V dnešní době si otevřít cukrárnu není jednoduché, takže pár všeobecných základních bodů k úspěchu.
1. Mít cukrárnu na frekventovaném místě, !s vlastní výrobnou! s posezením případně i venkovním, aby tam bylo dobře jak pro maminy s dětmi tak i pro pár důchodců co přijdou na kávu se sachrem :) i když nakonec budete mít nejraději ty zákazníky co budou chodit nakupovat do krabic.
2. Sehnat si 2 cukráře/ky kteří něco umí a jsou kreativní a pomohou vám (rozjet) na dobré úrovni. K tomu nezapomeňte 2 prodavačky, které umějí prodat.
3. Mít sortiment, který splňuje moderní trend, ale obsahuje staré dobré osvědčené výrobky, což znamená i to vyrábět pouze z kvalitních surovin.
4. Spočítejte si kolik musíte utržit aby vás cukrárna uživila. (minimalní marže bývá na výrobku 100%). Když budu počítat cca průměr 4 zaměstnanci včetně všech poplatků, dáte měsíčně jim a státu 80 tis. + nájem a +14% daně - jo a taky něco pro vás. -
5. Obrnit se dokonalou imunitou proti uřednické byrokracii. A věřte tomu, že takto malých provozoven si hygiena všímá úplně nejvíc. Hlavně když budete někomu trnem v oku a bude tam 2x do měsíce.
6. Co se týče základního vybavení počítejte že všechno něco stojí jen nakoupení všech potřebných surovin, vytríny, lednice, mrazáky, kávovary, šlehací hnětací stroje, konvektomat, nerezové stoly a spousty drobných nesmyslů a jste v tom minimálně za milon.
Pokud se na to cítíte tak hodně štěstí a přeji úspěch a pokud chcete jen krámek kde budete mít 2-3 stolky a dorty budete brát od dodavatelů, tak bych se do toho raději nepouštěl vůbec.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Pavel

Doba pro provozování cukrárny a cukrařiny není příznivá. Jak tak je vidět, cukráren v malých městech ubývá a ubývá. Vydrží snad jen ti, co jsou „ve vlastním“, s vlastní výrobou a rodinným podnikem. Na této situaci se podepisuje bohužel hodně špatných okolností. Vlastní složitost být OSVČ se vším všudy, měnícími se předpisy a zákony (např. bezdotykovky, nesmysl HCCP), úřednická byrokracie až arogance některých kontrolních orgánů, atd., atd.
Je toho na OSVČ podnikajícího v potravinářství naloženo opravdu moc. Navíc zisk po všech odvodech při cukrařině je neúměrný vynaložené práci. Člověk musí mít opravdu tuto práci hodně rád, aby tohle vše vydržel. Bohužel problém tak zvaných „garážových“ výrobců to jen završuje. Sám jsem to pocítil když, jsme před lety také provozovali cukrárnu. Jsem do dnes alergický, když slyším někde dotaz „ a je to domácí zákusek?“ Bohužel, při dotazu kontrolního orgánu, vždy byla stejná odpověď. „My o nich sice víme, ale jelikož nejsou oficiální podnikatelé, nemůžeme je kontrolovat.“ A tady je velký „zakopaný pes“! Ano, většina jich je z oboru, dělají dobře a hezky, ale jak k tomu přijdou ti, co dělají s „posvěcením státu“? a „stát“ je za to ještě „odměňuje“! Co s tím? Cukrařina si kráčí neustále kupředu, jak jsem opět viděl v Rimini, ale česká klasika přetrvává. A tak už jen nostalgicky vzpomínám, jak jsem si sám mnohokrát sedl ve své cukrárně při dobré kávě a výborném zákusku a snil o tom „ať to trvá věčně“ a není to jen „sladké mámení“ ! Přeji všem cukrárníkům a cukrářům úspěch a radost ze své práce a spoustu spokojených zákazníků!
Sám jsem tohle zažil před sedmi lety, kdy se mi také splnil sen mít malou cukrárnu. Dnes s odstupem doby a po zkušenostech bych již do toho nešel. Vyhrál jsem v "obálkové metodě" nájem na lukrativním místě prostory bývalé prodejny centru, v majetku města. Byla to sázka do loterie. Bylo tam nutno vyřešit a uskutečnit spoustu úprav a to ve vlastní režii, tak aby vše vyhovovalo hlavně hygienickým požadavkům a provozu. A tím to vše začalo. Musel jsem mít projekt, schválení od všech možných institucí atd. Po skoro šesti měsících úprav a kolaudaci, nákupu vybavení, nájmu, se investovaná částka vyšplhala k 700.000,- a otvírali jsme!
I když to byla opravdu malá cukrárna, 20míst, v létě +dalších 20 snažili jsme se nabízet vše, co patří do klasické cukrárny. Bohužel možnost vyrábět sami zákusky jsme neměli, rozhodli jsme se pro dodavatele, který však nabízel cca 150 druhů. Mohli jsme si takto dovolit mít každý den ráno dovoz čerstvých zákusků v jakém koliv množství a to i v sobotu. Dorty nevyjímaje. Denně jsme nabízeli cca 50 druhů zákusků i s Dia. Jinak standartně, kvalitní kávu, nápoje alko i nealko, cukrovinky, chlebíčky, bonboniéry, zmrzlina v sezónu, balíčky, to vše ve velkém výběru. Dvě prodavačky, na které bylo spolehnutí, vše perfektně zvládaly. V sezónu pak na prodej zmrzliny brigádnice. Samozřejmě jsme spolu s manželkou zajišťovali i my chod cukrárny. Byla to řehole od rána do večera, ale s pocitem radosti se spokojenými zákazníky. Kdo tohle zažil, ví, že všechny starosti kolem zřízení a provozu i byť malé cukrárny jsou opravdu velké. Jak se tady kolega opravdu výstižně zmiňuje. A taky ta závist. Nakonec to dopadlo po třech letech tak, že po mé dlouhé nemoci, kdy vše musela zajišťovat manželka, jsme bohužel s cukrárnou skončili. Tohle je tak ale opravdu jen ve zkratce co nás potkalo milého i nemilého při provozu cukrárny.
Takže co dodat na závěr ... ?