Čas Vánoc černého zbarvení

           Jiří V. Řezáč

Na špičce stromku hvězdy jas,
jenž maják je přístavu domova,
vánočních svátků přišel čas,
a v duši zpěv něhy vyvolá.

Tak vždy bylo, i bývalo,
leč tentokrát jinak je,
mnoho zlého v životě nastalo,
- ani sněhu nejsou už závěje  -

Však dávný středověk přišel k nám,
mor jeho poselství nese,
host, kterýž nebyl zván,
životy našimi krutě nám třese.

Člověk - prý - našeho světa pán,
zkouší, hledá - nenalézá -
jen v prosbě v pokleku je pouhý kmán,
- a mor, pevnější než z oceli pavéza -

Pomni člověče, a doufej v obrat,
času, jenž zahalil nebe,
třeba síly v duši je sebrat,
a zachránit žití, zachránit sebe….

Snad příště, hvězda na špici,
majákem dobrého přístavu bude,
pro toho, kdo je teď trpící,
- pro toho, kdo v ten čas, ještě tu zbude… -