Již po 37. zavonělo přímořské Rimini svou cukrovou vůní, aby rozšířilo smyslové chřípí sladké svůdnosti svých návštěvníků. Italský SIGEP v letošním roce se stal dostaveníčkem 201 321 návštěvníků, kteří se sjeli doslovně z celého světa na věhlasně proslulý cukrářský veletrh.
A jak je dozajista známo, ten ve svých 28 rozměrných a do posledního místečka zaplněných halách nabízí mnoho, přemnoho z blízkých či vzdálenějších oborů zabývajících se produkcí cukrovinek, čokolády, pečiva, zmrzlin, těstovin, kávy, strojů, nástrojů, pomůcek i dekorací a dalších odvětví, v nichž se tvůrci při své činnosti halí do bílého hávu a náleží mu po zásluze světové oborové prvenství. K uvedenému je potřebné dodat, že riminský veletrh SIGEP se zároveň prezentuje rozměrnou řadou soutěží, seminářů a ochutnávek.

Jak bylo  v podtitulku zdůrazněno, letošní SIGEP se prezentoval mimořádnou návštěvnickou účastí, která převýšila o více než dvacet tisíc tu loňskou. V této souvislosti připojuji jeden osobní poznatek, ve smyslu nebyčejného zájmu o riminský cukrářský veletrh.
Místní přeprava z prostoru ubytování do místa výstaviště v době konání veletrhu kolabuje. Není nikterak od věci, že se může stát, že na čekajícího na autobusové zastávce zamává řidič autobusu v odmítavém gestu, kdy tím naznačuje, že jím řízený dopravní prostředek je zcela plný. A opravdu tomu tak i je. Proto naše skupina došla k rozhodnutí, že se pokusí o štěstí prostřednictvím železniční sítě. Leč ouha! Oproti místní autobusové dopravě nemá vlakové spojení tzv. kyvadlový charakter a elektrický kolejový oř může přijet až z italských dálav typu Boloně či Milána. Výstupní stanice v Rimini má dvě podoby. Jedna nese prosté označení RIMINI  a druhé RIMINI FIERA (výstaviště). Když bylo v předchozí větě předesláno, že vyplněnost železničních vagónů si nikterak nezadá s přeplněným autobusovým interiérem, tak to v době konání SIGEPU platí beze zbytku. Zdaleka ne  všem čekatelům na železniční zastávce RIMINI se dostane té možnosti nastoupit  a jsou nuceni zvolit taxislužbu. Při jednom příjezdu došlo k tomu, že vlak se vyznačoval nástavbou jednoho poschodí, kdy přízemí bylo beznadějně přeplněné.

 

Při otevření dveří se dostal dovniř pouze malý počet čekajících, a ti co se nalézali v horním patře při spatření nápisu RIMINI se v domněnce, že jsou v místě svého cíle, snažilo dostat ven.
Že jejich snaha nebyla korunováno úspěchem, netřeba dodávat. Scénu divokého tlačení se záměrem  dostat se ven, doprovázelo italské klení, křik a nadávky. Přes více než čtvrthodinovou snahu o zavření dveří a obdobného snažení, připomínám, že bezúspěšného, příslušníků horního patra vystoupit, se vlak dal do pohybu. Původní projevy nevole kulminovaly do maxima. Když se komusi podařilo nešťastníkům vysvětlit, že SIGEP se nachází o zastávku dál, tak původní italské nadávkové rozvášněné staccato vystřídal belcantový zpěv v radosti nad tím, že původní zastávka byla z jejich pohledu pouhým omylem. Prostě konec dobrý, všechno dobré, a to ve stylu lá italiano.

Digitální turniketový průchod, ve kterém proudící dav občas s sebou přibral i kontrolního pracovníka , byl vstupní branou do cukrářského ráje, v jehož fluidu sladkého kouzla si mohl každý vybrat dle své libosti.
Tolik úvod 37. ročníku cukrářského veletrhu SIGEP 2016 a příště se budeme věnovat jednotlivým odvětvím.

 - pokračování -