Ze země helvétského kříže do Paříže je to pár hodin cesty a Mirku můžeme jednoho dne spatřit na soutěžním pódiu ve městě pod Eifellovou věží kde se pokouší popasovat s místními specialisty na národní cukrářský výtvor croquembouche, kde se dopouští značně neuctivého kousku vůči hostitelům, když v ryze francouzské disciplíně dobude prvenství. Je to něco jako kdyby heave metallový zpěvák vyhrál soutěž v jódlování v tyrolských Alpách. Tohle cenné vítězství na sebe vázalo pozvánku na Národní soutěž ve Francii, kde v absolutní konkurenci široké cukrářské obce obsadila šesté místo.  Tohoto umístění si paní Slavíková cení ze všech nejvíce v celé její cukrářské soutěžní kariéře. Podíváme-li se na tvorbu této cukrářské umělkyně, lze ji nazvat avangardním produktem, v němž si přítomnost podává ruku s budoucností. Mirka Slavíková svoji námětovou podobu dneška svým osobitým ztvárněním zasazuje do času budoucna. Pozoruhodný je v jejím podání odlišný přístup při práci s podkladovou surovinou. Při tvorbě s čokoládou používá sochařskou techniku a při karamelovém ztvárnění volí sklářský způsob tvorby. Napříč tomu, že Slavíková dosáhla na soutěžních pódiích o málo více úspěchů s karamelem, přesto je jejímu tvůrčímu srdci bližší práce s čokoládou. Ráda se pomazlí s její hebkostí a ochotně přijme souboj tisíců výrazových možností svého nápadu proti handicapu jedné barvy, kterou se čokoláda vyznačuje. A aby bylo možné u této čokoládové suroviny dosáhnout adresnosti podoby, je to o poznání složitější oproti karamelu. Je to výtvarný boj a Mirka je i zároveň vášnivou výtvarnou bojovnicí.

 
Croquemboucheový monument

Croquemboucheové prvenství doznalo náhle překvapující zpětné podoby. V Yssingeaux, 50 km pod Lionem, existuje škola École Nationale Supérieure de la Patisserie, Confiserie, Glacerie, Chocolaterie shromažďující vlastním výběrem cukrářské specialisty, kteří se vyznačují mimořádnými tvůrčími a soutěžními výsledky, se zaměřením na čokoládovnickou tématiku. Absolutoriem této čoko-umělecké školy získává účastník označení Professeur en sucre d ´Art. Jedním z dalším podnětů přijetí české cukrářky byla její průkopnická vědecká činnost v podobě jí utvořené hmoty smixované do jednoho druhu plastického modelovacího cukru. Tento cukrářský prototyp zaujal francouzské odborníky a vyústil do výukové pozvánky.
Další etapou cukrářské éry paní Slavíkové byla spolupráce s firmou Nestlé, s jejíž pomocí zbudovává cukrářské výukové studio Orion, které později po zrušení industriální čokoládovnické výroby v Nestlé přebírá do vlastních rukou a pokračuje v práci pod názvem STUDIA EN SUCRE D´ART Mirky Slavíkové.
V té době se v modřanské firmě tvoří Culinery Nestlé Team, jenž si právě tuto cukrářskou průkopnici vybírá na svůj cukrářský post. 
Kronika profesních úspěchů paní Slavíkové se mezitím plní dalšími údaji: 2003 – Warth – zlatá medaile, 2004 – Stuttgart – stříbrná medaile.
Rok 2004 je rokem olympijským a do hessenského Erfurtu se na olympiskou soutěž IKA sjíždí kulinářský výkvět celého světa. Paní Slavíková přijíždí v kolektivu Culinery Nestle Team a též soutěží v samostatné soutěži cukrářů. Výsledné stříbro a bronz jsou soutěžním triumfem a skutečnost, že karamelový námět růže se stříbrným olympijským oceněním bodově téměř "olizoval" zlatou barvu nejcennějšího kovu, můžeme znovu hovořit o vysokém umu této cukrářské výtvarnice, potvrzeném na nejvyšším odborném fóru světa.

Úspěch není u paní Slavíkové důvodem k posazení se do křesla a kalkulování minulosti. Sotvaže sňala olympijské medaile z krku již roztočila soukolí dalšího cukrářského projektu pod názvem Astoria Schoris, což je vzdělávací asociace se zaměřením na rozvoj cukrářského oboru. Podnikatelská "všudybylka" uzavřela s pařížskou školou CIFAP -Mezinárodní vzdělávací centrum pro učně a profesionály - kontrakt na projekt, jehož součástí je i výměnný pobyt talentovaných cukrářů obou zemí na dobu jednoho roku, se zaměřením na vyšší studium umělecké cukrařiny. Tento projekt by měl obsahovat i odborné stáže učitelů cukrářského řemesla.
Osobním vrcholem Miroslavy Slavíkové v profesi je její jmenování profesorkou cukrářského umění na pařížské škole CIFAP s externím úvazkem na výuku "art design". Kromě toho tato pedagogická činnost bude zasahovat navíc i do pekařského odvětví.

Jedna dáma  pronesla na téma výstavní práce paní Slavíkové výrok, že při pohledu na její tvorbu cítí neskutečný pocit lásky. Tohle ohodnocení se vrylo autorce natrvalo do vědomí, neboť tím bylo vystiženo - podle jejích slov -, že má sama i takové krédo jak v tvorbě, tak i ve způsobu žití, kdy zmíněnou lásku hodlá rozdávat mezi svými bližními.
Jsem si dobře vědom toho, co v předchozí větě stojí napsáno, a vidím jak se mnozí čtenáři při jejím přečtení chytají za hlavu. A přesto se s tím ztotožňuji. Mirka je ve své podstatě jemná dušička, již má ukrytu hluboce ve svém nitru. Ta duše dokáže tvořit nádherné věci. A každá nádhera se vyznačuje rizikovou křehkosti. A z obavy, aby nedošlo k jejímu rozbití, začne mnohdy její obranný pud fungovat tím způsobem, jaký vidíme na Mirce na první pohled. A zde se budou názory určitě různit. Chceme-li poznat Mirku Slavíkovou jako člověka, bude určitě jednodušší jít cestou poznání přes její cukrářskou tvorbu, z které čiší fluidum osobitosti, zvýrazněné brilantní technickou a mluvou budoucna. Ten, kdo chce porozumět Mirce Slavíkové, buď na to musí být už od přírody stavěný, nebo se prodrat složitou tóninou jejího uměleckého organismu. Neboť výrazový styl pani Slavíkové je hudební stupnice emocí transponovaných do durové i mollové podoby, v nichž každý vzniklý akord má silnou a různorodou působivost. Pro někoho zní melodicky, pro někoho ne. To už je úděl naší přední umělecké cukrářky, a zároveň i některých z těch, kteří s ní přijdou do styku.
Jedné věci je však pokaždé jisto. A to, že paní Slavíková je cukrářský buldozer uměleckých i organizačních námětů, které před sebou mnohdy hrne i přes spáleniště a krvavé řeky. Ale jakmile počne realizovat svůj tvůrčí umělecký záměr, činí tak pouze prostřednictvím její kouzelné zlatnické radlice.

- konec -