V Evropě a ve Spojených státech utrží obchodní řetězec Ahold ročně víc, než kolik činí celý český rozpočet. Loni to bylo kolem 1,3 bilionu korun. To nejdůležitější pro dobrou pověst společnosti, totiž kvalitu potravin a vztahy k zákazníkům, má přitom na starosti viceprezident Aholdu - původně nizozemské, dnes už nadnárodní společnosti - Alfons Schmid. "Máme propracovaný systém kontroly kvality potravin, ale stoprocentní záruku vám nedá nikdo, k chybě může dojít. Snažíme se ovšem takové riziko snížit na minimum," říká. Dosud má v paměti i případ z podzimu 2005, kdy se v českém hypermarketu Hypernova objevilo staré maso. "Byl to šok. Ale také jsme se z toho poučili,"dodává.

HN: Co hlídáte u potravin především - jejich bezpečnost pro lidské zdraví, nebo už samotnou kvalitu - chuť, obsah vitaminů, vzhled?
Systém se dá přirovnat k pyramidě. V jejích základech je dodržování legislativy, zdravotní bezpečnosti. Střední patra tvoří péče o smyslové vlastnosti, zabýváme se chutí, vůní, třeba i zvukem.

HN: Vy skutečně zkoumáte i zvuk potravin?
Je důležité i to, jak zní třeba tyčinka Mars nebo nějaká sušenka při skousnutí. To vše spoluvytváří image výrobku.

HN: Co je na vrcholu vaší pyramidy?
Nazval bych to sociální kvalita - ale můžeme to vyjádřit třeba i příklonem ke zdravé stravě. Snižujeme obsah solí, cukru, tuků ve výrobcích. Zvyšujeme obsah vlákniny. Ale to všechno zároveň s ohledem na zvláštnosti určitého trhu. Špičku pyramidy tvoří třeba i to, aby maso pro naše výrobky pocházelo z chovů, kde se o zvířata řádně pečuje. To je známý požadavek animal welfare. A v neposlední řadě hlídáme například to, aby v našich podnicích třeba v Asii nebyla zneužívána dětská práce.

HN: Jak můžete kontrolovat, zda vaši dodavatelé, třeba v Číně nebo Brazílii, nezaměstnávají děti?
Je to součástí našich smluv s dodavateli.

HN: Smlouva je jedna věc, ale funguje to vždy v praxi?
Třeba v Thajsku jsme si byli jisti, že některým dívkám v podnicích bylo jen 13 až 14 let. V tomto věku by pro nás pracovat nesměly. Jenže žily v takových poměrech, že po vyhazovu z práce by skončily jako prostitutky. Takže jsme přimhouřili oko. Ale jinak jsme nekompromisní.

Určitá regulace je ve prospěch zákazníka

HN: Evropská komise chce teď pořád víc do kvality potravin zasahovat. Hájí nejen tvrdé hygienické normy, ale chtěla by snižovat i obsah tuků nebo cukru. Je správné, aby tohle nařizovali úředníci? Není lepší nechat to na zákaznících a obchodnících?
Evropa postupuje správně. Například Američané mají u potravin tak podrobné informace o tom, co všechno obsahují, až to připomíná telefonní seznam. A přitom stále víc tloustnou a stěžují si na nezdravý způsob života. Určitá míra regulace je ve prospěch spotřebitelů.

HN: Nároky velkých obchodních řetězců na dodavatele jsou ale ještě výrazně tvrdší než požadavky evropské legislativy.
Před šesti lety se největší světoví obchodníci dohodli na systému, jak zajišťovat bezpečnost a kvalitu potravin. Shodlo se na tom 35 firem ze třicítky zemí. Používáme teď dvě hlavní normy, BRC a IFSS. Vedle toho se na svých normách shodli i největší světoví výrobci potravin, počínaje třeba Unileverem a konče Danone. Ti mají normu ISO 22000. Kdo má takové certifikáty, na trhu obstojí. Je to dobrá reklama, mohou vás brát všechny řetězce.

Cena je důležitá všude, Česko není výjimkou

HN: Jak si v tomhle ohledu vedou čeští potravináři?
Mrzí nás, že dost pokulhávají. V západní Evropě neexistuje seriózní producent, který by prestižní certifikát jakosti neměl. Dobře si vedou například i Poláci.

HN: Jak budete v Česku postupovat?
I u vás se to už začíná hýbat. Počítáme, že během dvou let tu budeme s partnery jednat a vše vysvětlovat.

HN: Pokud se české firmy nepřizpůsobí?
Požívám úsloví: Je třeba přinést koni vodu, ale napít se už musí sám.

HN: Jenže když se velcí hráči domluví na svých vlastních pravidlech, tak tím přece vytlačují z trhu všechny menší podnikatele...
Ale to je nesmysl. I malé sítě supermarketů mohou certifikát získat. Například za osvědčení BRC zaplatí jen 1500 eur.

HN: Hovoříme stále o kvalitě, ale obchodníci v tuzemsku skloňují v reklamě ve všech pádech hlavně cenu.
To platí všude na světě, nejste výjimkou. Třeba v Německu působí diskontní Lidl už dvacet let.

HN: Snaha dostat cenu co nejníže ale zásadně ovlivňuje i kvalitu potravin. Do jogurtů se přidává bramborový škrob, náhražky masa jsou v uzeninách. Jak se tohle slučuje s vaší snahou o co nejvyšší kvalitu?
Nemyslím, že by levnější náhražky až tak ovlivňovaly cenu. Máme přece i další náklady - mzdy, energie, dopravu.

