Nejcennější součástí vanilkového lusku je dřeň, která spolu s drobnými černými zrníčky tvoří jeho obsah. Ve svařáku či horkém mléce můžeme vyvařit po použití dřeně i jeho slupku, která nám stále nabízí skvělé aroma a lze ji využít i pro výrobu domácího vanilkového cukru. Příjemnou vůni a sladkou chuť vanilky tvoří fenolický aldehyd vanilin, který je zároveň i její nejdůležitější látkou. Avšak díky vysoké ceně přírodního koření se začal vyrábět synteticky, což způsobilo méně lahodný a ostřejší dojem. V polovině 20. století v Československu byl patentován, jako vhodnější náhražka, jeho derivát etylvanilin. Nyní jsou v potravinách až v 95 % používány pouze umělé příchutě vanilky.

Každý z nás snad jednou ochutnal český vanilkový pudink a slyšel i francouzský název crème brûlée. Jaký je však mezi nimi rozdíl? Crème brûlée s pravou vanilkou dozajista při

Vanilka patří mezi liánovité rostliny. V přírodě dorůstá do délky až několika desítek metrů. Při pěstování na plantážích je její délka od 1,5 do 2 metrů, kde ke svému růstu potřebuje podpěru jako například strom, anebo umělou verzi v podobě tyče. V době jejího květu, což je necelých 24 hodin, je důležité zajistit umělé opylení.

Plody vanilovníku se sklízejí nedozrálé, jakmile zežloutnou (cca 6 až 7 měsíců po odkvětu), protože zcela dozrálé tobolky (přibližně za tři čtvrtě roku) pukají a tím se ztrácí velká část cenného aroma. Je zvláštní, že po sklizni nevoní. Svou vůni dostává až díky pečlivému zpracování, které se děje dvěma způsoby. Mokrá cesta spočívá v půlminutovém spaření tobolek ve vařící vodě, následném rychlém osušení a uložení na slunce. Po zapaření se pak dosušují a nechávají se až 8 měsíců dozrát. Suchý způsob je založen na střídavém sušení na slunci a pocení ve stínu (necelý týden). V průběhu dalšího několikaměsíčního dozrávání přichází opět proces sušení.

Přírodní vanilka je tedy velice náročná na pěstování a následné zpracování, vše se dělá ručně bez pomoci strojů. To je také jedna z hlavních příčin, proč je vanilka tak drahým zbožím. Na cenovém žebříčku je po šafránu nejdražším kořením světa.