SIGEP, největší cukrářský veletrh světa kromě aktuálních novinek či reálné současnosti se svým dílčím záběrem vrací i do dob cukrářských počátků. A tohoto tématu se dotýkala i expozice doby minula, kterou cukrářští nadšenci v prostoru absolutního moderna rovněž prezentovali. Podívejme se v několika záběrech na dobu kdy se začínalo a porovnejme ji s výdobytky pokročilého současna.

O rozdílu se bezesporu nebudeme rozšiřovat, ostatně podoba fotografického dokumentu hovoří více než přesvědčivě. Ale při pohledu na některé prostředkové způsoby prodeje zmrzliny v Itálii lze dobře rozpoznat, že genius loci je v zemi královny zmrzlinového opojení stále přítomen, což je přítomno na vozidlech prodejních přepravníků ledové pochoutky, jež se nalézá v moderním kabátě, ale ve stylu nějakých dvacátých let minukého století. Není nikterak od věci se zamyslet nad tím, jak Italové elegantně skloubili dobu tehdy a nyní  při zachování potřebného účelu.

Tato vozítka nejenomže jsou přítomna ve výstavních plochách veletržního areálu, ale v letní sezóně se s nimi můžeme běžně setkávat i v italských ulicích, kde se těší značné oblibě a jsou i zárukou prodejního úspěchu zmrzlinové nabídky. Jedná se o prostou účelovost světící obchodní prostředky ve stylu á la Itália.

Italové jsou hračičkáři, a tuto tak trochu národní povahu prodávají zejména v umělecké oblasti, a to všeho druhu, cukrářství nevyjímaje. Ale jsou to (především) oni, kteří drží vztyčený prapor skutečnosti, že cukrařina je ve své podstatě umělecký obor. A tuto již dávnou skutečnost dokazovali, jako ostatně pokaždé, i na letošním SIGEPU.

 - pokračování -