Paní Pavla v diskuzní rubrice položila otázku tohoto znění:
 

Paní (slečno) Pavlo vezmu odpověď tentokrát na sebe. V provozování cukrárny a kavárny se způsob jejích provozování musí přizpůsobovat všem vlivům které na ně působí. A je jich více než by se na první pohled mohlo zdát. Začněme ročním obdobím. Dezertů se prodá o poznání více v chladnějším období než v teplejším.  A proto si cukrárny jako kompenzační dovažek pořizují výrobu či alespoň prodej zmrzliny, která má svůj dominantní prodej od teplého jara do konce léta, snad i počátku podzimu, pokud nám sluníčko ukazuje svoji přívětivou tvář. Pak už přebírají vládu zákusky, řekněme, že se jedná o děj podobný jako v pohádce O dvanácti měsících. Ale všeho moc škodí, tedy, je-li v létě příliš slunce, tak to odežene lidi z měst k vodním hladinám či tokům a ponejvíce k moři. Stejně tak déšť je nepřítel cukrárenských provozů, protože lidé jsou někde schovaní a nedostanou se do našich prodejních prostor. Naše prodejnost je závislá na možnosti jejich korzování. Zajímavé je, že svoji roli dokáže sehrát i prudší výkyv počasí, které u mnohých lidí dokáže rozhýbat jejich meteosenzitivu a ta umí pozoruhodným způsobem utlumit chuťové impulsy. Dále svoji roli hrají různé společenské akce v blízkosti našeho prodejního místa, které s sebou přinášejí slevové akce, které berou menším cukrárnám odbyt. Svoji velkou roli hraje především fakt, jak daleko mají lidé do kapsy, aby na nějakou korunu nemuseli pohlížet příliš ekonomicky naladěným okem.
A takto bychom mohli hovořit v širším měřítku, kdy perioda těchto vlivů bývá v určitém období vždy přítomná. No a dále to jsou různé vládní příkazy a nařízení, protože vláda potřebuje mít finanční zdroje, díky jejichž působnosti se snaží docílit přízně voličských hlasů ve volebním období, viz. ETT a další. Tolik uvedeno v základní stručnosti.

Nu a teď k věci konkrétního dotazu. K výše uvedeným vlivům přibyl nově faktor virové nákazy zvané korona, která dokázala během okamžiku změnit tvář mnoha milionů lidí na celém světě. A tedy i cukrárny nevyjímaje.
Že se změnil chod sladkých provozoven v celém Česku a potažmo i světě je patrné. Nejednalo se pouze o samotné provozovny, ale i o subdodavatelské objekty, které musely buď omezit či dokonce zastavit svoji činnost, a bez jejichž dodávek nemohly působit ani výrobny. Dalším činitelem jsou lidské zdroje, a to zejména v tomto případě ty ženské, protože v cukrárnách jsou ve většině zastoupeny ženy, z nichž určitý počet má malé děti, a v době odstávky škol či školek s nimi zůstaly doma. A zde nastala potíž prioritního charakteru.
Provozovny tudíž snížily produkci či zastavily kola výroby. Tedy nejenže nevytvářely k jejich životu potřebný zisk, ale začaly se jim kupit neproduktivní náklady. Pro ilustraci uvedu malý příklad, že když výroba stojí, neodebíráte sice elektřinu, ale musíte platit elektroměr, třebaže na něm nenaskočí jediná číslice ukazatele spotřeby. A to je záporný výdej, který není kompenzován korunou zisku na jeho pokrytí. Takto bychom mohli hovořit i o dopravních prostředcích, ze kterých musíte odvádět různé typy plateb, aniž by ony otočily kolem. Jste-li někde v pronájmu, zejména v supermarketech, tak vám z mnoha desetitisícového nájmu měsíčně neodpustí v této situaci ani haléř. A takto bychom mohly pokračovat v různých podobenstvích dále.

Co se týče otevření či zavření cukráren? Záleží na tom jak si kdo vyložil silně zarébusovanou citaci vládního výnosu ohledně možnosti prodeje, ať zakázaného či povoleného prostřednictvím okénka. V případě druhé varianty si řekněme na rovinu, že ani to nebyla žádná výhra, ale jednalo se o pouhý lok žíznivého na poušti, který mu napomohl v trmácení se vyprahlou Saharou. Lidově řečeno bylo to lepší jak pár facek, ale bylo to pouhé foukání do uhasínajícího ohně, neboli tržby šly rapidně dolů a tento způsob obživy byl pouhou snahou o záchranu toho co jsme si vlastníma rukama vytvořili a odevzdáváme za to příslušný podíl státu. Ten nám vyšel vstříc tím, že platby místo v březnu můžeme zaplatit někdy až v létě, ale jiným způsobem řečeno, zaplatit musíme. Hlavně abychom nepropouštěli lidi, které musíme platit mnohdy za jejich pouhou přítomnost, či držet prostřednictvím tzv. kurzarbeitu. Kompenzací je jakýsi vládní peníz, který jen na chvíli zalátá vzniklou díru. Ti schopnější, kteří svou výrobu a zaměstnance udrželi, tak ti se ocitají ve vládní přízni mimo hru.

