Na talíři Rakousko-Uherské monarchie bylo možno ochutnat vše. Potkávaly se zde kuchyně národů a národností a nechyběla mezi nimi kuchyně česká. Naši dědové a pradědové vkládali do své profese tradice lidové kuchyně, zkušenosti předávané z otce na syna a vše to nejlepší, co v té době ve světové gastronomii existovalo. Čeští kuchaři vařili v exkluzivních zahraničních podnicích, získávali tam mnoho zkušeností a znalostí, kterými obohacovali českou kuchyni. Angažmá jim tam zařizoval Svaz kuchařů, který byl členem Světové organizace kuchařů, měl dobré zahraniční styky a velkou autoritu. Byl založen v r. 1903, jako jeden z prvních v Evropě.

Vrať se prosím k začátku Svazu kuchařů, k jeho jubileu.
Z té magické stovky musíme odečíst 50 let. Svaz byl čtyřikrát zrušen a jeho činnost zastavena. Vznikl v posledních letech 19. století, v době rozvoje spolkového života, vzrůstu občanského i profesního sebevědomí. V prosince 1902 pražští kuchaři, vedeni Karlem Müllerem, schválili na své schůzi založení profesního spolku Verein der Köche für Böhmen in Prag. Spolek se nevyhnul kritikácm a národnostním třenicím a po osmi letech se přeměnil na Ústřední spolek kuchařů. Jeho síla roste, vychází věstník Kuchařský přehled, vše vypadá slibně. Kdo mohl tušit, zanedlouho bude jeho činnost ukončena, že peripetie, které tím začaly, budou trvat celá desetiletí.
První světová válka ukončila nejen Rakousko-uherské mocnářství, ale i činnost spolku. Nebyl to čas příznivý pro lukulské hody a talíře rodin se styděly za svoji nahotu. Teprve 28. říjen 1918 přinesl novou naději a kuchaři připravovali plány do budoucnosti. Vzniká Československý svaz kuchařů Republiky československé, pobočky v Brně a dokonce i v Paříži, začíná zase vycházet Kuchařský přehled, zakládá se knihovna, vydávají knihy, ustanoveno družstvo na nájem restauračních podniků – práce až nad hlavu.
Dvacátá léta jsou plná sociálních problémů. Vrcholí krize v třicátých letech. Svazová zprostředkovatelna práce hledá pro své členy uplatnění. Během roku umístila 430 kuchařů! Po krizi dochází k rozmachu spolkové činnosti v celé společnosti. Svaz kuchařů měl v té době velmi silnou pozici. Jeho vůdčí osobností byl Spodani, významná kuchařská osobnost. Ještě v r. 1933 se stačí sejít v Paříži účastníci mezinárodního sjezdu kuchařských organizací celého světa, zvolit svého prvního prezidenta Augusta Escoffiéra a pak už přišla 2. světová válka, která zničila vše. Kuchaři byli na schůzi 9. 2. 1*939 seznámeni s vládním nařízením o zrušení spolku a všech hostinských organizací. Tím byla ukončena nejplodnější léta Svazu. Radilálně byl přerušen rozvoj gastronomie a začalo padesát kritických let. Po ukončení války čekala v r. 1948 českou kuchyni další rána, osudná deformace. O rozvoji a modernizaci gastronomie jsme se mohli nechat jen zdát.

Jak ovlivňuje gastronomie cestovní ruch?
Cestovní ruch se vyvíjí neuvěřitelným tempem. Není přechodnou módní vlnou. Je životní potřebou a zasahuje všechny sféry našeho hospodářství. Přináší příjmy těm, kteří se na jeho tvorbě podílejí, naplňují státní pokladnu a ovlivňují zaměstnanost. To by si měli uvědomit ti, kteří ohrnují nos nad cizincem, kterého potkají na ulici. Gastronomie pohostinství, hotelový průmysl, to jsou významné složky cestovního ruchu. Jsou na sobě závislé, jeden bez druhého nemůže dobře prosperovat. Kromě toho se začíná projevovat u zahraničních návštěvníků nový úkaz. Nechtějí se jen podívat z Karlova mostu na panorama Hradčan, navštívit muzeum či divadlo, ale hledají pivnici U Fleků, U Švejka a jiné, protože o nich slyšeli doma od svých známých a chtějí je vidět. A tak se takové podniky stávají jakýmsi zvláštním samostatným objektem cestovního ruchu bez ohledu na své základní obchodní zaměření.
 Zahraniční návštěvník hledá pohodu. Jeho dojmy z návštěvy ovlivňuje kvalita pohostinských služeb, tedy i gastronomie. To, jak se s kvalitou gastronomie a s celým fenoménem cestovního ruchu dokážeme vypořádat, zejména po vstupu do EU, to záleží už jen na nás.