 |
Zmrzlina se pravdìpodobnì vyvinula z odedávna oblíbených osvìžujících ledových nápojù. Jejich dalším pøechlazením zaèali zejména kuchaøi na Blízkém východì pøipravovat ledovésorbety. Kdy se tak stalo, nelze øíci. Jisto je, že už ve druhém století pø. Kr. byla èastou pochoutkou pøi hostinách bohatých øímských patriciù, kteøí si na ni nechávali pøivážet sníh až z italských Alp.
Ve støedovìku se v Evropì zmrzlina zaèala šíøit jako pochutina teprve v prùbìhu sedmnáctého století ponejvíce v šlechtických a panovnických sídlech. Jinde ve svìtì byla zcela neznámá. K jejímu vìtšímu rozšíøení pak napomohlo zveøejòování pøedpisù na její pøípravu a umìní dodávat jí nové a nové chuti zvládalo stále více cukráøù-zmrzlináøù.
Její obliba však všeobecnì stoupala teprve v devatenáctém století, kdy se zejména ve velkých evropských a amerických mìstech zaèala objevovat na jídelních lístcích pøedních cukráøù a zaèal stoupat i poèet specialistù zmrzlináøù. Ti ji zaèali prodávat i u poulièních stánkù a zaèali používat i vozíky naplnìné ledem, v nichž byly postaveny nádoby se zmrzlinou. Poulièní prodej pak vedl k novému zpùsobu podávání mezi oplatkami a k zavedení hygieniètìjších oplatkových kornoutkù. V Americe se pak zmrzlina stala lidovou pochoutkou hlavnì díky vzrùstajícímu poètu italských imigrantù.
Poèátky prùmyslové výroby
V roce 1843 Amerièanka Nancy Johnsonová sestrojila první stroj na výrobu zmrzliny, který pomìrnì obtížnou pøípravu velice zjednodušil a usnadnil. Ve druhé polovinì devatenáctého století potom zlepšené modely umožnily zakládání prvních velkých výrobních závodù využívajících také nové úèinné chladicí techniky, které byly s to nahradit dosud témìø výhradnì používaný pøírodní led.
Moderní továrny pak postupnì obyèejnou zmrzlinu obmìòovaly za trvanlivìjší mražené výrobky. V dobì po druhé svìtové válce to bylo napøíklad slavné eskymo -pùvodnì hluboko zmrazená smetanová zmrzlina s lehce kokosovou pøíchutí, chránìná èokoládovým povlakem a hygienicky zabalená do støíbrné hliníkové fólie.
Další významnou zmìnu -prodej ledových pochoutek na døevìné špachtlièce nebo špejli jako rukovìti (zvaných v tehdejší ÈSR ledo, frigo pozdìji nanuk) pøinesl rok 1921. V roce 1936 pak dánský vynálezce D. Graham výrobu tìchto snadno prodejných a rozšíøených pamlskù zautomatizoval, když sestrojil rotaèní stroj na výrobu zmrzliny v menších porcích pro jednoho èlovìka.
Jinak ovšem v Evropì cukráøskou pøípravu zmrzliny dosud témìø výhradnì pouze živnostenskou zaèala v dobì po první svìtové válce nahrazovat výroba prùmyslová, zprvu pøedevším v zemích se zemìdìlstvím zamìøeným na mlékárenství -jako byly Velká Británie, Irsko, Dánsko a Nìmecko.
Itálie, se svými povìstnými zmrzlinami, nástup prùmyslové výroby vinou vládnoucího fašismu nezachytila, velcí výrobci zde vznikli až po druhé svìtové válce, kdy ovšem v Evropì udávalo krok Švédsko, pøedevším díky rozšíøení elektrických chladnièek a mraznièek tehdy již v tamních domácnostech bìžných a schopných uchovávat i velká "rodinná" balení zmrzliny.
Spotøeba
I dnes jsou Švédové nejvìtšími evropskými milovníky zmrzliny a její spotøeba tu dosahuje prùmìrnì bezmála patnáct litrù na hlavu roènì. Vyšší spotøebu všeobecnì zaznamenávají právì severské zemì a smìrem na jih její obliba kupodivu klesá, napøíklad v Turecku dosahuje pouhý jeden litr na hlavu roènì. Prùmìrná roèní spotøeba ve svìtì èiní 2,5 litru, pøitom samotné USA vykazují 22 litrù zmrzliny na obyvatele za rok, což je vùbec nejvíc. Evropský prùmìr dosahuje osmi litrù, v Èeské republice je asi o ètvrtinu nižší.
Zmrzlina a mražené krémy už dávno neplatí za sezónní pamlsek, který cukráøi nabízejí výhradnì v létì. Dnes díky mrazicím truhlám je nabízejí obchody po celý rok jako bìžné potravináøské zboží. Zmrzlinové poháry se pak jako oblíbený dezert objevují na jídelních lístcích vìtšiny restaurací a kaváren bez ohledu na poèasí. Nabídka však stále ještì vrcholí v letních mìsících zejména od kvìtna do konce srpna, od øíjna do dubna se uskuteèòují asi dvì pìtiny prodeje.
