Počátkem 18.století žil v Paříži nepatrný chudý cukrář jménem Pralin.Patřil k těm nešťastným, kterým se všechno zhatí, ať podnikají cokoliv. Dlouho přemýšlel a hledal svoji šťastnou myšlenku, která by mu pomohla v jeho strastech. Marně namáhal svůj mozek, až jednou se něj usmála štěstěna, vnukla mu zlatou myšlenku, která jej učinila rázem bohatým a slavným.Tenkrát ještě nebylo tolik druhů cukrovinek jako je dnes a proto stesky na nedostatek dobrého a sladkého dezertu byly toho času ve francouzských labužníckých kruzích na denním pořádku. Masitých pokrmů, ryb, ústřic, raků a jiných specialit bylo dostatek, ale vznešené dvorní dámy krále Ludvíka XV. postrádaly příjemný chrupající zákusek k vyjížďce do Bois de Bologne či k procházce v Jardin de Tuillerie.Slovník cukrářského umění byl tenkrát po čertech chudý až konečně cukrář Pralin dodal zoubkům aristokratek nový pamlsek.Když jej zhotovil,odvážil se jej předložit vrchnímu šéfkuchaři Ludvíka XV.,krále francouzského.Šéf královské kuchyně byl tehdy de Cuisine,předložený zákusek nejprve ochutnal a přitom si nedůvěřivě prohlížel chudého cukráře Pralina od hlavy až k patě.Za malou chvíli se přišli obdivovat novému cukrářskému výrobku i rotisseur,griller,saucier i patossieur. Nescházela přitom ani fille(pokojská) .Na slovo vzatý šéf kuchyně byl konečně hotov se svým odborným posudkem. Poklepal Pralinovi na ještě nejistotou se třesoucí rameno a po chvíli nový výrobek těmito slovy, "Bon,bon monsieur,dodejte nám ještě dnes dvě libry těchto sladkých zákusků,upotřebím je při dnešním diner".

Cukrář Pralin opojen nesmírným povděkem a udělenou objednávkou, uháněl dlouhými kroky ulicí Paliais a zmizel zakrátko v Rue d´Escalier .U Pralinů v dílně zakrátko vše ožilo. Cukrář Pralin ihned vyčistil svůj jediný měděný kotel a přinesl si pytel dřevěného uhlí, cukr a mandle a začal nově objednané cukrovinky vyrábět.Stoje u pečící trouby ,sledoval pražení velkých vybraných mandlí. Když se do zlatova upražily ,přebral je na tabuli, aby v nich nebyla žádná spálená. Mezi tím dal do kotle vařit cukr, do kterého přidal lusk vanilky a jakmile cukr udělal bublinky(neboli řetěz), hodil do něj přebrané mandle a míchal s nimi tak dlouh, až cukr na nich odumřel. Potom obalené mandle na sítě prosel a zbylý prosetý cukr znovu rozpusil v kotli. Mandle do něj znovu hodil a míchal s nimi dokud nedostaly krásnou červenou barvu a lesk.Takto upravené mandle přikryl čistou látkou,aby se zapotily a udržely stálý lesk.Quel coup de bonneur - vše šlo dobře.Vychladlé mandle vloižil do papírového sáčku a spěchal do paláce Royal,kde za každou libru obržel tři franky.Druhého dne došla z královského paláce radostná zvěst:Šéfkuchař královské kuchyně uznal Váš výrobek za znamenitou pochoutku a doporučil se svolením královské výsosti,aby takto upravený mandlím bylo dáno jméno "Pralines Louis XV.".Přitom bylo králem nařízeno,aby tzto dezertní bonbóny byly každý den pokládány na královskou tabuli.Uvážíme -li,že tenkrát při nedokonalosti cukru a nářadí byl vyroben tento dobrý artikl,který se ještě dnes,povíc jak 250 letech vyrábí a konzumuje musíme přiznat,že to byl od nepatrného cukráře epochální a velice pozoruhodný vynález.
V Anglii a Francii bylo ponecháno praženým mandlím původní zněn í"Pralines" a takto je uctívaná památka slavného, zbohatlého a velice oblíbeného francouzského cukráře Pralina.

Od tohoto pojmenování se odvozují ve Francii všechny druhy baditů, cukrových bonbónů a kandovaného ovoce .U nás pod názvem praliné hmota nebo pralinkové bonbóny se nabízí mandlová nebo nugátová hmota či fondantové krémové bonony potažené čokoládou a původním pralinkám říkáme pražené mandle.

Před válkou se výrobou dezertních bonbónů zabývala řada cukrářů. Například ve Vyškově byla proslulá velkovýroba pralinek Adolfa Jánského.Cukrárna u Jánských i nadále pokračuje ve výrobě jemného cukrářského pečiva a věřme,že se i vrátí ke své slavné tradici. Zatím ale bohužel pralinkové dezerty pouze dovážíme od několika západních firem a je to snad i tím, že mandle nebo lístkové ořechy v cukrářských výrobcích používáme jen zřídka.