V době pubertálního období má málokdo ujasněné s jakou profesí by chtěl spojit svůj život mířící pozvolna k horizontům dospělosti. U syna Libora manželů Maškových ze Žerovnic na Vysočině však bylo v otázce volby jeho budoucího povolání zcela jasno. Bude se živit jídlem! Což vzato kolem a kolem děláme každý z nás, ale ono míněné jídlo se u absolventa žernovnické základky mělo stát profesní záležitostí. Vzorem a tehdejším návodem pro volbu budoucího povolání mu byl sám jeho otec, jenž měl vaření jako svého koníčka. Nutno dodat, že Libor tohle předsevzetí nejen realizoval, ale též jídlu, v tom profesním slova smyslu zůstal věrný dodnes, byť v mnohokrát renovované podobě.
       V Klánovicích u Prahy se nalézala škola zaměřená na obor této nezbytné lidské potřeby i záliby zároveň. Odtud byl jen skok do Prahy a po starých Zámeckých schodech vedla též cesta do Pražského hradu, kde kuchařský elév viděl nejen nejsvatější místo české státnosti, ale též i špičkovou kuchařinu pod prezidentskou standartou.
       Kuchařský obor spadal pod tehdejší podnik Spotřební družstvo, a byl kombinován s číšnickou profesí s maturitním zakončením, od kterého přes prázdninovou přestávku zamířil přímým směrem na Vysokou ekonomickou školu.

- Když študák má kapsu prázdnou
 a na jejím dně nic než díru,
 finanční když zdroje váznou,
 pak přiložit je nutno ruku k dílu -.

       I študios Libor se nejednou ocitl v tak typické studijní situaci a ke kýženému peněžnímu zdroji bylo pak nutno zatáhnout za záchrannou brzdu v podobě brigády. A zde platilo, že co se kdo naučil, v nouzi jako když našel. Zatímco Liborovi spolužáci mající pouze knižní znalosti, byli odkázáni na nádenické práce, stačilo u Libora trochu oprášit číšnický um a oblečen do fraku servíroval labužnická sousta na leštěných podnosech. Náš student byl tak v neustálé permanenci, a to dokonce až takové, že se stačil v prvním ročníku i oženit! Rodičovský komentář má ještě dodnes nesmazatelně uložen v paměti. A to ještě není všechno. S čerstvým inženýrským diplomem si už hrály jeho tři během studia povité děti!
       U Mašků se přehodila manželská tradice, že žena následuje svého muže, a naopak mladý inženýr, a zároveň i výkonný otec, se stěhuje ke své choti do Přerova. Nástupním zaměstnáním je mu olomoucká Jednota, patřící mezi největší podniky tohoto druhu v republice a premiérové zaměstnání neslo název - instruktor vyvařujících provozoven -. Tato, na tehdejší dobu svérázná profese, měla přece jen určitý podíl významnosti. Poodhalila začínajícímu ekonomovi plášť tajemství hospodářského systému a dala nahlédnout hlouběji než je běžná zákaznická zjednodušená úměra, že stravování je jen uvařit a sníst. Ale též bezprostředně začala Maškovic rodinu tlačit pata problému bydlení. Pětičlenný rodinný klan bez vlastního bytu neměl vhodné podhoubí pro rodinné zázemí a tak hlava rodu uposlechla volání hlasu Vysočiny a stejně tak jako imaginární Hliník, se celá rodina odstěhovala do Humpolce. Libor Mašek nastupuje v rodném kraji v roli vedoucího hotelu Rekrea s personální kapacitou čtyřiceti lidí, což sice není až tak moc světoborného, ale háček byl v tom, že novému šéfíkovi bylo teprve pětadvacet let! A tady procházel mladičký pan vedoucí rychlokursem psychologie pro samouky. Ale nakonec i ten nejzarytější puritán ctící heslo, že pouze stáří je patentem na rozum, pod Maškovým trumfovým esem znalostí a úspěšných výsledků, házel karty rebelie do talonu. Chod dobře seřízené hotelové mašiny samozřejmě neušel pozornosti představenstva Svazu spotřebních družstev, které si pospíšilo s nabídkou na místo vedoucího odboru Krajského svazu spotřebních družstev v oboru pohostinství pro Jihočeský kraj. A to už byla vysoká šajba.
