Po bitvě na Bílé hoře

dvacetsedm českých stavů

prolilo krve moře,

za vlast nastavilo hlavu.

Byl rytířů čas, žádných kmánů,

- již tomu čtyři století -,

teď zas dvacetsedm pánů

z Kuvajtu v hrůze odletí.

Konoupkové vyčuraní,

i válka má svůj pevný řád,

- není jenom peněz braní -,

v bitvách nutno bojovat!

Nešťastná to republika,

když vojáci jsou dezertérem,

pláčí, prosí u Tvrdíka,

domů chtějí s jeho érem.

V míru značí co vše zmůžou,

když však hrozí válka zmínkou,

tak zbabělost nepřemůžou

a hajdy domů za maminkou.

Ještě příklad z historie,

kdy byli Češi vojáci,

ten příběh všem známý je,

ten nejlíp znají křižáci.

Když husiti u Domažlic

boží chorál zazpívali,

notovali pěkně od plic,

křižáci se podělali.