Valentýn má příchuť tymiánu
jenž protkán je vůní skořice, 
je slastným spánkem k ránu, 
jehož sladkost chutná nejvíce.

Čas kdy ještě sněhy leží
a láska prožívá svůj zrod,
milostné city myslí běží,
a něhy lásky klíčí plod.

Své srdce já ti z lásky dávám,
ty líbáš tvář a můj hladíš vlas,
tobě já se z lásky odevzdávám
a sladká touha klíčí v nás.

Tvůj polibek slunečního jasu,
to z výhně citů sálá žár,
a vášeň nitra mluví z hlasu,
kouzlo lásky je teď král.

Já tobě ve své nahé kráse
svůj roztoužený dávám klín,
má studna citů otvírá se
v den lásky, jenž zve se Valentýn.