Pohled na Tontiho díla v katalozích či knihách vzbuzují pocit vyjímečnosti a snad i nedostižnosti. Až teprve vlastnoruční mistrovo předvedení snímá pomyslnou roušku nedostupného taje a jeho výrobky z čista jasna nabývají rozměr prosté lidské dimenze. Takovéto poznání není degradací umu světového mistra, nýbrž jeho povýšením. Ukázat kolegům, že tajemství světové velikosti spočívá v určitém detailu, v ideální dávce barvy v optimálním prostoru, či v odlišné technice modelování, kdy místo tradičních prstů lze docílit vyšší účinnosti tvarování prostřednictvím dlaní a malíkových hran, je v podstatě položením daru dlouholetých poznatků na oltář cukrářského cechu ve prospěch svých nových kolegů. A to také vyžaduje určitý druh světovosti, kterým je  lidský profil vytvarovaný do příkladného charakteru člověka, bez kterého by nebylo možné v umělecké oblasti dosahovat světových met.
Švýcarský mistr Tonti oba druhy projevu, technický i lidský spojil způsobem zcela vyjímečným. Obojí bylo předvedeno prostou, ale velice sugestivní formou, že si získal okamžitou přízeň, úctu a vysoké ohodnocení přítomných účastníků, skládajících se v naprosté většině z žen.
Eliseo Tonti se vyučil ve Švýcarsku cukrářem, absolvoval několik kurzů a pak si otevřel vlastní cukrárnu. Tu provozoval 15 roků a poté začal učit na lausanneské profesionální škole obchodu a průmyslu.
Tontiho díla se vyznačují striktní osobitostí a nabízí se logická otázka zda-li se jedná o jeho umělecký rukopis, nebo je tento trend pouhým dospěním cukrařiny do této úrovně ve Švýcarsku či ve světě ?
Tontiho tvorba je ovšem jeho vlastní proud u kterého si avšak nedělá nárok na patent a přivítá jestli na jeho základě se počne vyvíjet nový všeobecně používaný směr. Mistr je pro moderní školu a pro dekorování, které se odpoutává od starého principu.
Zde je na místě zdůraznit Tontiho motto: "NE MINULOST, ALE SMĚR DO BUDOUCNA".

Tento proud, či tato škola spatřilo světlo světa již před 20 roky a cílem bylo rozpoutat diskusi a učinit z něj nový trend světového cukrářství a na podkladě způsobu tvorby a cíle získal označení DEKOR 2 000.
Tento vyhraněný osobitý způsob činnosti může svádět k domněnce, že výrobky z rukou mistra světa jsou poznamenány určitým uměleckým směrem v malířství nebo sochařství moderní doby. To ale Tonti odmítá i když připouští vliv reklam, knih a dalších podnětů kolem sebe.



Bod zrodu DOKORU 2 000 lze pochopitelně nalézt v myšlenkové bázi Tontiho jako člověka, ale k tomu aby spatřil světlo světa, napomohla Švýcarova vzletnost uměleckých úvah. Představa cukrářského řadového dělníka provádějícího stereotypní úkony, není to co by jej přitahovalo. Tato představa umělecko-cukrářské klaustrofobie jej emociovala k odpoutávání se od tohoto projevu a posilovala snahu dát dílu větší rozměr ve smyslu vjemů získaných ze způsobu moderního života se specifikem soustředění se na linie. Tontiho dekory jsou na první pohled složité ale v konečném součtu pohledů a vjemů nalezneme výslednici osobitého díla vytvořeného na jednoduchém, přísně účelovém základě. To je patrné již při dílčí tvorbě výrobků.

Tontiho výtvory dostávají definitivní podobu a zejména osobitý výraz nanesením barev. Slovo nanesení je použito záměrně, protože mistr výrobky nebarví, tak jak si tento úkon pod tímto slovem představujeme, u nás z pravidla štětečkem, nýbrž prostřednictvím kompresoru a trysky barvy na výrobek doslovně nanáší s lehkostí a vznešeností motýla usedajícího na květinu.
Méně znamená více, je nejvýstižnější chrakteristika barvícího procesu cukrářského profesora. Barvy v jeho tvorbě hrají velkou roli pod striktní podmínkou úspornosti použití.
Tonti zásadně nepoužívá barevné modelovací hmoty. Barvící úkon probíhá v krátkém časovém rozměru a barvy jsou nanášeny odděleně s vynecháváním bílých míst hmoty a nikdy ne celoplošně. Takovéto barevné uskupení vytváří věrný dojem různých podob zaoblení, zlomů, přechodů apod.
Používané barvy mohou někomu zacházet až k hranici avantgardy, ale ve spojení stylu DEKOR
2 000 působí jako přirozené doladění osobitého vzhledu Tontiho exponátů.

Právě zde lze započaí úvahu o praktickém využití DEKORU 2 000. Řekněme si rovnou, že trojnásobný mistr světa při zahraničním semináři nebude předvádět úspornou cukrařinu. Bez obalu je možné říci, že Tontiho tvorba by byla v běžném prodeji ležákem. Jedná se o špičkové výrobky zhotovované na zakázku pro slavnostní příležitosti a účelem představení mistrových děl bylo ukázat horizont cukrářské tvorby.

 ARABESKY

 Suroviny:
 80 g pektinu
 200 g cukru
 900 g ovocného protlaku
 140 g cukru
 600 g vody
1200 g cukru
 700 g glukózy
 20 g kyseliny citronové

 Postup:
 a) Ve vodě promícháme ovocný protlak se 140 g cukru.
 b) Promícháme pektin s 200 g cukru .
 c) Smícháme 1 260 g cukru s glukózou.
 d) Vzájemně smícháme hmoty a,b,c a vaříme na 106 °C. Přimícháme 20 g  kyseliny citrónové.  Trychtýřem lijeme do do silikonových forem. Obalíme v krystalovém  cukru nebo máčíme v čokoládě.

 FLORENTINKY

 Suroviny :
 300 g cukru
 100 g medu
 125 g smetany
 150 g másla
 200 g pomerančové kůry
 300 g mandlí (loupané - plátkové)

 Postup:
 a) Cukr, med a smetanu svaříme na 125 °C. Přidáme máslo, na jemno  nakrájenou pomerančovou kůru a mandle. Vše promícháme.
 b) Vzniklou hmotu navlhčenými prsty tvarujeme do tvaru placiček na  silikonovém nebo teflonovém plechu jako marokánky.
 c) Pečeme - sušíme do zlatova při 180 °C.