Jeho nadýchané máslové croissanty si k snídani objednává slavný britský kuchař Jamie Oliver a podle mnoha internetových recenzí a diskusí umí udělat nejlepší vánoční puding v celém Londýně. Přitom jako malý kluk snil Jan Hanžl o tom, že bude vojenským pilotem. K pletení housek a k pečení dortů ho nakonec dovedla jedna televizní reportáž.

Dnes je Jan Hanžl vrchním pekařem vyhlášeného londýnského pekařství a cukrářství Euphorium Bakery. Denně peče padesát druhů slaného i sladkého pečiva, jeho ruce si poradí i s několikapatrovým narozeninovým dortem. Ostatně Jamie Oliver u něj nechal vyrobit jeden z bílé čokolády i pro svoji ženu Jools.
"Nedokážu vysvětlit, proč mi to tak dobře jde. Asi je to nějaký šestý smysl," vypráví nad hrnkem kávy usměvavý potetovaný čtyřicátník.

Od stíhaček k houskám

V Londýně už žije čtrnáct let, domů do jihočeského Vimperku jezdí jednou až dvakrát do roka. Letos se chtěl vyhnout olympijskému chaosu ve městě, jenže šéf pekárny povolil jen krátké volno, a tak se bude muset vrátit přímo doprostřed sportovního svátku. Zatímco obvykle začíná v pět ráno, teď kvůli olympiádě bude vstávat o čtyři hodiny dřív.
"Doprava je omezena, udělali speciální pruhy pro autobusy MHD a olympijská vozidla. Kdo by je zneužil, zaplatí pokutu dvě stě liber. Takže musíme začít brzy, aby naše auta dovezla zboží včas," popisuje jednu z méně příjemných stránek olympijských her. Na ranní vstávání je nicméně zvyklý už 20 let.
Když mu rodiče rozmluvili sny o pilotování stíhaček, šel studovat do Příbrami a po absolvování školy z něj byl mistr na stavbě tunelů. Jenže ho to nebavilo, stejně jako jeho otce "točení volantem".
Před dvaceti lety rodinu zaujala televizní reportáž o nově vznikajících malých pivovarech a pekařstvích. Aniž by měli zkušenosti, rozhodli se pro druhou variantu. Půjčili si milion korun na stavbu pekárny a další tři na její vybavení. Začátky nebyly snadné, ale Hanžlovo pekařsví se ve Vimperku udrželo doteď.
"Jsme spokojení a to je hlavní. Je to lepší, než dělat ve fabrice. Sice bych tam trávil míň času, ale tohle mám radši," vysvětluje Jan Hanžl starší, co ho u jeho práce drží. Stejně jako jeho syn se téměř celou dobu usmívá.
V jeho pekárně se zrovna dopekla poslední várka housek, zbývá uklidit a všechno je hotovo. "Tady nemůžete mít špatnou náladu. Těsto je živá hmota, a když se na něj někdo špatně podívá, nemusí to dobře dopadnout," vtipkuje pekař.

Belgická čokoláda, český mák

Stejně jako v londýnském pekařství i tady ve Vimperku dělají vše ručně a bez chemie. Janu Hanžlovi staršímu projde denně rukama víc než tisíc kousků pečiva, pomáhají mu další tři lidé.
V pekařství na londýnské Upper Street najdete větší sortiment než ve Vimperku, ale i tady se mohou zákazníci spolehnout na to, že každý kousek netvarovaly stroje, ale lidské ruce.
"Používáme belgickou čokoládu, francouzskou mouku, irské máslo, ale třeba i český mák. Všechno se dělá ručně, a to i naše výtečné croissanty, které prokládáme máslem," vypočítává Jan Hanžl mladší. "I já pracuju rukama. Není to tak, že bych jen chodil a říkal lidem, co mají dělat. Od pěti od rána do jedné hodiny odpoledne, na Vánoce i do čtyř."
Než se stal vrchním pekařem, pracoval ve dvou jiných pekařstvích, kde sbíral zkušenosti. Při studiu angličtiny se potkal s brigádníky z Euphorium Bakery. Po půl roce dělání snídaňového sortimentu mu tam nabídli práci vrchního pekaře. "Dali mi tři měsíce na zkušenou. Začátky byly těžké, ale postupně jsem tomu přišel na chuť," vzpomíná mladý pekař a cukrář.