HN: Jak se Ahold vyrovnává s rozporem mezi cenou a kvalitou?
Můžete si vybrat. - Buď budete chtít prodávat jen co nejkvalitnější potraviny, ale ty musí mít zároveň odpovídající cenu, nebo se naopak zaměříte na masový prodej levných výrobků. Já jsem přesvědčen, že nejnižší cena u diskontů už dosažena byla. Stále větší počet zákazníků si již bude moci dovolit lepší kvalitu.

HN: Už se takový trend potvrzuje?
Na českém trhu už máme asi dvě stě výrobků vysoké jakosti, označených AH Quality - například mléčné ochucené nápoje, a chystáme řadu dalších.

HN: V roce 2005 tu měl Ahold aféru s prodejem starého masa v hypermarketu Hypernova. Také se přitom poukazovalo na snahu řetězců ušetřit, kde se dá. Jak řešíte takové skandály?
Stoprocentní záruka u potravin není nikdy - i třeba zítra se někde někomu může stát něco takového. Čím víc se přitom chlubíte kvalitou a investujete do reklamy, tím víc vás taková aféra poškodí. V případě problémů vždy stahujeme problémové výrobky z trhu, a musíme to dát také zřetelně najevo veřejnosti. Důležitá je přitom evidence všech dodávek, abychom přesně věděli, kde problém vznikl.

Kulturu různých národů měnit nemůžeme

HN: Čeští zemědělci a potravináři vyčítají Aholdu a některým dalším zahraničním řetězcům i to, že příliš potravin dovážejí a opomíjejí domácí trh. V západní Evropě přitom podle nich existují i kvóty, kolik tamních potravin musí obchodník odebrat. Je to pravda?
Je to naprostý nesmysl. Mimochodem, v Česku bereme přes 80 procent zboží od zdejších dodavatelů. Obavy některých podnikatelů chápu - před dvaceti lety jste tu žádné opravdu velké obchody neměli, teď jsou jich stovky. Je to poměrně rychlá změna.

HN: Probíhají takové změny i ve světě?
Například Lidl jde do Švédska, kde dosud trh ovládaly dvě tamní společnosti. Ve Španělsku zase kraluje francouzský Carrefour. Před deseti lety se zdálo nemožné, že by na britský trh výrazně vstoupil zámořský řetězec - a teď je tam americký Walmart.

HN: Do jaké míry ctíte při obchodní strategii zvláštnosti a tradici v různých zemích, kde podnikáte? Prosazujete třeba záměry související se zdravou výživou i tam, kde na to nejsou zvyklí?
Spíše na to jdeme pomalu, nemůžeme měnit kulturu různých národů. Vedle ostatních řetězců jsou přitom naší největší konkurencí restaurace, a právě tam se nejvíc projevují místní tradice.

HN: Mají například tloustnoucí obyvatelé Spojených států největší problém s přílišnou konzumací cukru a tuků?
To také, a navíc tam mnohem více solí. Ale hlavní příčinu vidím v tom, že spořádají obrovské porce. Tam se přidává v tyčince Mars 25 procent hmotnosti zdarma. Kokakolu konzumují po kbelících. Ale velké rozdíly najdeme i v samotné Evropě.

Biopotraviny zásadní změnu návyků nepřinesou

HN: Co je jiného na nizozemském trhu než na českém?
Sušenky u vás prodáváme tučnější než v Nizozemsku. Taky vepřové maso nebo klobásy se zdaleka tolik v Nizozemsku nejedí. Celkově ve střední a východní Evropě zatím převládají těžká jídla s velkým obsahem škrobu.

HN: Může tyto poměry změnit současný boom biopotravin?
Zásadní změnu nepřinesou. Mají sice obrovský potenciál, prodej relativně prudce roste, ale podíl biovýrobků na celkovém prodeji potravin je pořád minimální a zvyšuje se jen o desetiny procenta. Limitem jsou vyšší ceny biopotravin kvůli vyšším výrobním nákladům. Drůbež chovaná ve volném výběhu místo v kleci je dražší, stejně jako zelenina bez umělých hnojiv a postřiků proti škůdcům.

HN: Biopotraviny ale mohou ovlivnit i kvalitu potravin klasických.
Přesně tak, to je jejich největší význam. Mají dobrý vliv na celý sektor, protože i v běžné zelenině se nyní producenti snaží mít "méně chemie".

HN: Zákazník chce mít jistotu, že si kupuje prověřený výrobek, a chce znát i jeho obsah. Co je lepší: dávat co nejvíc podrobných informací rovnou na obal - nebo na balení umístit jen zřetelný znak potvrzující, že například pochutina je v pořádku?
Průzkumy ukazují, že zákazníci by chtěli co nejpodrobnější informace. A zároveň je prokázáno, že jen necelých pět procent z nich potom skutečně údaje na obalu v prodejně podrobně zkoumá. Rozumná cesta je mít na obalu základní údaje, a pak mít možnost si podrobnosti najít na internetu.

HN: Jak to vypadá v praxi?
Například Nizozemsko našlo inspiraci ve Švédsku. Zavedlo symbol "zelený čtyřlístek". Takto označená potravina zaručuje nižší obsah soli, náležité zastoupení vitaminů, zkrátka zdravější zboží. Mezi Nizozemci je tento čtyřlístek velmi populární, symbol už nesou asi dva tisíce výrobků. Předpokládám, že během pěti let se podobný systém může uplatnit i v České republice.

HN: A bude v té době v tuzemsku také Ahold? Dnes máte v Česku na tři stovky prodejen, supermarkety Albert a ještě větší prodejny Hypernova. Ale trh se vyvíjí, v kuloárech se spekuluje, kdo může přijít a odejít...
Do zdejšího trhu jsme hodně investovali, nemáme rozhodně důvod odcházet.