesvědčivější.

Paní Heidi přejeme ať se vám profesně i po osobní stránce daří a zároveň při příležitosti gastronomického festivalu přijměte přání dobré chuti.
Pavla INDROVÁ

Vídáme ji často tam kde se soutěží v tvorbě cukrářského výrobku, nebo kde se dužnatý plod ovoce a zeleniny poddává ostří nože. Všichni ji pokaždé poznají a přesto se s ní zná málokdo, přestože ji nikdy nelze přehlédnout. Žena jezdící na invalidním vozíku, která se dostaví vždy tam, kde se některá z uvedených soutěžích pořádá. Mohli bychom se pídit po nepřízni osudu, chybném zásahu lidského faktoru a mohli bychom klást další otázníky pokud bysme chtěli nahlédnout do nitra člověka, který je pokaždé mezi námi a na něhož se díváme z výšky našich vzpřímených postav. A přesto nás mnohé tato žena hodně převyšuje.
Takto nějak bude asi začínat budoucí reportáž o Pavle Indrové z Přerova, pro jejíž začátek jsem vystřelil od pasu pár vět, které mě momentálně napadly. Ponechme prozatím ucelenějšímu reportážnímu pohledu dobu jednoho měsíce a soustřeďme se na současnost, a v Pavlině případě na velmi krátké budoucno.
Na ostravském Gastrofestivalu se zúčastnila soutěže v carvingu, kde skončila v bronzovém pásmu. Z Přerova do Ostravy není nikterak daleko, ale již asi za týden jí čeká cesta mnohem delší, něco přes dvacet hodin letu až do oblasti Indického oceánu, přímo do země, která ohromné mase vod kolem sebe předala i svůj název, do samotné Indie.
Odjíždí totiž na šestou světovou abilympiádu, soutěž pro zdravotně postižené celého světa, kde budou handikepovaní tvůrci mít možnost ve čtyřiceti disciplínách různého druhu předvést své umění.. Pavla Indrová bude soutěžit v cukrařské soutěži a v drhání. Smyslem abilympiády je ukázat, že postižení lidé za přizpůsobených podmínek mohou pracovat jako kdokoliv jiný. Soutěžním zadáním v cukrářině bude výročí, narozeniny, nastěhování do bytu a rozloučení. Pavla si vybrala námět narozenin. Téma člověku Pavlina pohledu na svět určitě blízké, protože žít způsobem který ji osud předurčil, znamená začínat každý den nový život, pokaždé se znovu narodit.