Mezi cukráři stačí jenom toto hrůzné slovo vyslovit a hned je poplach. A zdravotní neduh se nám dokáže nečekaně vynořovat tam i onde jako ponorná říčka. Poslední větší případ se stal v nejmenované provozovně a napříč tiskové anonymitě mnozí vědí, kde to bylo. Především sami postižení, kontrolní orgány a všichni cukráři z okolí.
Výskyt salmonely není dnes již jenom zásahem do firmy, kde k události došlo, ale jedná se o dominový efekt dopadající na ostatní provozovny v dosahu mnoha kilometrů. Jedná se o snížení odbytu cukrářských produktů, neboť zákazník pod vlivem zpráv z médií ( byť i někdy pravdivých), ztrácí důvěru ve všechny. S přihlédnutím k současných ekonomických potížím to může v konečném součtu vést ke konci podnikání a odchodu na žebračenku.
Je otázka proč malé firmy, které dělají svou práci tak, aby neměly žádné závady, musí nezaslouženě sklízet trpké plody setby jiných ?
Již nespočetněkrát byla řeč o tom, do jaké míry je cukrařina ještě cukrařinou, když se vyrábí v několika tisícových kusech za směnu a je transportována desítky i více kilometrů daleko ? Je otázkou a mnohokrát již na konkrétních výrobcích i zodpovězenou, jaká kvalita z těchto kvant může vzejít? O dodržování hygienických zásad ani nemluvě. A k tomu je nutno ještě přípočítat názorovou různorodost personálu ve vztahu k předpisům či vlastní práci ať výrobního či distribučního charakteru.
Masa lidí se nedá nikdy uhlídat jako rodinný podnik, a dobře je známá skutečnost, že šéf který se na pracovišti vyskytuje sporadicky, ať z objektivních či subjektivních důvodů, vytváří tím prostor pro různé kejkle a konečný výsledek je pak možno si přečíst v titulku tohoto článku.
Tímto je zde psán veřejný apel na všechny spolky, které mají v jakékoliv podobě cukrářství ve svém názvu. Zde by již měly ustat žabomyší půtky a ve vzájemné spolupráci s orgány hygieny a SZPI zvolit taktiku dalšího postupu.
Již nastal čas, aby každá cukrárna nesla odpovědnost sama za sebe a nepůsobily na ni odstředivé síly krachů těch, jež vyrábějí v pofidérních podmínkách a tím i kvalitách. Vezměme rovněž v potaz, že stát aby si udržel kladnou pozici  "papírové zaměstnanosti" se uvolňuje k tomu, že začínající rádoby firmy, a napumpuje penězi těch, kteří si prošli utrpením podnikatelských začátků a zásahům všelijakých kontrolních a schvalovacích orgánů stylem á la "ubrousku prostři se", a ti bez znalostí i mnohdy základních znalostí se nazdařbůh vrhnou do činnosti, kterou nazývají podnikáním. A tomu by mělo předcházet odebírání licencí těm, kteří na svou práci nestačí.