       Psal se rok 1988 a něco bylo cítit ve vzduchu. Socialistické hospodaření vykazovalo čím dál větší deficit a soudruzi začali objevovat Ameriku, když díru v potápějící se lodi začali flastrovat ekonomickým pronájmem neefektivních restaurací. V té době se pan Mašek nacházel v tzv. výkladní skříni východního bloku, v Maďarsku, kde systém drobného podnikání existoval a uchvátil ho natolik, že z nabytého dojmu v nadšeném duchu pojatá zpráva o poznatcích z bratrského státu, ho málem stála místo. Převratový listopad převrátil i systém Svazu spotřebních družstev a jednotná Jednota se stala množinou jednotlivých podnikatelských záměrů a jejich realizací.
Jméno inženýr Mašek mělo svůj zvuk a tak nebylo vůbec od věci, když přišla nabídka od Interhotelu v Českých Budějovicích v záležitosti zprivatizování motelu Na dlouhé louce. Tři roky zúročoval v jihočeské metropoli v ředitelském postu pan Mašek svoje ekonomicko-organizační znalosti. Pozdějším vítězem privatizačního projektu se stala společnost s ojetými auty a Maškův organizační instinkt dlouhodobě vypěstovaný zkušenostmi v gastrohotelnickém oboru, zavelel k důrazné obezřetnosti a nabídku zůstat v ředitelské funkci odmítl. Zmýlená v tomto případě neplatila. "Šrotaři" skončili do jednoho roku a motel se ocitl v hlubokých dluzích. A zde se nacházel Libor Mašek na křižovatce existenčního dilematu jak dál? Zůstat u toho, co má na sobě samém úspěšně odzkoušené a čím si v oboru vydobyl jméno, či zahrát vabank a jít s ruksakem sice několikrát přetavených poznatků, ale po nevyšlapané cestě potenciální prosperity?
      Tuto úvahu zadala jeho mysli poptávka firmy Nestlé Food po lidech jejichž výkon v příslušné branži vyčnívá o výšku postavy nad solidním normálem. Konkurzní řízení přináší Ing.Maškovi takovou nabídku, u níž není jiná možnost než ji přijmout. V této době byl pan Mašek čtrnáctým zaměstnancem a současný stav se pohybuje na hranici tříapůl tisíce osob. Maškova dosavadní praxe ho zařazuje do oblasti cateringu se zaměřením na suroviny pro restaurace, hotely a jídelny. Původní surovinový import se začal postupně měnit v domácí produkci vznikající na bázi vlastního vývoje jdoucí přes nové technologie, suroviny a aplikační receptury. Do tohoto vývojového stádia též náležela demonstrace aplikace nového výrobku přímo u zákazníka. Další hozenou rukavicí pro inženýra byla reorganizace ve firmě Nestlé, kde došlo ke spojení čtyř samostatných oddělení, která představovala celek se 70 lidmi a došlo k vytvoření samostatného marketingového oddělení podporující celý tým. Vedoucím marketingu byl jmenován Ing. Libor Mašek. Marketing má vícesložkové zaměření. Jednou z nich je sledování trendů, konkurence, znalost pocitů zaměstnanců různých profesí v oboru, vkus zákazníka, předvídání jeho reakcí na novou nabídku a řada dalších fines jdoucí mimo běžný pohled odběratele.
Marketingový profesionál by měl mít vlastní rukou osahánu i výrobní sféru a měl by mít zmapovaný celý proces začínající vyjmutím surovin z obalu, přes zpracování až po vystavení do regálu.
       Cukrářský obor, byť je příbuzenským odvětvím kuchařiny, nespadá do její kompetence. A zde bychom mohli nalézt určitý malý neuralgický bod Maškovy činnosti. Ale to by nesměl být marketingový šéf se svým profesionálním přístupem, aby si s touto drobností neporadil. V podletí letošního roku na kurzu uměleckého cukrářství v Kroměříži bylo možno pozorovat skupinu mladých dívek vytvářejících figurální výtvory dělající čest názvu kurzu. Mezi dívčím půvabem se nacházela vousatá tvář muže, jenž téměř dvaapůlkrát převyšoval průměrný věk adeptek kurzu. Muž po celé tři dny poctivě hnětl, vykrajoval, modeloval, tvořil a překvapení všech přítomných nad kvalitou jeho výtvorů nabývalo značných rozměrů, protože všechny tyto cukřské úkony dělal poprvé v životě. Konečný efekt jeho výrobků překvapil nejednoho odborníka. V podstatě šlo ze strany Libora Maška o jednu věc, která je i zároveň jeho krédem. Když o něčem hovoří, musí to mít i na vlastní kůži odzkoušené. A odpověď na otázku jaké schopnosti má mít šéf marketingového oddělení, podal Ing. Libor Mašek sám svojí dosavadní činností. A onou příslovečnou třešničkou na dortu jeho všeobecného gastronomického umu deklaruje snímek jeho zdařilé cukrářské prvotiny.