Vánoce tkané v třpytu kouzla
svátek svátků nejsvětější,
dojetím slza z tváře sklouzla,
- slavíme den nejkrásnější. -

Nejkrásnější všeho času
v němž zaznívá zvuk rolniček,
stromeček se zdobí v krásu
a v kádi plave kapříček.

Vločka sněhu shůry padá,
po čase se v závěj tvoří,
v ní zelená se jedle mladá,
v dáli světlo v okně hoří.

Ticho mluvou svou vypráví
o příběhu v dávném čase,
který lidé rádi slaví,
o němž dneska rozjímá se.

Toť zrození času Páně,
jenž z Nebes k lidu sestoupil,
nabídl mu lásky dlaně,
by hříšný lid tak vykoupil.

Dnes na paměť zrodu toho,
lidé k stolu usedají,
na nebi hvězd plane mnoho
a duše v nitru rozjímají.

                                                              Podejte si lidé dlaně
                                                                a v přátelský stisk sevřete
                                                              vyslyšte dnes hlasu Páně
                                                                a zlo z mysli vyjměte.