František  měl již od svého dětství sen, který byl hoden jeho jména. Přál si být zmrzlinářem. Když do českých zemí vstoupil kapitalismus, bylo Františkovi už 45 let. Přesto záhy oživil svůj dětský sen, založil si firmičku  a koupil si pravý, nefalšovaný zmrzlinový stánek. Byl z něj zmrzlinář. Před místním autobusovým nádražím pak mezi jahodovou, pistáciovou a vanilkovou trávil veškerý letní volný čas. V zimě žil z toho, co přes léto vydělal, nebo si pomáhal brigádami. Konec tisíciletí však předznamenal i konec zmrzlináře Františka.

Konkurence všech možných Algid, Cornett a Magnumů ho začala válcovat. Jeho kopečková zmrzlina šla na odbyt méně a méně. Náklady stoupaly, obrat klesal. Výsledek mohl být jediný. V létě 2000 už do svého stánku nenastoupil. Navíc mu zůstal dluh u  cukráře, od nějž zmrzlinu odebíral, ve výši 40 tisíc korun. Dlužil také 25 tisíc městskému úřadu na nezaplaceném  poplatku  za užívání  veřejného   prostranství  .

Trestní oznámení. Jeho pojízdný stánek smutně parkoval na zahrádce před jeho domem a každý den mu připomínal, jak neslavně skončil jeho sen. Proto se rozhodl stánek prodat. Kupcem se stala společnost, od níž odebíral zmrzlinu. Proti prodejní ceně stánku mu započetla jeho vlastní neuhrazené zmrzlinové faktury. František tak zabil dvě mouchy jednou ranou. Zbavil se pomníčku svého podnikatelského neúspěchu a vyrovnal dluh. Byl to ale jen jeden z jeho dluhů. A to v situaci, kdy se svým podnikáním skončil a pojízdný stánek byl jediným majetkem jeho krachlé firmičky. Městský úřad tak ztratil veškerou naději na to, že se kdy dočká svých dlužných 25 tisícovek. To v něm vyvolalo oprávněnou zlost, kterou si úředníci ztišili až na místním policejním oddělení, kam na něho podali na trestní oznámení. Exzmrzlinář policistům vše po pravdě přiznal. Neměl vůbec tušení, že se prodejem zmrzlinářského stánku dopustil trestného činu. Ale k jeho škodě tomu tak skutečně bylo. Paragraf 256a trestního zákona hovoří jasnou řečí: Kdo jako dlužník, který není schopen plnit své splatné závazky, zmaří, byť jen částečně, uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodní jiného věřitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

Soudce byl sice k němu shovívavý a potrestal ho desetitisícovým peněžitým trestem, ale čistota trestního rejstříku, kterou František úspěšně hájil přes padesát let, byla definitivně v tahu.