Co se týče nabídky, tak pokud je myšlena inovace sortimentu, tak ta nic nezachrání, ale my  - Cukrárna Větrník Brno – jsme prostřednictvím systému e-shopu začali svou pravidelnou nabídku rozvážet zákazníkům do bytu. Byly prostřednictvím sociální sítě určeny podmínky dovozu, čas, zaplacení bylo provedeno předem prostřednictvím internetu a objednané zboží v dohodnutém čase dodáno na místo určení, tam položeno v krabici před dveře, zákazník byl prostřednictvím mobilu vyrozuměn, že zásilka je na místě. Podotýkám, že v zájmu zachování přízně zákazníka tento druh expedice byl bezplatný, tedy opět nastaly ztráty oproti předešlému způsobu prodeje v nákladech na dopravu. Ale jak se praví, tonoucí se stébla chytá…

Co se týče otevírací doby, tak zde se tento úkon podřizoval frekvenci zákazníků, které byla velice problematická, protože původní zvyklosti zákazníka jeho příchodu z práce, ze školy z procházky byly totálně pozměněny a muselo se improvizovat podle nového scénáře.

Poslední dotaz, jak se bude chovat trh v budoucnu? Hned v úvodu si řekněme, že bude značně pozměněn, a to z mnoha důvodů.
Za prvé, vůbec se neví co korona virus vůbec je, zda napodobí své prastaré předchůdce typu morových ran či před stoletím tzv. španělskou chřipku, pro úplnost dodávám, že původ jejího zrodu byl připsán Španělsku neoprávněně, protože tam se přes přísné embargo z děsivé působnosti viru o tomto typu nemoci veřejně pak informovalo pouze v tomto státě, ale pocházel opět z Asie. Nebo jmenujme různé kmenové viry typů Sars, Ebola,  BSE a další. Jak se bude korona chovat poté, co její současné příznaky o sobě přestanou dávat vědět a budu vzbuzovat dojem že zanikla? Zanikne opravdu? Zmizí opravdu nebo ji budeme mít v následném podzimu či příštím jaru opět zde? Nikdo neví. Neví to ani specialisté typu virologů a o řadových lékařích ani nemluvě.
Prý se někteří lidé vyléčili. Ano? A jak? Byla to léčba, která je vytáhla z mizérie nebo si tělo pomohlo samo? Někdo má v sobě prostě patřičný díl imunity, jiný jej nemá. Zde pak už nezbývá než říci c´est la vie…!
Ale tato pandémie ukázala jednu pozoruhodnou věc z hlediska cukrárenských provozů. Vždy se tvrdilo, že cukrářský výrobek je druhotnou potravou a hraje roli třešničky na dortu. Ale měli jsme se možnost osobně přesvědčit, že dokáže v životě lidí sehrát mnohem větší úlohu v jejich smyslových potřebách, které člověk k životu potřebuje. Naprostá většina lidí potřebuje něco, co mu poskytuje, řekněme dobrý přístav v bouřlivé plavbě jeho života. Na vlastní sluch jsem měl možnost zjistit, jak přínosné pro ony dotyčné bylo, že jsme jim dodávali zákusky přímo do bytu. O co šlo? I když každý z nás chceme věřit, že nás korona nezasáhne, ale přesto máme v sobě, i třeba si nepřipuštěnou obavu, abychom to nebyli právě my nebo někdo z našich blízkých, na kterého korona ukáže svým prstem. A tato, byť potlačovaná obava v nás vyvolává určitou dávku stresu. A v takovémto stavu byli i ti, kterým jsme dovezli naše zákusky, které si nemohli nikde jinde koupit. Jejich výrazy v obličeji i přes rouškové zahalení či konkrétní slova, byly toho dokladem.
Je známo, že člověk k dosažení dobré psychické pohody potřebuje mít některý z opěrných bodů jako jsou chutné jídlo, dobří známí, alkohol, kuřivo, sex, pohoda a dodávám, že i cukr, tedy v podobě chutného léčiva pod názvem zákusek. Tudíž cukrárenské výrobky budou v životě hrát potřebnou roli a žádná pandémie jej ze života nesprovodí.

Je zde navíc otázka ale jiná. To jsme sice již v oblasti politiky, ale ať si o ni zajímáme či ne, tak nás ovlivňuje na každém kroku. Mluví se o tom, že korona virus začal mít svou působnost v Čině. Pozoruhodné bylo to, že tento nejlidnatější stát světa začal ještě před jeho (přiznanou) působností skupovat ochranné prostředky typu roušek, inhalátorů apod. Zajímavé je, že tento virus (prý) působil pouze v lokálním teritoriu na rozdíl od jiných států.
Ty ještě dříve než si uvědomily, že byly zasaženy, začaly ze soucitu poskytovat Číně humanitární pomoc zasíláním těchto prostředků. Až se virus dostal až do Evropy a dál, tak Čína je se ziskem právě jim prodávala! To že se virus v Číně nerozšiřoval na rozsáhlém území, lze přičíst disciplíně kterou režim od obyvatel vyžaduje a možná, že o viru ví více než si myslíme. Jakou ničivou destrukci na celém světě v současnu působí je zároveň vzbuzením - prozatím  -  úvahy co by se mohlo stát, kdyby jej chtěly některé síly použít pro prosazení svých záměrů. A virus tohoto typu může být tou nejúdernější zbraní jakou lidstvo ještě nezažilo. A jak dobře víme, člověk je nejlítější šelmou na světě jaká může existovat. A nedej bože, pokud by se mu dostala do ruky takováto zbraň k prosazení jeho záměru, tak pak ti ostatní budou moci pouze zvolat: „Pánbůh s námi a zlý pryč!“. Při té příležitosti mi v mysli maně vytanulo proroctví Sibyly o žlutém nebezpečí… !