Svìtový objem prodeje zmrzliny pøedstavuje nìco pøes 60 miliard euro z toho plnou tøetinu mražených pochoutek spotøebují dìti. K nejvìtším trhùm patøí Spojené státy americké a Itálie.
Složení
V zásadì je zmrzlina smìsí mléka, cukru èi ovocné døenì pøivedená do tuhého nebo polotuhého stavu pùsobením nízké teploty a urèená k tomu, aby byla požívána zmrzlá. Za výrobní surovinu mohou sloužit i rùzné mléèné výrobky jako jogurt, tvaroh, a podmáslí a ovocné výrobky napøíklad ovocná š�áva èi marmeláda.
Zmrzlina smí obsahovat pouze zcela urèité druhy cukru, dále ovocný cukr -fruktózu pøípadnì fruktózový sirup a také med. Speciální zmrzliny pro diabetiky (osoby nemocné cukrovkou) mohou obsahovat i náhražky cukru nebo sladidla.
Pøíprava smìsi
Na poèátku celého výrobního pochodu stojí pøesné odvážení nebo odmìøení všech surovin na speciálních váhách podle pøíslušného receptu. V premixu -míchaèce se pak všechny pøísady smíchají a vzniklá zmrzlinová smìs se pøeèerpá do homogenizátoru. Ten ji pod velkým tlakem prohnìte a rozbije v ní obsažené tukové kapièky, tak aby byly stejnì veliké, a stejnomìrnì je rozdìlí. Smìs tím nabude hladkou a vláènì hebkou konzistenci.
Pøi následující pasterizaci se potom v tepelném výmìníku krátce zahøeje na teplotu 78 až 80 stupòù Celsia, tím dojde k usmrcení pøípadných mikroorganismù a zárodkù èi ke snížení jejich poètu na pøípustnou míru. Vylouèí se tak jakékoli mikrobiologické zmìny.
Celá hmota se pak v deskovém chladièi ochladí na 4 až 0 stupnì Celsia. Pøi této teplotì se pak nechává nìkolik hodin odstát, aby "uzrála".
Nakonec se pøidává ovocná døeò a aromatické pøísady -podle dané receptury.
Mražení
Smìs ochlazená na pøibližnì -4 stupnì Celsia pak buï vtéká do rotaèního mrazícího stroje, v nìmž obíhá až 1600 jednoporcových formièek ponoøených do proudící chladící solanky. Smìs ve formièkách bìhem jedné otoèky stroje úplnì ztuhne, krátce pøed tím do ní stroj vetkne døevìnou rukovì� a kleš�ovité drapáky pak hotové porce z formièek vyjmou. V poslední dobì napøíklad spoleènost Algida používá i rukovìti z umìlé hmoty, rùznì tvarované napøíklad do tvaru chameleóna.
Výrobky opatøené na povrchu potahem, a� již èásteènì nebo celé -pak drapáky ponoøí do glazurovací láznì. Na ledovém povrchu potah okamžitì ztuhne. Nakonec hotové výrobky procházejí balièkou a po zabalení a uložení do krabic putují do tovární chladírny.
V druhém pøípadì pøipravená smìs ochlazená na +4 stupnì Celsia dále teèe do freezru -dlouhé vodorovné dvojité trubice, kde v prostoru mezi jejím vnìjším a vnitøním pláštìm proudí mrazící tekutina, a na povrchu vnitøní stìny okamžitì mrzne a krystalizuje. Tvoøící se ledový film seškrabují rychle obíhající nože a pøitom lze do hmoty souèasnì zašlehávat požadované množství vzduchu, aby se výrobek patøiènì nakypøil. Objem hotové zmrzliny se nášlehem mùže zvýšit až o 140 %. V poslední dobì výrobci pøi zašlehávání využívají i rùzné inertní plyny sloužící zvýšení trvanlivosti. Souèasnì se vznikající zmrzlina dùkladnì promíchává. Teprve tak vzniká správná krémovitá konzistence zmrzliny, která pøi opuštìní freezru dosahuje teploty -4 až -8 stupòù Celsia.
Takové výrobní postupy nepoužívá výroba øemeslná, v jejich strojích se objem zmrzliny nášlehem zvýší pouze asi o tøetinu.
Výrobky jako zmrzlinové kornoutky, nádobky se zmrzlinou, rodinné balení a velká balení pro gastronomii pak procházejí plnièkami, které zmrzlou smìs plní do kornoutkù, kelímkù a pøíslušných nádob. Dalším potrubím je souèasnì lze zdobit ovocnou polevou, pøípadnì oøíškovým èi èokoládovým aj. posypem nebo pøidávat krokant, èokoládové hobliny, ovocnou døeò apod.
Kornouty, kelímky èi rodinná balení potom pomalu po dobu 30 až 60 minut procházejí mrazícím tunelem pøi teplotì -40 stupòù Celsia. Šokové mražení zaruèuje nejen èerstvost, ale také bezproblémové udržení hotových výrobkù.
Posledním výrobním krokem je opìt laboratorní kontrola jakosti. Do krabic zabalené výrobky se nakonec ukládají do chladírny.
|
|