Článek ze serveru Cukrář.cz (www.cukrar.cz)


Všechna práva vyhrazena (c) 2001 Větrník, s.r.o.
Upozornění: Doslovné ani částečně přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího písemného svolení spol. Větrník, s.r.o.
Takto vytištěná stránka není dokladem shody vytištěného textu se skutečným článkem a jako taková nemůže ani být použita.


Zmrzlinář

Autor: Naďa Clevisová
Datum vydání: 26.6.2020
URL: http://www.cukrar.cz/show.asp?id=3627

Svět bez zmrzliny by byl smutný. Když máte hlad, jdete do restaurace a tam vám to buď chutná, nebo se mračíte, protože jídlo nestojí za nic. Ale zmrzlina, to je prostě produkt pro radost.

 

Vždycky jsem chtěl být svobodný, pracovat sám pro sebe. Vyrostl jsem v Makedonii a vystudoval tam ekonomii. Jako student jsem v létě u moře prodával suvenýry a vydělával dost peněz. Po takové zkušenosti se nemůžete zaměstnat v nějaké firmě.
Svět bez zmrzliny by byl smutný. Když máte hlad, jdete do  restaurace  a tam vám to buď chutná, nebo se mračíte, protože  jídlo  nestojí za nic. Ale zmrzlina, to je prostě produkt pro radost.
V Praze už jsem osmnáct let. Jednou jsme s manželkou a známými seděli v Bělehradě kolem stolu, krize bývalé Jugoslávie už začala, tušili jsme, že bude válka. A kamarád, který v Československu vystudoval divadelní režii, povídá: "Proč byste nešli do Prahy?" Je to osud. Dcera se nám narodila v porodnici u Apolináře.
Nejradši vzpomínám, jak jsme s dědou chodili do  cukrárny. Koupil mně a bratrům na cestu bonbony a potom jsme šli na dorty. Sladké miloval. Vždycky říkal: Koupím si pro sebe, a pro vás až potom. Ale to si dělal legraci.
V rodném městě Prilepu jsem jako kluk jedl nejlepší zmrzlinu na světě. Tenkrát se například nasbíraly maliny a udělala se z nich malinová. My na to teď v Praze jdeme zrovna tak. Z lesních plodů děláme lesní směs, z čerstvé máty mentolovou...
Život je strašně dlouhý. Musíte si v duši nechat nějakou rezervu, abyste mohli jít dál. Na střední škole jsem se přátelil se samými jedničkáři, ale sám jsem takové vysvědčení neměl. Jenže oni většinou nedodělali vysokou školu. Vždycky v životě máte nějaké minimum a maximum. Ne každý člověk ten tlak vydrží.
Mám rád změnu a už jsem vyzkoušel hodně věcí. Než jsme začali se zmrzlinou, provozovali jsme tu byznys s fotografií. A když se přestal vyplácet, povídám: "Kluci, co kdybychom začali dělat dobrou zmrzlinu?" Jednou někomu předáme svoje know-how a pustíme se zase do něčeho nového.
Díky použití výhradně čerstvých surovin je Café Angelato, které Zlatko Kebakoski provozuje v pražské Rytířské ulici, vyhledáváno milovníky zmrzliny z celé metropole.


Vytisknuto dne 16.7.2020 ze serveru
Cukrář.cz (www.cukrar.cz)
Konec článku