Nedílnou součástí soutěže Moravský pohár bývá porota, obvykle složená ze tří členek. Mnohaletou stálicí tohoto nesmírně důležitého tělesa, jehož rozhodnutí je zapsáno do věčných kronik Moravského poháru s pořadatelskou trojčlenkou, bývá Eliška Dernerová, jejímiž partnerkami jsou Pavlína Permedlová a Renata Svobodová.
Eliška byla, ostatně jako vždy, předsedkyní,  kdy s výjimkou jednoho ročníku, byla vždy přítomná.

 
                        4. místo - Michaela Žvanutová  - SŠPOS Brno, Charbulova

Vyjádření předsedkyně poroty 11. ročníku Moravského poháru mělo následující znění:
Rozdíll mezi prvním místem a druhým měl hodnotu pouhého bodu a do poslední chvíle našeho hodnocení nebylo zřejmé, kdo skončí v souboji těchto dvou prací na štítě.  Obě soutěžící pracovaly v zákrytu svých předností, ale i nějaké chybičky, která shodou okolností nastaly u obou dvou, při práci s dezertem.
O vítězství bzenecké účastnice rozhodl kreativní způsob provedení dekoračního výrobku z čokolády (viz. 2. díl reportáže).
U třetího místa byl již určitý odskok, ale přednosti spočívaly v čisté práci a organizaci při výrobě, kdy v odkládání nástrojů, surovin a pomůcek panoval absolutní soulad.

 
                          5. místo - Kateřina Uchytilová - SOŠ JanaTiraye, Velká Bíteš

Pravidelnost na soutěži má svůj velký vklad do následujícího ročníku. Ten spočívá v tom, že vždy po skončení akce se uskutečňuje rozprava hodnotitelské poroty se soutěžícími a doprovodem, kde se probere průběh  obou dnů s analýzou předností a záporů. Tyto cenné poznatky jsou vodítkem pro příští ročník v možnosti zdokonalení a vymezení chyb, ke kterým došlo v předchozím roce.

 
                                   6. místo - Lucie Gintherová - SOŠ GaP, Jeseník

 
                                   7. místo - Kristýna Leczová  - SŠ GaS, Přerov

 
                          8. místo  - Sikorová Alžběta - SŠ GOS, Frýdek Místek 

 
                              9. místo - Kristýna Dvořáková - SOŠ a SOU, Třešť

Porota rozhodčích hodnocením  současna, ovlivňuje ve své podstatě kvalitu soutěže příštího roku.
To samozřejmě za předpokladu, že účastnice si její připomínky vezmou k srdci.  Ale měly by, protože je to v zájmu jednak rozvoje cukrářského oboru, ale i zároveň příslušné školy. Protože nemá cenu chodit kolem horké kaše a je potřebné hovořit mluvou otevřenou, neboť všichni dobře víme, jak je školství svou kvantitou předimenzováno, respektive některé jeho obory, a že tento stav není do budoucna udržitelný, kdy půjde někdo z kola ven. Že se nebude v tomto případě jednat o jednotné číslo je nasnadě. Příkladů, kdy školy, a to už mnohé, zapěly svou labutí píseň, je už poměrně dost.
Proto kvalitní práce, včetně dobrých, ale především viditelných výsledků na soutěžích, může být jedním z nástrojů jak přežít.

 - pokračování -