Vánoční stromeček byt opět ozdobil,
kouzlo přišlo zase k nám do domu,
mezi dárky jeden tam malý zbyl,
a dárek sám - ten patří kdekomu. -

Ač dárkem byl malým na dotek,
svým obsahem předčil i poklady,
krás a půvabu měl víc než nadbytek
- víc než samotné královské zahrady. -

V krabičce malinké totiž byl
veršíček napsaný, skromný,
jenž čtenáře v úvodu oslovil:
- "Pomni ty člověče dobrý" -

"Chceš-li být člověkem bohatým,
vlastnícím truhlice kamení,
věz, že to je dar jako dým,
co brzy se v nicotnost promění."

"Chceš-li stáda pěstěných koní mít,
třeba ti hromady hnoje vykydat,
a po čase též malý bude vid,
co z počátku skýtal velký hrad."

"- Teď a pak - to hodnoty velmi jsou rozdílné,
pro pláč mnohdy zrak nakonec zbývá,
neb pro slzy oči jsou nesdílné,
- tak to už inu, v životě bývá." -

A dále tam na onom papírku stálo:
"Nenajdeš nikdy v budoucna době
poklad, jehož je víc nežli málo,
neb pokladu ryzího, - máš člověče v sobě! -"

"Však ten hluboko v duši tvé je skryt,
hlouběji nežli magma je zemské,
a chceš-li ty jej pro sebe vydobýt
musíš sám v sobě objevit pocity hezké."

"Třeba ti poznání, že slunce hřeje,
jak potůček svou písní zpívá,
slyšet  jak ptáka hlas překrásně pěje,
a že doma nejlépe bývá."

"Též třeba tobě je věděti,
jak květina překrásně voní
znát, že lepší než za pecí seděti,
je najít si cestičku a chodit po ní."

"A největším bohatstvím pro tebe bude,
když budeš mít člověka tobě ti blízkého,
neb až tobě nejhůře bude,
- ten pak má hodnotu pokladu pravého. -"

Tak napsáno bylo v dárečku,
jenž mezi dary sotva byl k vidění,
ukrytým pod stromkem až kdysi v koutečku,
v sobě dar moudra měl vědění.